Kupředu levá, kupředu pravá

Moc jsem nepochopil, co se nám snaží tento snímek říci. Jestli to měla být sonda do života několika individuí, jejichž koníčkem je politika, tak v tom případě se povedlo, jelikož prezentovaní lidé jsou skuteční exoti (obzvláště zde sledovaní příznivci komunistické ideologie byli v tomto ohledu výstavní exponáty). Problém nastává v případě, že očekaváte něco víc. Mělo nám to snad ukázat, jací lidé se dávají na politiku? V tom případě pardon, ale nemyslím že poukázání na jednoho (několik) z mnoha má nějakou výpovědní hodnotu. A vůbec, podle jakého klíče byly prezentované politické strany, resp. jejich mládežnické organizace vybrány? KSČM operuje na hranici ústavnosti, kdežto ODS si v pohodě lebedí v pravicovém středu. Osobně jsem čekal pravicový a levicový extrém, což se nestalo. Ale jak povídám, jako ukázka zaslepenosti a hlouposti několika, svým způsobem, zajímavých lidí to bylo dobré... (01.05.2011)

Tragicky směšné, směšně tragické. Pokud někdo doufá, že příští generace politiků bude lepší než ta dnešní, tak ho tento dokument moc nepotěší. Jak říká klasik, politika vyžaduje ty nejlepší lidi, ale není na ní nic, co by ty nejlepší lidi lákalo. No a pak to takhle dopadá. Ambiciózní pitomci zprava, uplakaní pomatenci zleva. (01.02.2012)

Neskutečně vtipný, ale místy až mrazivý dokument o lidech, kteří mají ambice nám vládnout... Když nejprve odhlédnu od zpracování a zaměřím se jen na obsah, tak musím smeknout, protože něco podobného tady chybělo. Konečně se u nás objevil snímek, který dává nahlédnout do myšlení lidí, zastřeného černobílým viděním světa, libujících si v prázdných symbolech a majících jednoduchá řešení pro mnohonásobně komplikovanější problémy. Je vlastně jedno, jestli film je o mladých komunistech nebo konzervativcích, stejně tak by se dal natočit i o fašistech, socialistech, skinheadech, antisemitech, o náboženských fanaticích...atd...atd... Změňte Che Guevaru za Hesse, Kapitál za Mein Kampf, změňte Hayeka za Marxe nebo Keynese... Je to vpodstatě jedno... Každý si bude tvrdě stát za svým a neustoupí i kdyby se nastokrát ukázalo, že nemá pravdu. A pokud jde o formu: je to vlastně autorčina první větší věc, takže nelze mít větší výhrady. Film neobsahoval žádný zbytečný komentář, který by byl nějak tendenční a někomu stranil, prostě jen nastavoval kameru ve vhodný okamžik na vhodném místě. Myslím, že se to povedlo... (16.11.2006)

Pomyslná laťka lidské imbecility byla posunuta tak vysoko, že už není možné, aby byla někdy posunuta výš. Za tuto skutečnost můžeme poděkvovat mladým komunistům ruku v ruce s mladými konzervativci. Tak obrovská prezentace lidskýho čůráctví snad ještě na obrazovce nikdy nebyla a že nám tam neustále lezou současní politici i české "takycelebrity". Neopěvoval bych nestranost Lindy Jablonské, protože copak šlo v tomhle případě někomu stranit ? V současné době nás tyhle politický onuce můžou svým plkáním a stylem života rozesmát, ale nedej bože kdyby opravdu tihle modří či rudí vedli jednou naši zem, to už by tak zábavné nebylo. Poprosil bych pak uživatele LIMA, aby počítal na cestu do Grónska i se mnou /určitě se přidá ještě někdo:) /, skupinová letenka je totiž levnější. Naštěstí něvěřím tomu, že takovýhle myšlenkový, ale i vizuální příšery to dotáhnou dál, něž do dalšího dokumentu z názvem GIN - Galerie Imbecilů Národa. Na závěr si zde také napíšu, kdy mě nejvíce zamrazilo a kdy jsem se nejvíce pobavil. Rudý zamražení - "Chtěl bych žít v normalizaci". Modrý zamražení - Nucení vlastní matky být politicky angažovaná". Rudý pobavení - když ten mladej komunista v lese celkem hezkým holkám, kteří tam náhodou sedí u stolečku z ničeho nic začne říkat "svou pravdu" a oni na něj koukaj jak na zelenýho mužíka s tykadlama. Modrý pobavení - nastavení vyzvánění mobilního telefonu na tuto "melodii" "Dobrý den, u telefonu Václav Klaus. Dobrý den, u telefonu Václav Klaus."Dobrý den, u telefonu Václav Klaus." Kdo chce vidět skutečný živý český blbce je tento dokument nejlepší volbou. (09.11.2007)

Mladí červení versus mladí modří. Nejlépe si dokument užijete, pokud nejste nijak politicky vyhranění, či na to dokážete na hodinku zapomenout. Pak nejlépe oceníte, že autorka nestraní nikomu z nich a budete se bavit chvíli na účet jedněch, chvíli na účet druhých. Jako správná černá tečka za snaženími obou táborů je závěrečný titulkový sestřih povolebního patu. (10.11.2007)