Knjiga rekorda Šutke
Shutka Book of Records
Režie:
Aleksandar ManićKamera:
Dominik MiškovskýHudba:
Varhan Orchestrovič BauerHrají:
Jašar DestaniObsahy(1)
Kusturicovsky laděné příběhy a hudba z Cabiriiných nocí Federica Felliniho se slévají v energií nabitý zážitek připomínající jízdu na kolotoči. Šutka je největší romská osada na Balkáně. Alespoň podle slov tamějšího rybáře, který je hlavním protagonistou dokumentu natočeného v koprodukci s Českou televizí a především průvodcem po šutských uličkách, kde v každé z nich najdeme minimálně jednoho místního, ne–li dokonce světového šampióna, lhostejno v čem. Důležité je, že ve svou výjimečnost věří a že je lidé uznávají.
Film je především zábavnou cestou za neuvěřitelnými disciplínami, osudy a hlavně rekordy, na které nenarazíte nikde jinde na světě. V rozbujelém společenství se najde místo pro vyznavače nejrůznějších náboženství, sportů nebo svérázných hudebních stylů. Najdete tu derviše, který se umí přemisťovat v prostoru, souboje cvičených hus, vymítače upírů, místní televizní stanici i hudební průmysl, kterému šlape na paty místní hudební pirát. Zlí duchové jsou vymýtáni ohněm nebo pouhou silou vůle a populární písně jsou skládány za méně než 15 minut. Bůh miluje Šutku, neboť zde je uctíván nejvíce na světě. Šutku nehledejte na mapě - je to stav mysli.
Film získal Diváckou cenu festivalu Jeden svět 2006 a byl vybrán jako zahajovací film festivalu Finále Plzeň 2006. Dále získal cenu srbské kritiky jako nejlepší srbský film roku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Knjiga rekorda Šutke je kusturicovsky laděný, těžko říci nakolik mystifikační, téměř dokumentární snímek, popisující život ve vesnici Šutka, kdesi na Balkáně..místy až naturalisticky popisující. Během těch krátkých (ale pro tento typ filmu optimálních) 78 minut je divákovi představeno celé "panoptikum", skládající se z obyvatel vesničky. Každý v něm hraje svou úlohu, svůj part, který je někdy více, někdy méně důležitý pro vesnici jako celek, ale vždy naprosto podstatný a nepostradatelný pro člověka samotného. ()
Na obalu DVD je napsáno; "...příběh je s citem natočený tak, aby vystihl veškeré zvláštnosti malého městečka humornou formou, nikoli však aby samotnou entitu obyvatel zesměšňoval." Nevím nevím, jestli jsem se nakonec nekoukal na něco úplně jiného, poněvadž linie mezi humorem a zesměšňováním je zde tak tenká, až mnohdy není jasně patrné, co chtěl básník vlastně říci. Mám za to, že tamní kultura většině z nás není natolik dobře známa, abychom dokázali přijmout její parodii. Alespoň u mě to tedy platí. Podtitul této podívané by mohl znít "aneb jak i 78 minut může být dlouhých." ()
Bizarní živočichopis a groteska v jednom.Dokument, u kterého jsem se výborně bavila. Pestrobarevné rázovité figurky, skvělá atmosféra, nekašírovaná radost. Spontánní balkánská jízda s tím správným hudebním doprovodem. Šutka je místo s největší koncentrací roztodivných šampionů, z pohledu úctyhodného středoevropana asi jedno z nejbídnějších míst na zemi. ()
Na knize rekordů Šutky je nejproblematičtější její žánrové vymezení. Hranice mezi dokumentem a hraným filmem sice může být poměrně volná. Dobře to dokládají například "inscenované" dokumenty Karla Vachka a nebo naopak mystifikační dokumenty Petra Zelenky. Ovšem téměř bytostně důležité je dát divákovi šanci přesně rozlišit jedno a druhé. Zatímco u Vachka intenzivně vnímáme, že ve svých dokumentech prostřednictvím inscenovaných situací a promluv hledá autentickou výpověď, že mu jde o jakousi pravdivost (samozřejmě zcela subjektivně vnímanou, chápanou a sdělovanou) u Zelenky naopak víme, že sdělované rozhodně pravda není, což nám ovšem nebrání hledat hlubší sdělení. Kniha rekordů Šutky má svá hlubší sdělení rozhodně také a dokonce lze tvrdit, že kvůli nim vznikla, ale už nedokážeme rozlišit, hrají-li jednotliví protagonisté na plátně sebe sama, nebo jen roli jim přiřknutou scénářem... Kde končí a kde začíná pravdivá výpověď? Těžká otázka... Přitom základní myšlenka filmu, totiž to, že Romové ve své bezelstnosti jen dobře demonstrují takřka odvěkou snahu většiny lidí (a mužů zvláště ;o) v něčem vynikat (přičemž mikroklima zapadlého a ničím nevynikajícího městečka je tím pravím místem pro předvádění takových osobních rekordů) je závažná a hluboce pravdivá. To vše navíc sdělováno navýsost vtipnou a originální formou. Jen se zdá, že zmíněná vtipná a originální forma má někdy až příliš navrch... Navíc se nám může snadno stát, že skrze všechny nánosy nezvyklosti, orientalismu a absurdity přehlédneme onu bazální složku výpovědi. Je přece tak snadné pochopit film jen jako svědectví o vzdálené, neskutečné a kdoví jestli pravdivé podivnosti a nikoli jako metaforu nás samých, úctyhodných obyvatel střední Evropy, jimž je všecha podivnost, absurdita a podivínství na hony vzdáleno... 70% ()
Tak nevím do jaké míry je Kniha rekordů Šutky ryze dokumentární a nakolik je inscenovaná. Podle mě ve filmu vystupují skutečné postavy a režisér je jen lehce poposouvá tam, kde by je chtěl mít. Každopádně jestli je to jen z poloviny pravdivé, tak je to úlet. Jen by to dokazovalo, že život je ještě barvitější, než fantazie. Už jen město samotné, takové kulisy by nikdo nevymyslel. Šampionát ve sběratelství kazet s tureckými zpěváky, brutální videoklipy, bojovník s upíry…To snad ani nemůže být pravda. A jestli není, tak se daří režisérovi dobře mást. Ve městě které je přelidněno samými ztracenými existencemi je přitom každý v něčem šampión. Je to takový veselý pohled do bídy. ()
Galerie (8)
Reklama