Případ číslo 39

Smíchal jsem si Kruh a přidal esenci ze Silent Hillu (ne proto, že tam svini hraje stejná holčina) a dostal Případ 39. Kruh však disponuje skvělou atmosférou a Silent hill zase dynamičností. Zde na mě atmosféra vůbec nefungovala (Možná jsem viděl moc filmů jako je tenhle a prostě věděl co čekat. Možná je ale fakt mizerná) a dynamika na mě doléhala jenom v jednom momentě (bušení na zabarikádované dveře). Na druhou stranu ale musim povznést herecký výkony hlavních představitelek. U Renée se to ale tak nějak předpokládá, zatim co u Jodelle Ferland zase tolik ne. Slušná byla i kamera a hudba v několika momentech je taky docela dobrá (nevim kdo jí dělal, připomínala mi Silent Hill). Tak nějak si ale myslim, že Alvart vyšších cílů nedosáhne (zkrátka neni tak dobrej a nevypadá, že by bejt chtěl). (18.01.2010)

"Chce znát vaši představu pekla a nechá vás ji prožít!" Tenhle rok, rok 2009 v žánru "dětského zla" bezvýhradně opanovala Orphan a případ Lillith Sullivanové z jejího účinného kouzla vlastně jen tiše těží. Hlavním průšvihem Case 39 je neschopnost dát funkci strachu tak, aby strach začal fungovat sám o sobě. Vyprávění je natolik chladné a sterilní, že vlastně nedokáže navázat jakoukoliv osobní, intenzivní vazbu na diváka, tedy alespoň u mě se to za celou první třetinu filmu nepodařilo. Naopak ta druhá, z mého pohledu nejpřesvědčivější část filmu, odkryla další zásadní problém - sice velký odstup mezi syrovou, uvěřitelnou realitou á la Orphan a příliš konkrétní, obraznou fikcí, která už nedává mnoho prostoru samotné fantazi příběh spoludotvářet. Navíc očekávaný závěr udělal z dramatického případu poněkud melodramatický precedens. Premisa se zkrátka nemusí vždy stát devizou a přesně naopak. Christian Alvart prostě zachytil obrazy, avšak podle mě se mu do nich nepodařilo nachytat dostatek autentické atmosféry. Tudíž hodnotím jako slušný průměr a přidávám malá plus za vcelku přesně padnoucí hudební doprovod a jeden šibalsky laškovný úsměv Renée. [final rate: 55%] (15.02.2011)

Případ číslo 39 vypadá na první pohled hrozně hezky a stylově. Jenže jakmile se trapná Renée objeví na plátně, je celý tajuplný příběh na půl zabitý. Já prostě nedokážu zapomenout na její hvězdný manýry, který tenkrát předvedla na festivale v Karlových Varech. Její průměrná herecká kariéra zde ztvrdila, že je to fiflena na eNtou. Pravda, v Cold Mountain překvapila, koho mohla. Ale já jí to chování, jednání a hlavně hraní prostě vůbec nežeru. A v tomhle filmu už určitě ne. Odsírá to ale i příběh samotný. Nejdřív to totiž vypadá hrozně dobře a zajímavě. Poté se začnou dít nelogické věci (pro Renée a její mozek možná naprosto postačující) a celý ten příběh jde do háje i s nápadem. A konec samotný to jen k mé radosti naplno dovrší. Dva roky se čekalo až film dorazí k nám, divákům. Byl bych radši, kdyby tam zůstal a ani se neukazoval. (27.03.2010)

Ani nevím, jak jsem se k tomuto filmu vlastně dostal. Na horory výhradně nekoukám, většinou mě nebaví a ano, bojím se u nich jak malé dvouleté dítě, které si zrovna nasralo v kolébce a čeká až ho sežere kostlivec s kloboukem ze skříně. Ale tohle bylo v pohodě. Teda, párkrát jsem si do gatí cvrnkl, to určitě jo, ale nic zase tak strašného. Docela ucházející herecké výkony. René mi občas přišla ale možná taková až moc nucená, zatímco Jodelle mi naháněla strach už při prvním pohledu. Pěkně natočený atmosferický horor, který mě bavil. (27.12.2015)

Další variace na zparchantělého omeno-orphanovského bastarda. Prvoplánové? Určitě. Předvídatelné? Stoprocentně! Otřepané? Na to vemte jed! Zábavné? Jak sviňa!!!! V záplavě céčkových hororů posledních let opravdu svěží vánek, nesázející na množství vyhřezlých střev a detailních záběrů vivisekcí. Jen ta Bridget by se asi mělá dál držet svého kopyta (obtloustlých zamindrákovaných třicátnic). V tomhle žánru je tak trochu jako Arnie v Juniorovi. (18.01.2010)