Obsahy(2)
Jan Werich a Jiří Sovák v brilantní komediální miniatuře o jedné libře... Dva opilci si chtějí na poště vyzvednout libru, aby měli za co pít. Po mnoha nepříjemnostech jim úřednice libru nevydá a dokonce na ně pošle místního policistu. (Česká televize)
Recenze (141)
Milé, černomilé... :-) Geniální to samozřejmě není ani zdaleka, zblízka však až na poněkud zmatený závěr je to opravdu půvabná jednoaktovka ze staré školy. Na tomhle by se měli vyučovat dnešní mladí prostonárodní umělci. A ta tak milá a sladká Jana Werichová! Doporučuji jako povinnou koukandu pro všechny ty dnešní ošklivé hloupé studené zakomplexované neprofesionální úředničky za poštovními přepážkami - u listovních zásilek obzvláště... - - - P.S. Může mi prosím někdo seriosně zodpovědět na otázku, zda měl strážník taky naváto? ;-) ()
Ty moc nevyskakuj, ty žížalko! Ste tady kvůli mě nebo já kvůli vám?! Takoví jako já vám platíme gáži, né? Vy ste tady pro veřejný blaho vobčanů a né abyste se tady na mě vytahovala a byla drzá a lascívní. Jedno z nejklasičtějších děl rané televizní tvorby šedesátých let je mistrnou připomínkou zlatého věku české komedie a zároveň v něm lze vysledovat přímý odkaz na ostrovtip Osvobozených tak, jak jej diváci znali ještě z předválečných let. Rozepisovat se o skvělých hereckých výkonech Wericha, Sováka a Zázvorkové by bylo nošením dříví do lesa, nicméně je obdivuhodné, jaké možnosti skýtá dialog tří postav. Věc v současné televizní dramaturgii takřka nemožná. ()
Samozřejmě, komu by se tahle minikomedie podle O´Caseyho nelíbila. Poprvé byla uvedena o silvestrovském programu 1963 (jó, to byly silvestry v televizi, to se ještě člověk pobavil), pamatuji na ni tedy jako desetiletý kluk. Tenkrát jsem se řehtal od začátku do konce a pak ještě mnohokrát, dokud mě smích nadosmrti nepřešel... - Jan Werich a Jiří Sovák - to byli opravdoví mistři humoru a Stella Zázvorková jim zde skvěle přihrávala, ostatně stejně dobře jako v jiné TV komedii Medvěd. Tararingapatam si od té doby pamatuji jako jakési hnízdo v jižní Burmě... :D ()
Je pravdou, že tieto Werichove jednoaktovky boli mnohokrát reprízované, ale aj v súčasnosti dokážu potešiť majstrovstvom oboch predstaviteľov, ktorí roztomilo opilecké výstupy nemuseli dlhodobo nacvičovať. Niekomu chýba pointa, niekomu prekáža prehrávanie. Ja som spokojný. Viem, čo od tohto malého televízneho klenotu môžem očakávať a vždy to aj dostanem. A Tararingapatam je v pamäti mojej generácie zapísaný rovnako ako Džavaharlár Nehrú, Rabindranát Thákur alebo Sirimavo Bandaranaiková. ()
Zajímavost o filmu: Text dopisu, nebo tedy její část, která jde vidět ve filmu) a který chce Stella Zázvorková mermocí poslat do Tararingapatam zní: Pálím tady často !? Hihihi !!! Přála bych si od Vás držet opět něco tak poutavého. Zda-li !? Bláhové sny, které mnou zmítají jsou jako vlny oceánu, který nás dělí. ()
Galerie (2)
Zajímavosti (10)
- Stela Zázvorková v jednom z televizních rozhovorů uvedla, že si pod svůj klobouček, který ve filmu měla, dala vycpávku, protože jí byl velký. Jan Werich však ve scéně začal improvizovat, přičemž se Zázvorková začala obávat, aby klobouček nenadzvedl, jak se poté také stalo, což okomentoval slovy: "To není můj, já ho neměl nadívanej." Režisér scénu do filmu vložil nesestříhanou. (Chip89)
- Stella Zázvorková se přiznala, že oba protagonisty Wericha se Sovákem v průběhu natáčení nenáviděla, protože ji při natáčení stále provokovali, pošťuchovali a nenechali „dělat umění“. Následně dodala: „Dneska bych se už tomu zasmála.“ (sator)
- Jelikož Werich neznal pořádně svůj text, rozhodl se v mnoha scénách improvizovat. Všichni se nakonec shodli, že výsledný film je mnohem lepší, než jeho papírová podoba. (Nach)
Reklama