Obsahy(2)
Komediální hříčka se odehrává jednoho nevšedního odpoledne v jednom domě. Bydlí tu dcera s rodinou a otcem, který rád popíjí v hospůdkách, zkrátka vede veselý způsob života. Toho dne rodina zjistí, že dědeček zemřel, a vypukne shon. Například je třeba přestěhovat jeho nový psací stůl, než se objeví druhá dcera, která by si na něj mohla dělat nárok. Po příjezdu příbuzných se rozvine debata o lásce k zesnulému, ale za farizejskými slovy se skrývá pouze touha po dědictví. Když je diskuze v nejlepším, objeví se starý pán zničehonic na schodech, živý a zdravý… (Česká televize)
(více)Recenze (50)
Typická ukázka vrcholné tvorby našich předků zhruba poloviny šedesátých let přináší vypointovaný svižný příběh s celým trsemn nevšedních uměleckých výkonů. Werich - jak jinak - exceluje. A to ti druzí viditelně nezaostávají - naopak fenomen generace šedesátých let je tu prezentován ve zvláť silné inscenací. Ziskuchtovost, krátkozrakost, přízemnost odzbrojující svou prvoplánovou přímočarostí jsou nadčasové. Tím spíše, že za režijním pultem stál tehdy začínající Pan Televizní Zábava František Filip. (Tehdy mu bylo něco málo přes třicet let.) Čas jakoby v tomto případě přestal existovat. ()
Čekání na Wericha. Nicméně ve společnosti hašteřivých Zázvorkové a Gollové a podpantofláků Hrušínského a Kemra příjemné čekání (znepříjemňované snad jenom tím spratkem). Nicméně nehrát hlavní roli Werich, nebo nebýt aspoň uveden v titulcích na prvním místě, nečekal bych celou dobu na to, než se konečně zjeví, snad by to bylo i překvapení. Takhle je pointa vyzrazena už v titulcích. ()
Chamtivost po dědictví a oživlého nebožtíka jsme tu měli už předtím například ve filmu Tetička (1941) s Růženou Naskovou, takže je to již vybrakované téma. Navíc, dialogy byly slabší a celé to bylo příliš naivní a předvídatelné, protože podezření, že dědeček vstane, jsem měl hned od začátku a jistotu poté, kdy se zmínili o tom, že ho neviděl lékař (což nastalo příliš brzy). Nějak jsem ty role hercům navíc nedokázal uvěřit a nijak zvlášť jsem se u toho ani nezasmál ani nepobavil. Dost pravděpodobně slabý scénář a nedalo se to zachránit jinak. Škoda, mělo to potenciál být lepší. ()
Je to malá televizní komedie nikoliv vysokorozpočtový trhák. V této kategorii je třeba ji hodnotit - a pak mi nevychází nic jiného, než *****. Tři čtvrtě hodiny v jednom pokoji a přitom se režisérovi daří udržet pozornost a zvědavost s čím novým zase přijde. Vydatně samozřejmě napomáhají herci, kteří v čele s Janem Werichem a se skvělými Hrušínským, Zázvorkovou a Kemrem hrají malý komorní herecký koncertík. ()
Jestli paní domu v podání Stelly Zázvorkové běhala po celý den kolem domácnosti v těch apartních botkách na podpatku, tak musela mít večer nohy jako konve. Josef Kemr by klidně mohl ztvárnit funebráka. Při sledování této komedie jsem si vzpomněla na Tetičku s Růženou Naskovou. Tam bylo příbuzenstvo ještě mnohem povedenější. Správně to dědeček zařídil, takhle se na rodinu musí. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (2)
- Autorem divadelní hry, podle které vznikl scénář, je anglický dramatik Stanley Houghton (1881–1913). Hra nese název „The Dear Departed“ a poprvé byla odehrána v roce 1907. (sator)
- Z hereckého výkonu Aleny Franclové, která si zahrála jedinou roli svého života, byla Stella Zázvorková nadšená. Byli spolu do smrti Stelly v kontaktu, psali si a telefonovali. (sator)
Reklama