Případ číslo 39

„Byť čudný nie je trestný čin.“ Bože prečo. Nezáživné, slabé, hlúpe (!), hysterické, otravné a protivné divadlo na tému „čudné deti“ (ďalej napr. SIROTA, INŠTITÚT GODSEND). Snímka (inak talentovaného, nakrútil PANDORUM) režiséra vyniká neznesiteľnými výkonmi opuchnutej Zellwegerovej a hnusnej Jodelle Ferlandovej, odporne predvídateľným dejom (SPOILER keď postava povie, že má strach zo sršňov, zabijú ju sršne, to je jasné SPOILER) a trápnymi ľakačkami (hrdinka obracia v tichom dome v rukách budík, budík začne nečakane zvoniť... TOHO sa mám báť?). (27.05.2011)

Podezřelá číslovka v názvu filmu může značit z diváckého pohledu leccos. Ne, tolik mrtvých opravdu tahle paranormální story nečítá, ale může to být počet leknutí, i když i to je přehnané, rozhodně je to však nejméně 39. minut z filmu, kdy divák bude v napětí a bude ho provázet permanentně mrazivý pocit. Renée Zellweger si dává delší hereckou pauzu, dokazuje však, že žádný žánr jí za aktivního herectví nečinil potíže. Bez problému ztvárnila sociální pracovnici Emily, která dostala do kompetence prověřit případ číslo 39. Ten se od těch předchozích 38 případů, které měla na starost, v mnohém podstatně liší. V jeho spisu se pojednává o desetileté holčičce Lilith, kterou mají její rodiče zanedbávat. Při bližší analýze to ale nejsou rodiče, jež představují pro svoji dceru hrozbu, když ji chtěli upéct v troubě. Hrozbou je Lilith, která je ztělesněním démona s paranormálními schopnostmi. Zhruba tohle se odehraje v první čtvrtině filmu. Divák správně vytuší, jak se věci mají. Očividná průhlednost příběhu, jakým směrem se bude ubírat dál, ale vůbec není na škodu. Režisérovi Christianu Alvartovi se totiž podařilo diváka navnadit na další dvě třetiny filmu, které se sice neobtěžují s žádným vysvětlováním původu Pekelnice, jeho hlavním cílem je diváka strašit. A světě pomrdej se, ono to vychází. A to Alvert není žádný specialista na horory a dělá hlavně do televizní tvorby. Jenže se mu podařilo odbourat nešvary televizních režisérů, většinu filmu není znát, že ho natočil někdo, kdo má s filmovým pojetím jen zanedbatelné zkušenosti. Rodiče Lilith putují do detenčního zařízení, dobrotivá Emily se vzdává případu a malou mrchu dostává načas do své péče, než se najdou pěstouni, chvíli je klid, pak Zlo udeří naplno. Film nasadí solidní tempo, vytasí šňůru lahůdkově a mnohdy i neotřele strašidelných scén. Démon se živí strachem svých obětí, vyvolává v nich úzkost prostřednictvím neexistujících vjemů, například vyvolá iluzi výtahu řítícího se nekontrolovatelně dolů, své sehrává i zazvonění telefonu. I přes hutnost děje se přece jen objeví sekvence, které by si žádaly vysvětlení, toho se však divák nedočká. Vzdálená reminiscence na spřízněný snímek "Orphan" se také objeví, ačkoliv ten podstatně více pracoval s reálnými prvky. Pokud se ale rádi bojíte, máte nutkavý pocit, že se vám u filmů strašení nedostává, chcete dobrou režii a kvalitní herce, sáhněte po tomhle případu i bez slušivé svěrací kazajky. 90% (03.09.2015)

Překvapivě docela slušný thriller mírně srovnatelný s mrazivým "Orphanem". Zde je sice více nadřpirozena a celkově je film více hororovější (ne strašidelnější) ale podoba by určitě byla. Atmosféra je povedená a pár scén se také povedlo dobře vygradovat ale nepřesvědčivý herci, (Renée potěší v netradiční roli ale existuje řada hereček, které by to zvládly lépe a Jodelle Ferland dokáže být roztomilá ale v žádném případě ne děsivá) celková obyčejnost a přímočarost a řada nedostatků (chybí jákékoliv vysvětlení) z filmu dělají jen slušný průměr. (15.07.2010)

Docela dlouho jsem otálel s puštěním tohoto filmu, přestože jsem k tomu neměl žádný pádný důvod. Nemám totiž žádnou averzi vůči Renée Zellweger (moc tuto herečku neznám a Deník Bridget Jonesové jsem nikdy neviděl…), navíc mi filmy o „divných“ dětech nikterak nevadí. Jen prostě nebyla chuť a hlavně jsem svou pozornost věnoval jiným filmům. Poslední dobou jsem však už přesycen céčkovými monster filmy a tak jsem se rozhodl nasměrovat svou pozornost jinde a hlavně si dodělat pár restů (no vlastně jich mám celou hromadu, co se hororového žánru týče). Nejčastěji je tento film porovnáván s Orphanem (který jsem viděl) a nezbývá mi nic jiného, než souhlasit s názory, že Case 39 je prostě po všech směrech slabší. To však neznamená, že by se Alvartovi nepodařilo natočit průměrnou podívanou, která by měla skončit někde v odpadkovém koši. Příběh nám místy nabídne docela zajímavou atmosféru, která se sice snaží rozpoutat psychologické peklo, ale vytvořené napětí hodně krát sráží na kolena nudnější pasáže a předvídatelné „lekačky“. Navíc mi přijde, že je zde i spousta nedotažených scén, které si zasloužily mnohem lepší zacházení a hlavně propracovanost. Přitom taková scéna s troubou nevypadala vůbec špatně. Trošku to už však skřípalo v uvěřitelnosti momentů, kdy přišly o život některé postavy. Nicméně Case 39 místy nabídlo divákovi docela zajímavou podívanou, herecké výkony taky nebyli nejhorší a našlo by se tu několik momentů, kvůli kterým stojí za to vidět tento film. Takže za mě průměrné hodnocení. 50% (18.09.2017)

Smíchal jsem si Kruh a přidal esenci ze Silent Hillu (ne proto, že tam svini hraje stejná holčina) a dostal Případ 39. Kruh však disponuje skvělou atmosférou a Silent hill zase dynamičností. Zde na mě atmosféra vůbec nefungovala (Možná jsem viděl moc filmů jako je tenhle a prostě věděl co čekat. Možná je ale fakt mizerná) a dynamika na mě doléhala jenom v jednom momentě (bušení na zabarikádované dveře). Na druhou stranu ale musim povznést herecký výkony hlavních představitelek. U Renée se to ale tak nějak předpokládá, zatim co u Jodelle Ferland zase tolik ne. Slušná byla i kamera a hudba v několika momentech je taky docela dobrá (nevim kdo jí dělal, připomínala mi Silent Hill). Tak nějak si ale myslim, že Alvart vyšších cílů nedosáhne (zkrátka neni tak dobrej a nevypadá, že by bejt chtěl). (18.01.2010)