Obsahy(2)
Jan Werich a Jiří Sovák v brilantní komediální miniatuře o jedné libře... Dva opilci si chtějí na poště vyzvednout libru, aby měli za co pít. Po mnoha nepříjemnostech jim úřednice libru nevydá a dokonce na ně pošle místního policistu. (Česká televize)
Recenze (141)
Ani 4 uznalí herci nezmůžou nic proti vskutku debilnímu scénáři. Zdejší chvalozpěvy místních uživatelů si dokážu vysvětlit leda tak, že jsou poprdění z našich hereckých velikánů. Nepřirozené, uhozené a hlavně nevtipné scénky. A herecká genialita? Možná - ale to by pánové (a dámy) museli hrát po láhvi Alpy Lesany, nikoliv na sucho. Suchopárek. ()
Milé, černomilé... :-) Geniální to samozřejmě není ani zdaleka, zblízka však až na poněkud zmatený závěr je to opravdu půvabná jednoaktovka ze staré školy. Na tomhle by se měli vyučovat dnešní mladí prostonárodní umělci. A ta tak milá a sladká Jana Werichová! Doporučuji jako povinnou koukandu pro všechny ty dnešní ošklivé hloupé studené zakomplexované neprofesionální úředničky za poštovními přepážkami - u listovních zásilek obzvláště... - - - P.S. Může mi prosím někdo seriosně zodpovědět na otázku, zda měl strážník taky naváto? ;-) ()
„Ty seš... ježišmarja, ty seš úplně...“ „Co?“ „To... no, blbej nejsi, ale seš dneska hrozně rozptýlenej, no.“ O tom, jak se návštěva pošty s nějakou tou promilí v krvi může nečekaně protáhnout aneb díky bohu, že tehdy neexistovaly výběrní bankomaty. Názorná úkázka toho, že velké herectví stačí k tomu, aby na ploše jedné místnosti udělalo velký film. ()
Samozřejmě, komu by se tahle minikomedie podle O´Caseyho nelíbila. Poprvé byla uvedena o silvestrovském programu 1963 (jó, to byly silvestry v televizi, to se ještě člověk pobavil), pamatuji na ni tedy jako desetiletý kluk. Tenkrát jsem se řehtal od začátku do konce a pak ještě mnohokrát, dokud mě smích nadosmrti nepřešel... - Jan Werich a Jiří Sovák - to byli opravdoví mistři humoru a Stella Zázvorková jim zde skvěle přihrávala, ostatně stejně dobře jako v jiné TV komedii Medvěd. Tararingapatam si od té doby pamatuji jako jakési hnízdo v jižní Burmě... :D ()
Opravdu velké divadlo na malé poště. Divadelní hra irského dramatika Seana O´Caseyho v překladu Jany Werichové a převedená Vl. Svitáčkem a Jánem Roháčem do filmové podoby, na kterou se nezapomíná. Brilantní konverzační komedie je dovedena k dokonalosti neméně brilantními hereckými výkony všech pěti zúčastněných. ()
Galerie (2)
Zajímavosti (11)
- Jiří Sovák (Jerry) vzpomínal: "Werich, to můžu zodpovědně říct, se mnou točil rád. On improvizoval - a mně to vyhovovalo. Liboval si: 'Je to dobrý, ten kluk furt odpovídá.' Byl rozkošný nejen v tom, že s gustem hrál, ale ohromně se i bavil, dokázal odejít ze hry, dát se do smíchu. Očička mu přitom svítila ... Jak říkáme my komedianti: odboural se. Miloval, když jsem přišel s něčím jiným, s nějakou koninou, miloval improvizaci. Tak vznikla v Uspořené libře debata o klobouku. Abych vůbec něco povídal, napadlo mě: 'Čí je tenhle klobouk? To není můj klobouk!' A on odpověděl: 'To není tvůj klobouk?' Hned na to naskočil. A hnal to dál: 'To není tvůj klobouk! To nemůže bejt tvůj klobouk, to je klobouk toho, jak jsme se hádali, jestli je plešatej pod tím kloboukem. Von byl plešatej a von se potom s náma pral...!' A už jsme oba v tomto duchu jeli dál. To měl Werich moc rád, a proto jsem mu vyhovoval." (NIRO)
- Protože se Werichovi Sovákův klobouk líbil víc, před natáčením proběhla výměna a Werich si jej ponechal. Následně tuto záměnu využili během improvizací při natáčení a vznikla díky ní i scéna s "nadívaným kloboukem". (Nach)
- Dáma se neustále rozčiluje, že jí ti dva vyrušují, když píše důležitý dopis do Táráringapatámu. Ale pokud si film stopneme v čase 11:42, tak si může přečíst, že Stella Zázvorková napsala úplný nesmysl, protože na papíře stojí: „Pálím tedy často!? Hihihi!!! Přála bych si držet od Vás opět něco tak poutavého! Zda-li? Bláhové sny, které mnou zmítají jsou jako vlny okeánu, který nás dělí.“ (Stefi_836)
Reklama