Obsahy(2)
Jan Werich a Jiří Sovák v brilantní komediální miniatuře o jedné libře... Dva opilci si chtějí na poště vyzvednout libru, aby měli za co pít. Po mnoha nepříjemnostech jim úřednice libru nevydá a dokonce na ně pošle místního policistu. (Česká televize)
Recenze (141)
Naprosto geniální herecký koncert Wericha se Sovákem a nesmrtelné hlášky, které vznikly z improvizace: "Vemte si ty svý parafernálie", "Je to opravdu vaše toužebné přání, abych si zul botičky?", "Já se nemůžu ohnout - vždycky, když jsem zklamanej, tak se nemůžu ohnout." Prostě co replika, to perla. Člověk to může vidět stokrát a stejně to pořád baví. ()
"Vy ste tady pro veřejný blaho vobčanů, a né, abyste byla drzá a lascívní!" Televizní klenot, v němž jsou vynikající všichni herci. O Janu Werichovi a Jiřím Sovákovi není třeba se zbytečně rozepisovat, ale připomenul bych také vynikající postavu paní, která chce poslat dopis do Tararingapatamu, v podání Stelly Zázvorkové. 100% ()
Humor, humor, humor, humor a zase humor!! To je fakt strašná prdel!! " A čípak to jsou zádíčka? " " A čí pak to jsou tralala? "...hehehehe... " Čípak to je klobouk? " " Ale to je toho, co seděl pod tím kloboukem u okna..." Nářez!!! Po celých 35 minut mě nezmizel úsměv z tváře, viděl jsem to už nespočetněkrát a vždycky se královsky bavím! Diamantovej kousek v české kinematografii!! " To jsou ale poslední peníze, co od nás vláda dostala! " Hahahaha!!! ()
4* i přes jednoduchý scénář mě tato televizní jednoaktovka bavila, protože herecká squadra v čele s Werichem a Sovákem zajišťuje téměř jistotu kvality. A překvapilo mě zde ze zajímavostí, že se docela hodně improvizovalo. Takže do síně slávy televizní zábavy rozhodně patří. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Na otázku, co a kdo dělá více či méně kvalitní film kvalitním filmem (televizní inscenací), zda disponibilní technika nebo tvůrci, kterým by měla sloužit, dává LIBRA jasnou odpověď. Je pravda, že celé snímání toho neustálého řetezce skečů a vtipů všeho druhu je více divadelní než vyhraněně televizní. Stejně tak je ovšem pravda, že to ani v nejmenším nevadí. Dokonce se dá říci, že právě proto vzniklo tak skvělé dílko. S jistou nadsázkou můžeme mluvit i o typické werichovské forbíně, tj. předscéně na předscéní, jak ji kdysi provozovali Osvobození. Lidská složka díky tomu všemu, co jsem se tu pokusil zmínit, vítězí. Vítězí jednoznačně a nadčasově. A určitě vítězit bude i nadále. (Vždyť z těch, kdo tam tehdy vystupovali jako vůdčí členové týmu, ať už před nebo za kamerou, nežije nikdo. Čas nezastavíš.) ()
Galerie (2)
Zajímavosti (10)
- Jiří Sovák se naučil text k oběma hlavním mužským rolím, a to nejen z úcty k Janu Werichovi, ale i proto, že se sám Werich nemohl rozhodnout, kterou z postav bude hrát. (Komiks)
- Stela Zázvorková v jednom z televizních rozhovorů uvedla, že si pod svůj klobouček, který ve filmu měla, dala vycpávku, protože jí byl velký. Jan Werich však ve scéně začal improvizovat, přičemž se Zázvorková začala obávat, aby klobouček nenadzvedl, jak se poté také stalo, což okomentoval slovy: "To není můj, já ho neměl nadívanej." Režisér scénu do filmu vložil nesestříhanou. (Chip89)
- Dáma se neustále rozčiluje, že jí ti dva vyrušují, když píše důležitý dopis do Táráringapatámu. Ale pokud si film stopneme v čase 11:42, tak si může přečíst, že Stella Zázvorková napsala úplný nesmysl, protože na papíře stojí: „Pálím tedy často!? Hihihi!!! Přála bych si držet od Vás opět něco tak poutavého! Zda-li? Bláhové sny, které mnou zmítají jsou jako vlny okeánu, který nás dělí.“ (Stefi_836)
Reklama