Nikola Šuhaj loupežník

K zjištění, že idea komunismu dokázala v dávných a krizovým vývojem ještě nepříliš poučených dobách přitahovat nejednoho opravdu nadaného umělce, netřeba chodit mezi surrealisty do pařížských kaváren dvacátých a třicátých let. (I když takové výlety by měly být zájemcům o umění naprostou samozřejmostí.) Stačí se podívat na dílo Ivana Olbrachta. Ať už si vezmeme na paškál jeho Biblické příběhy (do moderního jazyka přetlumočené zásadní kapitoly Bible), nebo lidovými legendami z podkarpatské Rusi ovlivněný román, jehož je tento film poměrně věrným zpracováním, většinou dostaneme obraz, který se s materialistckým pohledem marxistických ideologů neslučuje zrovna nejlépe... Evžen Sokolovský (ať už nám jeho jméno evokuje jakýkoliv normalizační brak) kupodivu nechal všechny fantastické a mysteriozní motivy předlohy zaznít v tomto filmu zcela naplno, a dosáhl tak mimořádně působivé atmosféry, kdy ranní mlha v lesích tíží více než noční můra. Tragická bezvýchodnost osudů všech postav je umocněna kvalitními, a v daných reáliích vesměs uvěřitelnými výkony herců, a to včetně nezapomenutelně "přehrávajícího" Josefa Somra. Jeho role ostatně supluje všechny důvěrně známé postavy šerifů, jejichž posedlost dopadením zločince hraničí s šílenstvím - tak jak je známe z amerických filmů o rebelantských gangsterech. U něj je také dobré si uvědomit, jak se ve skutečnosti často chovají pohůnci stávajicí moci, kteří svou psychopatickou, nemilosrdně trestající oddanost režimu podobně přehrávají i v reálném životě... Jednoznačným plusem filmu je naturalismus, s jakým se zde pracuje s krvavými scénámi. Kýženého efektu přitom není dosaženo ani tak vizuálně, jako spíš verbálně. Tohle bude později umět excelentně předvést např. Tarantino v některých scénách v Pulp Fiction... Je jisté, že naprosto depresivní vyznění (hleďte, takhle se žilo tenkrát v kapitalismu, soudruzi) ve své době hodně pomohlo filmu k jeho bezproblémovému uvedení v televizi, a také k četným reprízám. Normalizačnímu divákovi tak byla podstrčena možná nechtěně alternativní perla, tomu současnému tato verze nabídne alespoň zajímavý materiál ke srovnání s populární muzikálovou podobou stejného příběhu. (06.11.2006)

No nevím nevím... herci hráli (až na mladého Tomáše Topfera a pár dalších vyjímek) vyloženě podivně, jako by se jich to snad netýkalo a když náhodou týkalo, tak se z toho snažili udělal komedii a baladický příběh. Hudba taky žádný zázrak. A konečně - ani ta rozseklá hlava vidět nebyla. Dal bych 3*, ale vzhledem ke knižní a historické předloze, tím pádem i slušnému příběhu a výše zmíněnému Tomáši Topferovi, dám ty 4*. 71% (03.05.2011)

Televízna inscenácia natáčaná v exteriéri a príbehom podobná ako v prípade o 30 rokov staršieho kinofilmu. Opäť je Nikola Šuhaj za regionálneho hrdinu, ktorý bohatým bral, chudobným dával, nikoho nezastrelil a de facto bol slušný občan, ktorý platil dane a spolupracoval s úradmi. Ako je to vzdialené realite. Obsadenie je slušné, vypichol by som prskajúceho Somra a zádumčivého a intrigánskeho žida v podaní Sklenčku. Natáčanie v exteriéri si však zobralo svoju daň, mikrofóny sú ďaleko, preto je niekedy počuť namiesto textu iba nezrozumiteľné mrmlanie alebo šepot. Aj tá stopáž bola pridlhá. Inak na inscenáciu celkovo slušné. (05.12.2018)

Je to televizni kousek, coz znamena, ze po obrazove strance se neni cim kochat. Mohly by to zachranovat herecke vykony (resp. musely), ale to se bohuzel nedeje. Prislo mi, ze kazdy herec a herecka hraje jinak, neco jineho a pod jinym reziserem. Co potesilo: Cepek se svym standardnim hereckym vyrazem, Medricka jako carodejnice a jeji dcera Wilhelmova, zid Sklencka, lekar Voska. A pak jeste podivna vernost Erziky... :))) (28.10.2023)

Spíše než dramatem zbojníka je Sokolovského adaptace Olbrachtova románu podle scénáře Ludvíka Kundery naturalisticky laděnou, silně odpoetizovanou freskou z Podkarpatské Rusi, z níž tvůrci setřeli veškeré lyrično, což venkoncem znamená, že se z přelidněných scén, kde se střídavě trpí, šílí, smlouvá, modlí, hrozí, miluje a kleje, ztratila krajina, pro níž první Nikola zběhl z vojny, a jeho příběh (a pád) tak započal. Čepek je ovšem v titulní roli opravdu přesvědčivý – stejně jako Jakoubková co protagonistka Eržiky. Ostatní – jako posedlí nebo naopak vyčerpaní – buď nezřízeně přehrávají nebo s krajní nesmělostí obcházejí své postavy. – Dlužno dodat, že divadelní a později i filmová adaptace téhož díla z divadla Na Provázku poskytla podstatně celistvější a živější výklad než tento pokus. (27.12.2021)