100 + 1 princezna

stylizace pohádky do 20. let 20. století vždycky avizuje komedii, kterou tentokráte naznačuje i sám název. Vtipní jsou místy oba princové, s princeznami je to horší, to už více prostoru tentokrát dostávají královny. Králové jsou buď nepřítomni nebo se sníženou příčetností (mimoňovitý vynálezce Preissův), má to snad být nenápadná paralela k současné podobě rodin? Zlo představuje Pavel Kříž opět ve variaci italské. Tentokrát je za hraběte Skučetiho, který navíc disponuje zděděnými kouzelnými silami, jichž nakonec trestuhodně nevyužije, neboť místo neuhodnutelných hádanek dává princovi jen návodné komentáře stávající situace. Aby pohádka neskončila příliš rychle, musí do té doby dokonalý vysvoboditel projevovat překvapivě mdlou chápavost. Nakonec zjistíme, že korekturu by zasloužil i ten název, neboť stá princezna se raději vysvobodí sama, pokud vůbec přistoupíme na to, že byla zakletá. Ale jinak to každopádně bylo milé. (28.10.2015)

Značně ztřeštěná nadsázka. Paf jsem byl z poprsí Ilony Svobodové, v rámci neprozkoumané cesty mezi kozy se ze mě stal Skoumal. Určitě i zbytek dámského osazenstva (pevně) stál za průzkum. Anna Suchánková v roli komorné uzemnila milovníky blonďatých hlav, Veronika Kubařová z dob, kdy ji ještě neobdělával Khek, poslední do dámské party byla Veronika Freimanová, upřímně nikdy nebyla můj typ a ani po tomhle jejím účinkování nepřehodnotím svůj výběr. Nejzábavnějším z celé party byl ráčkující čaroděj Pavel Kříž. Herecky se neztratil celkově nikdo. Snesitelní a v mnohém atypičtí princové Jan Dolanský a Michal Novotný utvořili posléze originální dvojici. Relevantní zápletkou tenhle počin zrovna neoplývá. Ovšem tropí si legraci ze zaběhaných pohádkových klišé, úmyslně se v něm přehrává a v závěru si dokonce troufá na četná nečekaná odhalení. Jaroslav Hanuš si s realizací scénáře Egona Tobiáše poradil zdatně a jejich společná sázka na pohádkovou legraci, která je dokonale odvázaná a nemálo ztřeštěná, vyšla. Pokud jste ovšem milovníci tradičních pohádek a zastáváte ustálené pravidlo, že princové mají být charismatičtí krasavci s kvalitní tělesnou konstitucí, pak raději zůstaňte u pohádkové klasiky. 8/10 (12.01.2020)

Skvěle jsem se bavil. Skutečně jde spíše o parodii na pohádky, zabalené do hávu 30. let minulého století, s motocyklem, novinami, telefony apod. Ale o parodii překvapivě vtipnou, chytrou, domyšlenou, logickou, a dokonce se zajímavým příběhem, i když samotná zápletka není až tak složitá. Pavel Kříž si zde bere hodně pro sebe a svou postavu, evidentně si ji užívá, ale pozadu není ani Dolanský. Možná by mne zajímal prequel, protože nápad zachraňování princezen jakožto výdělečného podniku je dokonalý. Spíše pro dospělé diváky, ale syn se také docela bavil. (20.09.2015)

"Těší mě, pane králi !! Semrád !!" - "Já jsem taky rád.." ;) Ačkoliv tahle nesmírně zdařilá a vtipná žánrová hříčka po režijní stránce bohužel platí za typickou diletantsky rozjuchanou hanušovinu, která ledabyle kombinuje žánry, zde kupříkladu ten pohádkový s přepjatým a zejména vyčpělým slapstickem, jako by režisér Jaroslav Hanuš ani mnohdy nevěděl, co vůbec dělá, ten veskrze skvostný skript Egona Tobiáše, byť i ten by pár zásahů snesl, a převážně výborně uchopené charaktery jej povyšují na skutečně osvěžující a inteligentní podívanou, která se v rámci té televizně pohádkové porevoluční tvorby hned tak nevidí.. Zejména již tradičně fantastický Jan Dolanský či co do netradiční civilní komiky nesmírně nadaný Pavel Kříž mé tvrzení jen dokládají.. A tak zamrzí snad jen naprosto nevyrovnané tempo, místy dost mizerná kamera s nepochopitelnými úhly snímání či celá Kořínkova otravná hudební složka, která spolu s těmi zvuky á la groteska jen zbytečně jednoho upozorňuje, kdyby to náhodnou divákovi uniklo, že vlastně sleduje parodii žánrových motivů.. 100+1 Princezna se povedla natolik, až mi to vyrazilo dech, byť tedy paradoxně svému režisérovi navzdory.. I když vlastně dnes celý tenhle stále velmi populární žánr nelze vnímat jinak než jako jeden velký zoufalý paradox.. (20.09.2015)

Ona to ani tak není pohádka, jako parodie na pohádky oděná do kostýmů z třicátých let. Král Mudra, který čte z křišťálové polívky, která ukazuje věci, že si není jist, zda není zkažená, krále Hudru zas nepozná vlastní žena, sotva ho kouzelník zakleje do paruky a vousu, princ Myšlenka, profesionální osvoboditel a princezen, že z toho má člověk mžitky, i když o většině z nich se jen mluví. Princ má osvobodit princeznu, která ovšem tentokrát není zakletá, a když ji přesto osvobodí, tak má splnit úkoly tak těžké, že se mu to nepovede a měl by rovnou jít do věže, kterou v Sousedním království taky nemají. A ty hádanky vymýšlí kouzelník Scuccetti, který si to evidentně užívá. No a aby princ nezdržoval, tak ať odpoví na poslední hádanku do večera, nebo může do té věže rovnou. No ale když oni opravdu v Sousedním království žádnou nemají. Tak ať si jde, kam chce. (11.10.2010)