Za mraky

3,5* Rozhodně si tenhle film nepouštějte s českým dabingem. Je tak špatný, že neuvěříte hlavním hrdinům ani slovo. V originále jsou sice dialogy poměrně filozofické, ale jsou uvěřitelné. Chvíli mi trvalo, než jsem přivyknul na pomalé tempo vyprávění, ale nakonec mi pomohla výtečná hudba Van Morissona a "Passengers" neboli U2 spolu s nádhernou kamerou, postavenou na dlouhých záběrech. Kombinace těchto dvou složek vytvářela až hypnoticky působivé obrazy, které celý film prostupovaly. Výtvarná nádhera! Co mi na filmu trochu neštimovalo, byla jistá nerealističnost jednotlivých epizod. Občas mi bylo opravdu zatěžko uvěřit, že takhle jednoduché je seznámit se s někým, a že jeden pohled očí z vás odvalí kámen mlčení a vy se otevřete úplně neznámému člověku. Oba režiséři odvedli výtečnou práci, jediný kdo tomuto tandemu nestačil, byl pan scénárista a to je škoda. Jinak by to byl opravdu nádherný, citlivý, výtvarný film. (27.03.2008)

Wenders a Antonioni stojí za krásným lidským příběhem, který je však až moc poetický, nereálný, přehnaný, až moc emocionálně silný a hlavně chvílemi nudný. Všechny povídky, kterými provází John Malkovich jsou zajímavé, ale dost atipické. Část o nenaplněné lásce, která se tím stává něčím po čem oba stále touží, sní, myslí na to a chtějí to avšak vědí, že navázání vztahu by jim tento "ideál" zničilo. Toto je velmi chladné a láska je tu stavěna do pozice zakázaného ovoce, které chutná dokud se nezkusí. Další dva příběhy mi nepřišli příliš zábavné. Pouze ukazují lidskou lítost, nevěru, chtíč, vášeň a stále neexistenci lásky. Poslední část o mladé dvojici, je až moc nereálná. Dvojce lidí okolo 20 let mluvící jako filozofové o lásce, naplnění, zamilovanosti, kritice okolního světa, smrti a spokojenosti. Mluví jim to krásně, avšak jim to nikdo neuvěří. Závěrečná hláška o vstupu do kláštera je celkem chladná. Krásná kamera s úžasnými pohyby a dlouhými naráz natočenými sekvencemi. Hudba nemá chybu. (03.11.2004)

Za mraky hraje mraky známých herců. Ačkoliv jsem poctivě po filmu zhlédl i skoro hodinový film o filmu, pochopit smysl tohoto dílka se mi nepodařilo. Jedná se o povídky, které spolu nesouvisí, až na jednu výjimku, kdy se postava ze druhé objeví i ve třetí. Jean Reano s knírem, John Malkovich jako (téměř!) nezaujatý vypravěč, nádherné Portofino, na něž by každý dovolenkář v kteroukoliv roční dobu jistě dostal chuť, a hned čtveřice svlečených hereček mezi 20 a 30 roky (nejvýše hodnotím Inés Sastre), lahoda pro oči, ale nuda pramenící i z nevěrohodnosti vztahů postav. Když totiž někoho potkáte na ulici, asi se nestane, že byste si vyměnili pár slov a pak hned šupky dupky na to (prostituci nemyslím). To tehdy padal déšť, když vetchý Michelangelo filmoval. (29.01.2014)

95% - Vizuálně překrásná podívaná o mezilidských vztazích, o lásce, o touze, o promarněných šancích, o naději i beznaději... Film se sice tvářil jako mozaika několika jednoduchých povídek, ale díky úžasné atmosféře, působivé hudbě, skvostným hereckým výkonům, a nádherné kameře jsem se dostal do zvláštní nostalgie, ve které jsem "mezi řádky" scénáře našel nejedno poselství, a ve vzniklém tranzu se mi brouci v hlavě rozmnožovali ještě dlouho po skončení filmu. (03.01.2006)

Docela rád bych věděl, kolik na tom má podíl Wenders a kolik Antonioni. Zatímco jednoho režiséra zbožňuju, k tomu druhému jsem si zatím nenašel cestu. A soudě dle Za mraky mám pocit, že tu má větší podíl právě Antonioni. Čtyři příběhy, z čehož ani jeden není nějak zajímavý. Hloubku to sice má a obsahuje to nejednu chytrou myšlenku, ale co s tím, když postavy sice ta moudra říkají, ale dialogy mezi nimi působí neživotně a nereálně? Navíc všechny čtyři příběhy jsou romantické a ani v jedné pořádně nefunguje chemie mezi zamilovaným párem. Taky to sice má dobrou kameru, ale jinak je to celé dost nudné. Byl jsem zvědavý na spolupráci těchto dvou režisérů, bohužel to jaksi nevyšlo. Škoda. 2* (27.10.2020)