Like Minds

Ani vlastne neviem, čo mám k filmu napísať. Je tak šedivý, že by sa za niečo také nemusela hanbiť ani brada sv. Mikuláša. Výborný námet a slušný scenár utopený v priemernom spracovaní. Jednoznačne ide o veľmi zlý výber hercov, charaktery a postavy v ich podaní (hlavne v prípade Toma Sturridga) vyzneli do prázdna, nevýrazne a nudne, čo sa samozrejme odrazilo aj na celkovej priemernej atmosfére. Okrem toho to chcelo ešte nejaký nápad, viac energie a výraznejšiu hudbu. Takto iba priemer. 60/100 (04.05.2015)

T. Collette i vtedy ešte neznámy E. Redmayne boli hlavným dôvodom, prečo som film chcel vidieť. O veľmi chytrých mladíkoch tu už niečo bolo (Prvotný strach) a toto je niečo veľmi podobné. Trochu škoda, že sa to zvrtlo v nejakú sektársku historku. prišlo mi to trochu nedôveryhodné a v dnešných časoch nie úplne presvedčivé. Herecké výkony sú skvelé, len to chcelo viac pritlačiť na pílu. Takmer som dal i tú štvrtú hviezdu, ale po zamyslení mi tam naozaj chýba nejaký silnejší moment. 60%. (01.03.2014)

Kam se hrabe Twilight. Zatím stále jediný celovečerní film australského dokumentaristy (!) Gregoryho J. Reada je pečlivě vyrešeršovanou psychologickou studií o psychopatickém mladíkovi, která bohužel funguje více právě jako studie, než jako film. A rozpolcenost hlavního hrdiny mezi dobrem (vlastním rozumem) a zlem (rozumem osudového spolužáka) se nějak přenesla i do mého hodnocení. Mezi klady musím uvést námět, který mi přišel notně zajímavý až psychologicky záslužný - teenage psychopati nejsou sice nijak novým tématem, ale společensky je to předmět spíše tabuizovaný (proto si ho i Read vybral) a zfilmovaný výjimečně (i když třeba Rebel bez příčiny /1955/ vychází ze studie o teenage psychopatovi) -, navíc je tu Gestalt vynalézavě pojatá jako negativní synergie. Ale co naplat, jako filmu mi na tom něco vadilo, něco nefungovalo. Možná jakási nevyváženost, a to právě v té režisérsko-scénaristické rovině, za něž obě je zodpovědný Read. Na jedné straně tu máme skvěle fungující strohost filmové řeči a pečlivou kompozici záběrů (Readův vymazlený storyboard), které mi v kombinaci se syrovostí příběhu až vyvolaly vzpomínky na filmový neorealismus. Na druhou stranu člověka ubíjí až jalovost některých sekvencí, předvídatelnost, možná až zbytečná morbidnost... a takhle by se dalo pokračovat. Pravdou je nicméně to, že takhle napsaný film stojí minimálně z poloviny na obsazení dvou hlavních rolí. Toho si byl Read velmi dobře vědom a castingu věnoval hodně času (vybíral ze 120 herců). Troufnu si tvrdit, že nebýt výkonu nadějného Brita Eddieho Redmaynea (*1982) - který hrát umí a má i na víc, než co tu předvedl -, film by se Readovi rozpadl pod rukama. Mladší Tom Sturridge (*1985) sekunduje už méně zdatně a paradoxně tak krásně ukazuje, jak se téměř nedají smysluplně hrát jednorozměrné "záhadné" pseduopostavy, které jak typově, tak herecky k "dokonalosti" dovedl Robert Pattinson v roli Edwarda Cullena v Twilightu (2008), vedle kterého ale Like Minds pořád zůstávají osvěžujícím filmovým zážitkem. (13.11.2011)

Nenechte se zmást hereckým obsazením, v tomhle filmu hraje sice Toni rádoby jednu z hlavních rolí, ale naprosto zbytečně. Nebo spíše je tam jen jako taková okrasa, více méně do počtu, i když jí to velice sekne. Naprosto jí totiž herecky převálcují dva hlavní, mladí herečtí představitelé, což platí hlavně v případě Eddieho, který si svou roli střihnul, asi jako krasobruslař Plujščenko, v dobách své největší slávy. Naprosto bezchybně, s celou škálou čtverných skoků a brilantním koncem, který jsem teda vůbec nečekal. Jenom doporučuji nečíst všechny komentáře, které Vám to vlastně všechno vyžvaní, v tom případě, budete ochuzeni a o velmi zajímavou, závěrečnou pointu. (20.01.2015)

Jeden z těch filmů, od kterých člověk nic nečeká a ony ho pak velmi příjemně překvapí. Zajímavé a neohrané téma, skvělě syrová a podmanivá atmosféra oproštěná od veškerých příkras a hlavně kvalitní herecké výkony Eddieho Redmayna, který se vám svým neosobním pohledem dostane až pod kůži a kouzelně nelidského Toma Sturridge. Na filmu mě zaujalo, jak snadno spojuje různá historická fakta a jak nenásilně do nich zasvěcuje diváka - což se třeba o zpracováních Dana Browna říci nedá. (26.10.2009)