Muzikál ze střední

No řeknu to takhle: Jestli je tohle nejúspěšnější muzikál současnosti, tak to jde z kopce... a srovnat tohle "dílo" s Pomádou je MOC SILNÝ KAFE!!!!! K 12.07.08 Už jsem zapomněl, kolik jsem tomu dal a díky mojí sestře jsem to viděl asi třikrát... no já musel být tenkrát v moc dobré náladě! (03.09.2007)

Jop, tohle jsem v 16 viděla v telce a byla jsem z toho úplně paf. Zaca jsem tehdy žrala, bylo mi prostě 16 že? S odstupem času a po dalším zhlédnutí konstatuji, že ty tři hvězdy jsou adekvátní. Jakože dabing otřesný, jak jsem psala už u třetího dílu, zápletka pražádná, ale krásné písničky, z nichž ještě dnes, si některé pamatuju zpaměti, dobré taneční čísla a barvičky, kam se člověk podívá, holt je to Disneyovka no. Písně jako Gotta go my own way nebo Get'cha head in the game byly boží. Vůbec tady v jedničce byly všechny písničky naprosto skvělé:) (22.09.2012)

Film začíná písničkou Start of Something New (Začíná něco nového), tak to fakt souhlasí. Nejen mezi hlavními protagonisty a všema jejich super přátelama, ale začala nová mánie. Už dlouho jsem si říkala, co tu bude nového pro ty náctileté holčeny. Za mě jsme šíleli po prvních Superstar, delší dobu bylo určité ticho po pěšině a najednou to přišlo jako lavina se valila Gabriella se svým vlezlým až protivným hlasem, šampónek Troy a všichni ti dokonale vymydlinkovaní studentíci. Film je absolutně o ničem (vlastně jsem ani nečekala žádné psychologické úvahy), nápad s hudební soutěží byl tak trošku trapný, hlavně ty všechny okolnosti kolem, ale nějaké písničky (hlavně sourozenecké duo) byli celkem ... fajn? Pomáda to není a ani žádnou nechci. (18.02.2008)

Tento tzv. film obsahuje snad všechny nešvary, které dílo přibližuje k označení kýč a ještě snad s velkým K. Tisickrát provařený námět, teen herci s minimem jakéhokoliv talentu, několikanásobný happy-end, přiblblé písničky... Co více dodat??? Zbytečné plýtvání časem, na druhou stranu, alespoň mají slepice s bravíčkem v ruce o čem žvanit. (01.10.2007)

Po deseti minutách jsem šílel strachy o své smysly a volal napomádovaného Travoltu zpátky s čímkoli, co by bylo méně připitomělé než parta z East High. Nikdo jim totiž nevysvětlil rozdíl mezi uvolněnou atmosférou a přeslazeným cajdákem. Ale světe div se, chvílemi se objevila nadsázka a holkám to i přes hereckou nemohoucnost sluší a zpívá, což je s mojí obrovskou srdeční slabostí pro popové ploužáky rána pod pás. Nakonec jsem se přistihl, jak přiznávám, že na střední nikdo není génius a dělá kraviny a chová se přesně jako hlavní hrdinové - aspoň jednou v životě. A pocity z úvodu se převrátily natolik, že soundtrack ve specifických náladách s radostí poslouchám dodneška a v hodnocení už jsem vesele překročil běžné trojhvězdí. Nikdy neříkej nikdy. (30.12.2007)