Mes nuits sont plus belles que vos jours
Moje noci sú krajšie ako vaše dni
My Nights Are More Beautiful Than Your Days
Režie:
Andrzej ŻuławskiKamera:
Patrick BlossierHudba:
Andrzej KorzyńskiHrají:
Sophie Marceau, Jacques Dutronc, Valérie Lagrange, François Chaumette, Myriam Mézières, Laure Killing, Micheline Bourday, Sady Rebbot, Marc Zammit (více)Obsahy(1)
Blanche a Lucas, hlavní postavy této psychologické romance, se poprvé setkávají v malé pařížské kavárně a je z toho něco, čemu se říká láska na první pohled. Blanche je z ní natolik rozrušena, že od ní utíká. Lucas, brilantní informatik, který právě objevil průkopnický počítačový jazyk a jehož vlastní řeč byla zničena chorobou mozku ji následuje do Biaritzu. Pro oba začíná krásné, ale krátké a útrpné milostné martýrium, které je přerušováno traumatizujícími vzpomínkami z dětství a intuitivním poznáním, že jejich lásce zbývá jen málo času. (Vapet Production)
(více)Recenze (38)
Tenhle snímek mi těžce nesednul, sice mě za začátku oslovila jakási kafkovitost dialogů a konání ústředních postav, ale jejich neustále veršování se mi brzy začalo mírně řečeno velmi nelíbit. Na jeden film je té poezie až příliš. Slovo, které se na to jak vidím tenhle film skvěle hodí je "přepí*ený". Ale uznávám, že oba herci, ale hlavně Sophie Marceau hrajou až na dřeň. ()
Opravdu tak bizarní podívanou, která je svou formou předložení těžko srozumitelná a zřejmě musí být na takové snímky ta správná nálada. I přestože byla Sophie Marceau nesmírně krásná, tak já jsem až příliš často tápala a moje pocity jsou tudíž hodně smíšené. Velmi nezvyklé zpracování a oproti To The Wonder, které bylo také originálně zpracované, tak tady nesdílím takové nadšení. Asi si to budu muset pustit někdy ještě jednou, ale dnes je to pouze slabší trojka. ()
Polský režisér ve francouzském převleku - jakoby inspirován o něco staršími obdobnými Wajdovými snahami - podává dokonalou anamnézu konzumismu v jeho čisté podobě. Cit, který by mohl být a snad by i byl hluboký a čistý, je od počátku deformován podivnými nálezky na obou stranách - velký programátor, odsouzený k smrti a odmítající vzít tuto skutečnost na vědomí, proti němuž stojí podivná dívčí prolnulina tanečnice a média, o níž je jisté jen to, že pro své mládí a nezkušenost je více řízena a následně deformována, takřka zbavena schopnosti prožívat po svém svůj vlastní život. Následky na sebe nedají čekat. To, co by za normálních okolností vedlo k rychlému rozpadu vztahu, tady paradoxně působí jako jeho velmi problematický a také nanejvýš dočasný tmel. V řadě scén, které se pohybují na hranicích normální psychiky, se postupně formuje tragický závěr, do nějž tato oboustranně věrně i virtuálně prožívaná láska nemůže nevyústit. Působivá forma, do níž toto ponuré téma režisér oblékl, je ozvláštňována mimořádnými výkony obou protagonistů - jak Jacquese Dutronca, tak zejména Sophie Marceauové. ()
Noci naozaj môžu byť krajšie ako dni. Hlavne vďaka spánku. Nevzdávajte sa svojich snov! Spite ďalej... Ale k veci: neskutočne iritujúca vec, ktorá mi bohužiaľ maximálne nesadla... Absolútne nefunkčné veršovačky, nefunkčné dialógy filozofického i nefilozofického charakteru. A nado všetko vytŕča kvantum absolútne nefunkčnej nahoty. Nie. ()
Další z parádních kousků mého čím dál více oblíbeného režiséra, ve kterém trochu slabší textovou část bohatě vyvažuje ta obrazová, nejen díky překrásné Sofii. A Levným knihám veliký dík ()
Hra se slovy na pozadí intenzivní romance. Mindfuck, který drží pohromadě zejména díky ústřední herecké dvojici, respektive díky Sophie Marceau, která by svým charismatem utáhla i dokument o petangu. To, že byla autorka stejnojmenné knižní předlohy po zhlédnutí zděšená a nechala své jméno vyškrtnout z titulků, považuju za pomatení smyslů. Kult. ()
Tento film vypráví příběh o tom, že dva lidi potkalo neštěstí, pak se potkali a pak to skončilo tak, jak to skončit muselo. Oba jsou téměř blázni a jsou obklopeni dalšími blázny. Toto je obsah, víc tam toho není. Ani to, že forma je mimořádná, mi nedovoluje dát víc než dvě hvězdičky. ()
Surrealistická koláž asociativního myšlení, která nikam nevede, ale chvíli dokáže bavit diváka něčím nezvyklým. Jenže stokrát opakované cvičení asociace časem omrzí. ()
Povedať čo najviac zbytočných slov bol asi účel, takže ok. Teatrálne, hrozne hrozne moc, a aj tak si ten film môže užiť i ten, kto art nerád. S dôrazom na slovo "užiť". Sophie! Nikto, nikdy, nebol tak sexi ()
Dnešním dnem jsem objevil ( pro sebe ) nového režiséra, který mě začíná velmi zajímat. Mes nuits sont plus belles que vos jours je mým prvním Zulawskiho snímkem, jedním dechem však dodávám, určitě NÉ posledním. Lucas a Blanche, oba tak rozdílní, poznamenaní hlubokými šrámy a jizvy z minulosti, jejichž následky se táhnou napříč jejich životy a tíží je jako obrovské balvany spočínající na jejich bedrech. Přesto ( po náhodném setkání ) se do sebe zamilují, ale je již příliš pozdě... Tomuto snímku Andrzeje Zulawskiho jednoznačně vévodí herecké výkony ústředního hereckého dua Sophie Marceau, Jacques Dutronc. Je neuvěřitelné, co se Zulawskimu daří z herců dostat. Tohle je skutečné herectví jdoucí až na samou dřeň. Zejména S. Marceau mi tímto výkonem vytřela zrak. Při pohledu na její trpící Blanche člověka srdce bolí. Zkuste někdo říct něco ve stylu : že tato okouzlující herečka, co ji bylo dáno na kráse, ji bylo následně ubráno na hereckém umění. Osobně si to s vámi ( ve světle tohoto výkonu ) půjdu vyřídit. Samozřejmě, čistě pěstní souboj, jsme chlapi ne :o) Tento snímek, to je mj. obžaloba konzumního způsobu života, podaná vskutku sugestivním způsobem. Víc psát nebudu, to je zbytečné plýtvání slov, ostatně podívejte se sami a udělejte si náslědně úsudek každý z vás. Tento snímek za to rozhodně stojí. p.s. málem bych zapomněl na působivou kameru ( zejména kameramanův smysl pro DETAIL ) 89% ()
Milovat. Mít. Mlýnek na maso. Machiavelli. Chlapec a holčička. Cítit. Nahé ňadro na mokrém prostěradle. Blázen opilý láskou. Tento film. Milovat nebo nerozumět. Protože divadlo. Hra slov. Imprese přetékající extravagantností. Láska trpí, ohlodaná na kost. Potácí se opilá ve zboru vymyšlených kreatur. Verše ze rtů necitlivé jako život. Zpětné zrcátko odrážející krásu slunce. ()
Klobouk dolů! Vyplodit takovou slátaninu, kde dialog je zároveň monologem a i ten připomíná slovní fotbal, co kašle na pravidla, a co víc, slova jsou mnohdy v přímém rozporu s činy - přitom jen jeden z aktérů má na výkyvy v komunikaci štempla, dlužno však dodat, že za ním ostatní nezaostávají a až do konce (předpokládám) bylo jen u nás schopno snímek zhlédnout až 177 diváků (mnohdy platících), tomu říkám sukces! Malá ukázka - lakujte braky, vyzdobte mraky, zvracejte straky, zmizte nevěřící, k tomu se pokojem prohání severák, sedí se na silnici, koupe se v šatech, svléká se po koupeli, a přesto je možné pochopit, o co tady kráčí, i když jsem koukala jako blázen... jo a ze Sophie Marceau prostě nelze spustit oči. ()
Že nepůjde o nějakou klasickou romanci, jsem pochopil asi po deseti minutách, po třiceti jsem věděl, že půjde o netradiční zážitek. Úžasná hra se slovy, náročná pro tvůrce titulků i pro samotného diváka, ať už frankofila či nikoli. Nejsem žádný odborník ani kritik, ale připadalo mi to částečně surrealistické, kapku futuristické a mnohdy jako střižené z absurdního dramatu. Ať žije Ionesco, krásná kamera, příjemná hudba a polští režiséři točící s francouzskými herci! ()
Láska na hrane, ak sa vôbec dá to, čo predvádza ústredné duo, ešte láskou nazvať. Ale, čo je to vlastne láska, no že? Sympatický je nestranný Zulawského postoj čoby scenáristu a režiséra v jednej osobe, ktorý sa rozhodol túto krajnú polohu iba reflektovať, stvárniť bez toho, aby sa k nej akokoľvek vyjadril. Napriek poetickému tónu neprikrášľuje, nejde v ústrety ani svojim hrdinom ani divákovi a je to práve vďaka tomu, nech už sú váš názor a pocity akékoľvek, pohlcujúce. Nemusíte im rozumieť, rukou ale nemávnete. ()
Těžko napsat, zda to bylo romantické drama nebo nějaký divný žert. Těžký snímek, který za to stojí. Stal se kultem? Na to musíte mít náladu. ()
Lingvistika, sémiotika, jazykové hry. Dialogy ve verších, bez dřívějších Zulawského obligatorií - střídmá kamera, nikterak hluboké to nechce být, přesto spousta intelektuálních citací, celek upomene rekvizitami na Shining, stylem spíš Jeunet, motivicky Hanussen. Přehnaný intelektualismus ne, špetka neokoukané. Je nutné ztratit slova, abychom se mohli vrtátit k nevinnosti? Šmoulím překladateli dialogů. Dojat Atlantiquem... **** a 1/2. ()
Varování!!! Už po zhlédnutí půlky filmu si budete připadat jako by vás někdo praštil po hlavě nebo jste utekli z blázince. Najednou vše, co jsem dělala, jsem vlastně nevěděla, proč dělám a že to dělám a jestli se to tak má dělat. Šla jsem se umýt a vůbec jsem nevnímala, že už teče voda a pak že už jsem dávno v pyžamu a sedím u druhé půlky tohoto chaosu. Jako by moje tělo jelo na manuál a mysl tam vůbec nebyla. Takže pokud si chcete zkusit být sjetí, aniž byste se museli skutečně něčím sjet, tak tohle doporučuju. Udělá vám to v hlavě pořádný guláš. Postupně vám pak začně docházet, že nejste blázen, ale za to všichni ve filmu ano... každý si to tam rozdává s každým, pak se tam objeví sluha trspaslík s fretkou, koupou se oblečení, vyvlíkají se až po koupeli... Byla jsem z toho totálně mimo, ale dodívat jsem se na to musela. Nějakým kouzlem to člověka táhlo, aby sledoval dál a dočkal se toho krásného konce... za to vyústění a úžasnou Sophie Marceau jsou ty 2*. Já to prostě nepobrala, ale jako když tam naplantali něco o tom, že trpaslíkovi je to jedno, že má čas, protože je už dva dny po smrti, tak co byste ode mě čekali? Na druhou stranu to ale doporučuju... ono to fakt bylo tak divné a nepochopitelné, až to mělo něco do sebe a říkám si, ať si láme hlavu taky někdo jiný, ne? Tohle je prostě dada, výstřední dada. ()
Absurdná dráma, surreálno, originalita a nezmyselné a alogické dialógy. Ľúbostný, neobyčajne spracovaný príbeh. Zvodná a vždy atraktívna Sophia ktorá ale v tomto diele je hypersenzitívná, kapriciózná a neustále trúchliaca. Okrem svojej žiarivej krásy predviedla aj eklatantný herecký výkon. Na druhej strane smrteľné chorý Dutronc ktorý ju skvele doplnil. Symptomatické scény pre Zulawske teda vášnivé milovanie, neodetých hlavných protagonistov nemôže chýbať Hudba vo filme je menej výrazná a nevtieravá. Najlepšie momenty filmu sú lascívne vystúpenia alebo pitoreskné, bizarné postavy( lilipután). Zulawského jednoznačne najlepší počin. ()
Tohle je ciry utrpeni. Kdyby se vystrihaly sceny, kde je Sophie Marceau naha a jeste se trochu pritlacilo na psychidelickou stranku hudby, mohl by se tenhle film pouzivat jako mucici nastroj... ()
Dalsi film Andrzeje Zulawskeho /Posedlost, Na srebrnym Globie/ ktory je tazko pochopitelny a tazko sa vysvetluje. Ja som ho teda nepochopil vobec a vlastne ho pochopit ani nechcem. Stacilo mi, ze som sa rozhodne nemienil xmrti ufilozofovat nad kazdou jednou vetou, proste som sa len nechal unasat reziou a volnym plynutim filmu. Nesnazil som sa ani odpovedat na otazky "Co to sakra je" - proste som neodpovedal a uvedomil som si, ze reziser posunul dialogy do uzadia a nechal do popredia vystupit tu obrazovu a vizualne nadhernu cast filmu : 84 % ()