Jarmareční bouda

Mám rád absurdní dramata i surrealismus a novou vlnu, ale tento film, ačkoliv míchá od každého trochu, mě skoro až naštval svojí prvoplánovostí maskovanou vyšším uměním, nabubřelostí a hraním si na bůhvíco. Režisér celé lidstvo obviňuje, jak je zlé a zkažené, ale sám se příliš nepředvedl. Dospělý muž v plenkách, Dan Bárta válející sudy a parta idiotů běhajících po lese jako metafora zkažené lidské společnosti? A do toho komentář "Och, podívejme na marnost lidské slávy!" a podobně. Hledal jsem dlouho cokoliv, co by mi přišlo dobré nebo zajímavé a s čestnou výjimkou houpačky (a trochu i ptáka na konci) jsem nic nenašel. Nevím co to je v Čechách za nový hit, točit experimentální snímky, které jsou experimentální buď v tom, že se tam vůbec nic neděje, nebo že tam pobíhá parta debilů, nebo že je to snímáno roztřesenou nezaostřenou kamerou a divák ani nevidí, o co vlastně jde. Nevím, co to je za hit, ale doufám, že to přestane! (18.05.2010)

Jednotlivé scény, které film nepropojují mají obrovský potenciál a velkou symbolickou hodnotu, ale způsob podaní, prezentace, herectví, dialogy, debilní motorkář a pseudofilozofický přiležitostný komentář vypravěče tenhle film neuvěřitelné sráží a dělá z něj klišóidní pudink nazdobený levnou artovou šlehačkou a rádoby kritickou třešničkou. Alespoň, že je to tak hezky kamerově zpracovaný :) (17.06.2010)

Buď ztracená epizoda České sody, z níž někdo vystříhal všechny pointy, nebo jeden z nejhorších intelektuálních průjmů posledních let. Tím nechci nikoho urazit, ale pár hezkých obrazů poslepovaných tezovitými moudry o bohu, lásce a lidské zpupnosti opravdu jaro nedělá. Obzvlášť, když vedle vydařených záběrů najdeme v téhle boudě spoustu takových, které patří spíše do klipů metalových kapel z Dolní Bukoviny. (02.02.2010)

Vlastně mě u tohohle ryzího undergroundu trochu rozptylovala až příliš profesionální práce kameramana a zvukaře (zřejmě jediných lidí, co u tohoto díla věděli, co mají dělat). Také mi nedával smysl výběr kusů klasické hudby, které k jednotlivým scénám zněly. Prázdná hra na podobenství, která nikam nevede. Ztráta času. (08.10.2023)

Po letech vesměs úhoru české kinematografie (až na čestné výjimky) zahlcené stupiditami Trošky, vše objímajícím pozitivizmem Hřebejka, trapnými pokusy Chytilové a spol vrátit se stejnou nohou do stejné řeky, příšernostmi typu Svatby na bitevním poli a mohl bych ve výčtu bezútěšnosti ještě dlouho pokračovat, konečně film s Felliniovským nápřahem. Alegorie, která je na sto honů vzdálená kalkulu líbivosti popcornového diváka multiplexů a nemířící prvoplánově na Českého lva, který má beztak ve světě hodnotu limitně se blížící nule. Přesto s politováním musím říci, a Pavel Dražan to již ví jistě také, že platí stará moudrost o nevstoupení stejné nohy do stejné řeky. Zajímavý komentář Lover. (22.02.2010)