Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Historická hra Jiřího Šotoly nás zavede do léta 1419. Narůstající pobouření prostého lidu, zejména pražského, vedeného Janem Želivským, které vrcholí po Husově popravě, vytváří v Praze nebezpečné prostředí a donutí krále Václava IV. uchýlit se na svůj hrádek v Kunraticích. Ani tady však nenalézá řešení pro nastalou situaci. Nedokáže žádný názor dotvrdit do vážného rozhodnutí. Inscenace z roku 1983 se skvělými hereckými výkony Rudolfa Hrušínského, Luďka Munzara, Eduarda Cupáka, Ladislava Peška a dalších zobrazila protichůdnost kořenů, z nichž vyrůstalo husitské revoluční hnutí. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (26)

PollyJean 

všechny recenze uživatele

Myslím, že Bělka s předlohou Jiřího Šotoly nic moc velkého udělat nemohl; způsob vidění panovnických postav a jejich okolí mi tu přijde velmi limitovaný dobou svého vzniku. Vzít pár historických postav, pár vděčných motivů (prodejnost bohatých, prostý lid bojující za svá práva atd.), protřepat nemíchat... Jak mám Rudolfa Hrušínského ráda, tady mi v některých chvílích dal svou "národnědivadelní" dikcí vzpomenout na Karla Infelda Prácheňského. ()

Ainy 

všechny recenze uživatele

Unešena jsem zcela Hrušínského uměním hereckým. Bylo tu sice křiku a povyku co hrdlo jeho stačilo, ale oni jsou persona par excellence. Zcela nehnutě, jako socha tesaná z mramoru, seděla jsem s ústy pootevřenými a s úctou a obdivem vnímala ten koncert slov a prožitků. Položiv se do toho tak, že role krále otce vlasti jeho poslední by mohla býti. ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

V Jiřím Šotolovi získala česká kultura vedle jeho básnického vkladu právě v této době dalšího výrazného představitele historické beletrie. Navazuje na Aloise Jiráska, ale i Václava Kaplického nebo Františka Kožíka obohatil (s jistou nadsázkou by bylo možné mluvit o osmdesátých letech jako o době rozkvětu české historické dramatické a televizní tvorby; jistou setrvačností dramatizací některých děl Peroutkových nebo Daňkových tato přínosná vlna vyznívá ještě v devadesátých letech) obohatil tuto část české literatury o svůj výrazný a nezaměnitelný autorský vklad . Závěr života předposledního Lucemburka a nejstaršího Karlova syna, zobrazený v této televizní inscenaci, tyto skutečnosti a vnosy jen zvýrazňuje a potvrzuje. Je velká škoda, že i tato inscenace nebyla již dávno zdigitalizována. ()

Ivoshek 

všechny recenze uživatele

Na TV inscenacích té doby je fajn, že se neškudlilo na obsazení. Hrušínský, Cupák, Munzar, Němec... I v malých rolích tu jsou super herci. Co je trochu potíž je taková divadelnost toho celého, já mám přece jenom radši trochu civilnější provedení. Taky takového socialistické pojetí husitství víc jako střetu tříd než jako náboženského sporu je trochu nešťastné. Jinak ale pojetí Václava IV. jako lavírujícího a labilního krále myslím docela sedí. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

"Semkněme se kolem svého pána a krále...kdo ví, co bude za slabou hodinku...". "Proč Ty bys měl žít...pro co?". Poslední hodiny a bilancování Václava IV na nejvyšší herecké úrovni. Galatíková jako (tentokrát) proradná a kolaborující Žofie, Munzar zastupující prostý, rebelující lid a vrcholem všeho je Rudlovo zoufalý český král, stojící na pokraji do té doby největšího revolučního hnutí a vzpouře proti veškeré vrchnosti. ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama