Nic takového

Zpočátku zajímavý nápad, celkem slušné herecké výkony a krásné prostředí Islandu. To jsou jediné klady, které tam jsou. Bohužel jinak ten film moc nefunguje, i když se snaží být nějakou zvláštní verzí Krásky a zvířete, která neúspěšně míchá několik různých žánrů (akorát horor to fakt není, možná tak ta úvodní scéna je hororová, ale zbytek filmu ani náhodou). Snaží se to být společenskou satirou, romantickým filmem, dramatem, fantasy, snad i maličko dobrodružným, když vezeme cestu po Islandu. Nejvíc tomu filmu ale podtrhává nohy ten fakt, že je to neskutečně nudné. Prvních 40 minut je nuda totální (btw, absolutně jsem nepobral jednu věc - na Islandu zemřou místní zpravodajci, co spolupracují se stejnou televizí, pro jakou se hlavní hrdinka snaží vymýšlet zprávy, takže tam ona letí, jenže to její letadlo spadne, ale naštěstí ji vyloví a ona to celé přežije, i když v dost blbém stavu a s oběma nohama zlomenýma. Všechny rány se jí ale zahojí a po půl roce se zase vydává do Islandu řešit to samé. Wtf??? To tam nemohli poslat někoho jiného. Možná jsem to jenom blbě pochopil, ale i tak...), pak se nám hlavní hrdinka dostane na Island a tahle část filmu ujde, jenže jak se opustí Island, tak posledních 35 minut, je to zase totální nuda. Zklamalo mě to. 2* (26.01.2020)

lidí se skutečně nekonvenční mentalitou, schopných nahlédnout úplně jinak, obdařených tvořivou představivostí a nejen kombinující, těch je pomálu. Hal Hartley je jednou z takových nevšedních osobností. jeho pohled, přístup, nahlížení světa – je tak odlišné od mně známých, až je dokonce přímo jedinečné. v jeho případě ani nevěřím, že je možná napodobitelnost. a to je co říct. taková osobitost přenesená do umění se pak pochopitelně velmi nesnadno určuje, vymezuje a vůbec i popisuje. sám jsem schopen formulovat jen detaily z ohromného korpusu osobitosti, kterou u něj vnímám. 1. věřím, i z filmu Nic takového jsem měl ten dojem, že jeho vztah k hudbě je nevšední a dozajista velmi silný! však si hudbu ke svým filmům také sám skládá. 2. věřím, že jeho vize filmu je nad jakýmkoliv malicherným žánrovým myšlením. Nic takového bylo hororem, za pár minutek komedií, pak slzopudným dramatem, v další etapě pravé roadmovie, kde cestu fyzickou obvykle následuje analogická sebepoznávací cesta duchovní, zacílená do vlastního nitra. film se nevyhnul ani podobě politického thrilleru doplněného o ironickou mediální reflexi. užil i prvky typických schémat, ale v tak nepřípadných souvislostech, že stvořil unikátní originál. přitom film v konci nelze žánrově zařadit nikam. ale není proto nekonzistentní, rozkolísaný, nesouvislý ani překombinovaný! 3. film byl do jisté míry filozofický i filozofující. 4. režisér prokázal mimořádný um v práci s rytmickou dynamikou. rozvedl ty pasáže, které jeho samotného velmi silně zajímaly (předpokládám), a jiné zkondenzoval do nepatrného zlomku času, který by si jistě vyžádaly od méně zdatného tvůrce. ale přitom film z pomyslné rovnováhy nevychýlil. 5. opravdu hluboce a sofistikovaně pracoval s rozvíjením postav (myslím, rozvíjením jejich typu před divákem, nikoliv nějakou zbytečnou psychologickou proměnu, která by se během filmu odehrávala). 6. islandská krajina zde není jen pro ten účel, lahodit oku. její specifičnost je pro film zásadní. a nejen vizuálně, ale třeba i v kontextu vědomí, že zde je svět, kam k lidským obydlím nevedou cesty. už ten postřeh sám nese své významy. a ty lze rozvíjet jejich čtením v kontextu dalších významů. nehledě k tomu, že jinak úchvatnému a řekli bychom zřejmě krásnému pohledu na ostrovní skalisko, kde monstrum přebývá, dává tímto Hartley i punc ďábelskosti (podobně jako Friðrik Þór Friðriksson ve svém filmu Ďáblův ostrov). a dalo by se toho napsat mnohem více. kdyby se ovšem sešly: čas, prostor a síla. (18.01.2011)

Psaný i tady jako drama, horor, fantasy, komedie, dobrodružný, kreslený, dokumentární, vodě odolný, trvanlivý, ale je to především drama. Hal Hartley (režie, scénář, producent, hudba) moc dobře natočil to co chtěl. A Robert John Burke v masce zahrál tak přesvědčivě jako žádný jiný herec (v masce) před ním. Začátek filmu je nuda a klišé, ale až jsme na ostrově tak to je profi práce. 4/5 (28.10.2013)

Film s nesporně zajímavým námětem a velkým potenciálem, který ve výsledku dojel na příliš velké ambice svého tvůrce. Nepodařilo se mi rozluštit, co přesně bylo záměrem Hala Hartleye, protože snímek osciluje mezi několika žánry a žádný nenaplňuje, ale předpokládám, že právě tak to režisér chtěl a snažil se natočit temnou satiru na zvrácené poměry dnešního světa, existenciální drama o bytosti, jejíž údělem je žít věčně, a zároveň nenaplněný milostný příběh dvou zcela odlišných postav. Potíž je v tom, že všechny tyto ingredience nedokázal dobře sladit, takže kdykoliv se na plátně objeví Helen Mirren, sklouzává to do komediální polohy, kdykoliv se objeví netvor, jde o ono temné drama, a nešťastná Sarah Polley střídá polohy, ani ne tak sexuální jako spíš emocionální, až groteskním a především nedůvěryhodným způsobem. Hartley je nepochybně talentovaný režisér a scénárista současnosti, ale chybí mu kázeň a možná i dohled producenta. Filmu nelze upřít atmosféru zejména v první části, kdy podivní obyvatelé odlehlé vesnice a netvor obklopený nehostinnou islandskou přírodou bodují, jenže v momentě, kdy se děj přesune zpátky do civilizace, snímek sklouzává zase do průměru. Celkový dojem: 55 %. (01.03.2009)

Svéráz islandského poetismu/realismu/alkoholismu//schizofrenie/brutality, vyprávěná a nahlížená po amícku, překypující černým humorem, ujetou elektronickou hudbou, překvapivě i all-world-mainstream-and-undermainstream-stars, úžasným koncem - třebaže možná pointou, trpící však skřípajícím dějově-(ne)motivačním tlakem, nedotaženými až epizodicky zploštělými charaktery, občas až pohádkového typu. Přesto je to originál originální. 75% (21.11.2009)