Bourneovo ultimátum

Po přečtení Bordwellovy kritiky bourneovského stylu (viz tady a tady) se ve vší (a opravdu nemalé) úctě k tomuto teoretikovi musím ptát, kde končí "zesílení" hollywoodského stylu a kde začíná jeho "změna". Podstata formální progresivity Bourneova ultimáta v porovnání se současnou hollywoodskou tvorbou totiž spočívá v propojení těkavého stylu ruční kamery a téměř konstantní dvouvteřinové průměrné délky záběru (přičemž nositelem pocitu kontinuity se stává primárně zvuk) s využitím různých typů pohybu. Bourneovo ultimátum produkuje pohyb na rovině žánrových standardů (pohyb honiček) a vyprávění (pohyb vyprávění, pohyb ve smyslu distribuce informací). Bordwell se ve své práci tak zarputile soustředí jen na stylistický systém a vágní argumentaci o běžném příběhu, že se zcela odpoutává od vnímání narativního systému se stylistickým. Ale právě v něm spočívá zásadní revoluční krok Bourneova ultimáta od Bourneova mýtu. Ten s distribucí informací i pohybem honiček pracoval standardně (honičky směřují zásadně dopředu :), zatímco Ultimátum zmnožuje informační zdroje v rámci jednotlivých scén (jediný "vševědoucí" je divák - jen on se orientuje na letišti i v Tangeru) a znejasňuje pohyb honiček (ne dopředu, ale vertikálně, diagonálně, případně zpět :). Těkavost stylu není jen ona už poněkud profláklá analogie k mentálnímu stavu hrdiny, ale spíš fokalizace profesionálního myšlení, jejíž význam nám dochází až zpětně. Každá akce obsahuje řadu dílčích narací (Bourne je jako šachový hráč o několik tahů napřed a my si každou jeho sérii reakcí musíme domýšlet jako příběh, jehož pointa se odhalí až posléze). Bourneovo ultimátum tak pro mě představuje - navzdory Bordwellovým tvrzením (která jsou jako obvykle precizně vystavěná, ale zkrátka příliš dopředu determinovaná tím, co chce dokázat) - revoluční počin, který sice částečně může obsahovat postupy známé z jiných filmů, ale progresivní je jejich celkové využití (plus paralelní propojení celé trilogie s přesahem i do původního televizního zpracování). Tvrdit tedy, že Bourneovo ultimátum je jen kopií Bournova mýtu, tedy považuji spíš za důsledek necitlivého omezeného (ve smyslu důrazu na pozorování jednotlivých aspektů stylu a vyprávění) sledování. PS: Po letech jsem se k tématu vrátil ve studii Bournův mýtus: akční film pohybu. (05.09.2007)

|| Scenár: Tony Gilroy, Scott Z. Burns, George Nolfi / Story by Robert Ludlum | Hudba: Based on The Bourne Ultimatum by Robert Ludlum | Produkcia: Frank Marshall, Patrick Crowley, Paul L. Sandberg| Distribúcia: Universal Pictures | Štúdio: Kennedy/Marshall, Ludlum Entertainment | Rozpočet: 110 miliónov $ | Tržby: 442,824,138 $ || (13.08.2011)

Kamera, klapka aaa..... AKCE! Takhle nějak bych shrnul celou Greengrassovu trilogii. Poslední Damonův "Bourec" se asi nejvíce u mě přiblížil k 5 hvězdičkám, už už si na ně i sahal, ale o chloupínek to nevyšlo. Nicméně Matt Damon je fakt dost dobrej akční hrdina, to se musí nechat, zastiňuje i leckteré protřelé veterány, kteří na podobném typu rolí vystavěli svou kariéru (ne, jména po mně nechtějte, a nesviťte mi tou lampou tak do očí!). A abych nezapomněl - pěkný štěk si tady odehrál i nedávný Niki Lauda alias Daniel Brühl. ;-) P.S. Takhle nějak podobně, jako ve filmu možná vypadá ta slavná NSA i po Snowdenově odhalení. Jen se o ní o něco více ví (asi o 1%) a o dost více mluví (asi o 99%). (09.12.2013)

"I remember... I remember everything." Kruh se uzavírá, Matt Damon opět zarytě mlčí a David Webb alias Jason Bourne se do třetice vrací na plátna kin. Třetí Bourne není o nic lepší než ten druhý. Nutno však dodat, že není ani o píď horší. Je trochu více akčnější, má narozdíl od svého staršího kolegy pořádný závěr, opět má tempo jako žádný jiný žánrový snímek, strhující akci, výtečné herce, výbornou technickou stránku, hafo scén kdy se kaskadéři zajisté řádně zapotili, nápadů na rozdávání a... a vůbec těžko popsatelné kvality snad v každém ohledu. Jedna takřka bezvýznamná muška by se však tentokrát našla. A to, že Greengrassovo pojetí Jasona Bourna v několika momentech přeci jen vykrádá sebe samo. Ovšem čert to vem, když vás to zcela pohltí a nepustí ani dlouho po projekci. Ethan Hunt i James Bond se sice ve svých nových nasazeních do akce vydali směrem, který nastolil druhý Bourne, ovšem i přes jejich nadstandartní kvality zůstali hluboko v jeho stínu. A na tom se nic nemění ani po tomto ultimátním zážitku. Naštěstí. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (24.08.2007)

Téměř dokonale vybroušený akčně-thrillerový diamant. Už od začátku Greengrass nasazuje vysoké tempo, někdo někoho sleduje, honí, intrikuje se, děj skáče z jedné světové metropole do druhé a především v Maroku je z Bournea ždímáno fyzické maximum. To všechno v záběru syrové a těkavé kamery, která tomu zběsilému mumraji dodává nekompromisní nářezovou patinu. Ale není všechno zlato, co se třpytí. Greengrassův styl je maximálně působivý, jenže hlavně v bitkách muže proti muži má místy za následek chaotickou změť rychlých pohybů. Především souboj Bournea a Araba a automobilová honička jsou díky tomu docela nepřehledné. Ale to je jen malá výtka v moři superlativů. Třetí Bourne asi není boží film, ale úchvatný určitě. A skladba od Mobyho ke konci snímku perfektně pasuje. 9/10 (17.08.2007)