Režie:
Miloš BobekScénář:
Kristina VlachováKamera:
Milan DostálHudba:
Otmar MáchaHrají:
Lenka Pichlíková, Eduard Cupák, Ivan Luťanský, Vlastimil Bedrna, Jorga Kotrbová, Vlastimil Brodský, Věra Budilová, Bohuslav KalvaObsahy(1)
O princezně, která pochopila, co je v životě nejcennější... Příběh o princezně, která pohrdla hlubokým citem lásky moudrého krále, jsme vybrali z odkazu francouzského spisovatele Charlese Perraulta. Jako všechny pohádky tohoto mistrného vypravěče, má i tahle originální námět a je v ní ukryta moudrost, k jejímuž nalezení vede nelehká cesta. Na jejím konci už ale bude princeznička vědět, na čem v životě hlavně záleží. (Česká televize)
(více)Recenze (25)
Tak ten dnešní los na nedělní pohádku tedy nedopadl dobře. Tahle papundeklovla mi lezla na nervy vnitřními monology, kulisami a také protagonisty. Mimo pana Brodského. Hlavně mi byl divný „moudrý“ král. Kdyby byl skutečně tak moudrý, tak by tu princeznu nikdy nechtěl za manželku. Ano, protože byla o tolik mladší. A ten konec? Hanba mluvit, hanba psát. ()
Pohádka v sobě skrývá jistě plno moudrosti, to bezpochyby. Ale podle mě samotný námět není zase tak zajímavý. Když k tomu přičtu ještě hrozné osmdesátkové kulisy a strašně nudný způsob vyprávění, mohly by se vám u nedělní pohádky po obědě v klidu zavírat oči. ()
Musím přiznat, že výborně hrající (princezna) Lenka Pichlíková by mi vzhledově seděla spíše jako komorná, služebná apod., přičemž jako princeznu bych uvítal třeba právě (jemnější) Jorgu Kotrbovou (Zlatovláska), která zde stvárnila roli čarodějnice-poradkyně . Výkon pana Cupáka byl jako vždy mimořádný požitek, stejně tak jako byl tradičně velmi příjemný i p. Luťanský. Škoda, že na konci nebyl ukázán proces zestárnutí princezny a omládnutí krále, to považuji za větší nedostatek a kvůli tomu (nerad) strhávám jeden bod navíc. Tři a půl bodu. ()
Z hlediska filmařského řemesla je to ucházejícím způsobem natočená pohádka, k dokonalosti jí však chybí mnoho. Škoda té ukňourané hudby Otmara Máchy a hodně chudičké výpravy. Scénáristická berlička v podobě vypravěče pak nepříjemným způsobem dává vzpomenout na sérii Strom pohádek. Když jsou totiž vypravěčem otrocky odvyprávěny i klíčové pasáže (nejvíce to pak zamrzí u vytouženého happy endu, který je nám naservírován pouze takto „z druhé ruky“), dá se tušit, že je něco špatně. Morálně mám s touto pohádkou zásadní problém: spojení stárnoucího krále s šestnáctiletou holčičkou mi přijde přinejmenším úchylné. Král má princeznu za povrchní, neboť ho soudí dle šedivých vlasů, ale copak se on sám do ní nezbláznil jen pro její mládí a krásu? Dokonce byl ve své „moudrosti a dobrotě“ ochoten si její přízeň kupovat a třeba ji ke svatbě donutit, kdyby na to přišlo. Sorry, přátelé, Cupák je super, ale tohle nezkousnu. PS: dát dohromady starého krále s princeznou si vymysleli čeští scénáristé, ve francouzské předloze nic takového nehledejte; PPS: existuje rozhlasové verze se stejným scénářem, kde krále a princeznu namluvili Cupák a Konvalinková ()
sobectví a ego ()