Mé noci jsou krásnější než vaše dny

Milovat. Mít. Mlýnek na maso. Machiavelli. Chlapec a holčička. Cítit. Nahé ňadro na mokrém prostěradle. Blázen opilý láskou. Tento film. Milovat nebo nerozumět. Protože divadlo. Hra slov. Imprese přetékající extravagantností. Láska trpí, ohlodaná na kost. Potácí se opilá ve zboru vymyšlených kreatur. Verše ze rtů necitlivé jako život. Zpětné zrcátko odrážející krásu slunce. (01.08.2011)

Že nepůjde o nějakou klasickou romanci, jsem pochopil asi po deseti minutách, po třiceti jsem věděl, že půjde o netradiční zážitek. Úžasná hra se slovy, náročná pro tvůrce titulků i pro samotného diváka, ať už frankofila či nikoli. Nejsem žádný odborník ani kritik, ale připadalo mi to částečně surrealistické, kapku futuristické a mnohdy jako střižené z absurdního dramatu. Ať žije Ionesco, krásná kamera, příjemná hudba a polští režiséři točící s francouzskými herci! (24.07.2011)

Lingvistika, sémiotika, jazykové hry. Dialogy ve verších, bez dřívějších Zulawského obligatorií - střídmá kamera, nikterak hluboké to nechce být, přesto spousta intelektuálních citací, celek upomene rekvizitami na Shining, stylem spíš Jeunet, motivicky Hanussen. Přehnaný intelektualismus ne, špetka neokoukané. Je nutné ztratit slova, abychom se mohli vrtátit k nevinnosti? Šmoulím překladateli dialogů. Dojat Atlantiquem... **** a 1/2. (27.12.2010)

Polský režisér ve francouzském převleku - jakoby inspirován o něco staršími obdobnými Wajdovými snahami - podává dokonalou anamnézu konzumismu v jeho čisté podobě. Cit, který by mohl být a snad by i byl hluboký a čistý, je od počátku deformován podivnými nálezky na obou stranách - velký programátor, odsouzený k smrti a odmítající vzít tuto skutečnost na vědomí, proti němuž stojí podivná dívčí prolnulina tanečnice a média, o níž je jisté jen to, že pro své mládí a nezkušenost je více řízena a následně deformována, takřka zbavena schopnosti prožívat po svém svůj vlastní život. Následky na sebe nedají čekat. To, co by za normálních okolností vedlo k rychlému rozpadu vztahu, tady paradoxně působí jako jeho velmi problematický a také nanejvýš dočasný tmel. V řadě scén, které se pohybují na hranicích normální psychiky, se postupně formuje tragický závěr, do nějž tato oboustranně věrně i virtuálně prožívaná láska nemůže nevyústit. Působivá forma, do níž toto ponuré téma režisér oblékl, je ozvláštňována mimořádnými výkony obou protagonistů - jak Jacquese Dutronca, tak zejména Sophie Marceauové. (26.12.2010)

Dnešním dnem jsem objevil ( pro sebe ) nového režiséra, který mě začíná velmi zajímat. Mes nuits sont plus belles que vos jours je mým prvním Zulawskiho snímkem, jedním dechem však dodávám, určitě NÉ posledním. Lucas a Blanche, oba tak rozdílní, poznamenaní hlubokými šrámy a jizvy z minulosti, jejichž následky se táhnou napříč jejich životy a tíží je jako obrovské balvany spočínající na jejich bedrech. Přesto ( po náhodném setkání ) se do sebe zamilují, ale je již příliš pozdě... Tomuto snímku Andrzeje Zulawskiho jednoznačně vévodí herecké výkony ústředního hereckého dua Sophie Marceau, Jacques Dutronc. Je neuvěřitelné, co se Zulawskimu daří z herců dostat. Tohle je skutečné herectví jdoucí až na samou dřeň. Zejména S. Marceau mi tímto výkonem vytřela zrak. Při pohledu na její trpící Blanche člověka srdce bolí. Zkuste někdo říct něco ve stylu : že tato okouzlující herečka, co ji bylo dáno na kráse, ji bylo následně ubráno na hereckém umění. Osobně si to s vámi ( ve světle tohoto výkonu ) půjdu vyřídit. Samozřejmě, čistě pěstní souboj, jsme chlapi ne :o) Tento snímek, to je mj. obžaloba konzumního způsobu života, podaná vskutku sugestivním způsobem. Víc psát nebudu, to je zbytečné plýtvání slov, ostatně podívejte se sami a udělejte si náslědně úsudek každý z vás. Tento snímek za to rozhodně stojí. p.s. málem bych zapomněl na působivou kameru ( zejména kameramanův smysl pro DETAIL ) 89% (29.11.2010)