Uspořená libra

Hádka na pošte v podaní hereckých hviezd, kde viac otravná ako dvojica opilcov je pani, ktorá potrebuje poslať list niekam do tramtárie. Libra sa nakoniec aj ušetrila vďaka mladej symaptickej neoblomnej slečne za okienkom. Zostal mi z toho len pocit hereckého cvičenia bez hlbšieho zmyslu. –––– Jste jako kapka rosy, jako jahůdka, jako květ. (02.02.2015)

Tento film těží jen a jen z nápadu! Můžete mít světové producenty, produkční, scénáristy, dramaturgy, režiséry, kameramany, střihače atd atd, mít tu nejlepší kameru, mít spousty peněz na trikovou postrprodukci, prostě mít všechno bez čeho se dnešní film na profesionální úrovni téměř neobejde, ale když nemáte nápad, tak je vám všecho toto sebevětší zázemí k prdu. Zde je vidět, jak je to všechno tak jednoduché! . Celého filmu je o tom, že na úřad (poštu) přijdou dva postarší pánové v podnapilém stavu (Werich a Sovák), že si chtějí vybrat z vkladní knížky jednu libru na panáka :). Dostanou formulář a už to jede. Do toho začnou rozebítat klobouky, vedle sedící paní, která píše důležitý dopis (Zázvorková) a nakonec se na řadu dostane i paní u přepážky, která pánům za místo vyplněný a podepsaný, jen počmáraný formulář samozřejmě žádné peníze nevydá. Nakonec se na poštu prichomýtne i policista (že ale budí respekt ;) ), se kterým si pánové, co nutně moc potřebují libru (na panáka) samozřejmé také popovídají. Myslím si že film je na své náklady velice zdařilý. 5 herců v jedné místnosti, jedna vtipná scénka za druhou, autorům gratuluji. (31.12.2005)

Na to, jak je to krátké, je první polovina nečekaně utahaná - Werich se Sovákem sice opilce hrají parádně, ale vlastně je to jeden do omrzení natahovaný gag. Zkrátil bych to klidně aspoň o 5 minut. Trochu grády to dostane až když se dopracují k podepisování a když ansámbl doplní bizarní figurka Brodského policajta. - - - Jana Werichová jako komisní poštovní úřednice, která roztaje až díky Brodského (dost bezprostřednímu) dvoření, má roli dokreslenou lehkými brýlemi. (28.03.2017)

Černobílá televizní mikrokomedie transformovaná odstupem času do pocty nezapomenutelnému hereckému kvartetu v čele s Janem Werichem, doplněným ještě o pátého člena, totiž Werichovu dceru Janu. Ústřední dvojice ztvárňující party dvou rozšafných opilců je ódou na herecký um obou velkých českých herců, Wericha i Sováka, Zázvorková jim spíše jen přihrává a Brodský je víceméně do počtu, každopádně celému tomu především hereckému představení schází zásadnější významový přesah a dějová gradace, určitě je to milé televizní zastavení, černobílá libůstka pro pamětníky, ale objektivně má každý vtip mít především silnou pointu, stejně jako by ji měla mít tato televizní jednoaktovka, bez ní to prostě není ono... (25.12.2011)

Herecký koncert klasiků starší generace českých hereckých velikánů. Těžko říct, jestli při vedení takových hereckých osobností lze cokoliv výrazněji režisérsky ovlivnit, nebo jestli tyto lidi lze samostatně a osobitě režírovat vůbec. Působí to, jako by Werich, Sovák, Stella Zázvorková a spol. vyplňovali celý prostor a své kolegy z filmového štábu vyšachovali z podílu na inscenaci. Je jisté, že potenciál tito lidé načerpali ze svých košatých divadelních zkušeností; vůbec celé výrazové pojetí této "jednoaktovky" je v podstatě divadelní. Všichni herci se zpravidla vyskytují v záběrech dohromady a jsou nuceni nonstop zodpovědně produkovat atmosféru probíhajícího příběhu. Nemluvě o tom, že mnohé repliky a konverzační obraty, které zde zazněly, nejen dokládají dobovou komunikační zvyklost, ale odpoví na otázky, odkud že se to bere ten klasický rodinný humor, který slýcháváme od svých fotrů (a mladší i dědečků)... (05.07.2006)