Hraběnky

Typicky český seriál, který připomíná spíše dřívější tvorbu /20let zpátky/, ale řadím ho k těm lepším z těch novodobých. Výborné herecké obsazení od Léni Vlasákové až po Richarda Krajča a to tutti. Je fajn, když český divák vidí taky trošku jiné herce, než jen tu "slavnou" pětku dokola, víme?.Postavy jsou různorodé a jejich příběhy obyčejné s trably, které zažívá občas každý z nás. Navíc český venkov je hrozně krásný, takže škoda, že někteří třebas hodnotí jen podle jednoho dílu. (26.11.2011)

Tenhle seriál zraje jako víno. Přiznám se, že současným českým seriálům se obloukem vyhýbám. Pokud jsem se někdy začala na některý dívat, zpravidla kvůli doplnění vzdělání, většinou jsem nevydržela déle než dva díly. Při českých seriálech se totiž nedokážu ubránit pocitu, že byly natáčeny především pro čtenáře Blesku, který se třese hlavně na průšvihy a skandály. Na Hraběnky mě původně nalákal trailer se zapadajícím sluncem a překrásnou hudbou. Ovšem jestli jsem podle něj čekala venkovskou idylku, nedočkala jsem se. Ale nedočkala jsem se ani vehementního zdůrazňování negativ současné společnosti, jak tomu u českých seriálů bývá. Příběh je úplně obyčejný, vyvíjí se zpočátku velmi pomalu, což může diváky odradit. Trvá dlouho, než do sebe jednotlivé epizodky začnou zapadat jak kolečka do hodinek. Ze začátku jsem měla trochu problém s některými postavami, jejichž konání a motivaci jsem ne úplně chápala (Marta Zuzany Bydžovské, Honza Richarda Krajča, ing. Vít Martina Stropnického). Ale jejich čas měl teprve přijít. Právě postavy a jejich obsazení jsou v tomhle seriálu tím nejcennějším, rozhodně nejde o nějaké umělé knižní figury. Speciálně mě dostala mamča Jany Hlaváčové a samozřejmě opilec Saša, poslední role Josefa Vinkláře. Zhruba od poloviny seriálu zjišťuju, že se při každém díle čím dál víc bojím, že už přijdou závěrečné titulky. Nebýt poněkud pomalého rozjezdu, bylo by to za plnou. (20.11.2007)

Tak teď si dovolím napsat komentář k něčemu, co jsem ještě ani pořádně neviděl. Celý seriál jsem si nahrál a vypálil na DVD, včetně pořadu o tom, jak se seriál točil i včetně „Ohlédnutí za seriálem Hraběnky“. X-krát jsem si předsevzal, že se na seriál pěkně podívám; hezky v klidu, bez obtěžujících reklam a všelijakých upoutávek na všechno možné i nemožné. Ale zatím se tak nestalo. Přitom filmy, na kterých se podílel Ivo Pelant přímo vyhledávám. Jenže na celém seriálu mi nesmírně vadí jedna věc. Je to tolik vyzdvihovaná a zdůrazňovaná netradiční práce kamery. Nechci práci kameramana Petra Koblovského nijak znevažovat, ale jeho, jak on říká „autentický způsob natáčení“ mi ani trochu nevyhovuje. Jakmile se začnu na seriál dívat, mám neodbytný pocit, že se dívám na něco, co natáčel můj syn, když mu bylo asi 8 let a držel poprvé v ruce kameru. Ano, autentický způsob natočení seriálu mě nutí, jaksi podvědomě sledovat namísto děje jen obrázky a čekat, kdy se konečně zase jednou objeví záběr, který by byl normální. Tedy takový, na kterém se nekácí linie, záběry nejsou brány zešikma ... Sledování obrázků, které se kinklají ze strany na stranu, mě velmi unavuje a odvádí pozornost od vlastního děje. Také mi vadí vulgarizmy, kterými se v seriálu nijak nešetří. Opravdu se tak sprostě v Česku nyní mluví? (18.07.2008)

U tohoto seriálu s hodnocením jsem trochu na rozpacích. Hodnotím jej po odvysílání pěti dílů. V každém případě je lepší než současná téměř nekonečná dílka typu Ordinace, Letiště, Bazén, Pouta a pod. Seriál Hraběnky byl natáčen jakýmsi dokumentárním způsobem. Je také jakýmsi pohledem Pražáků na život ve vesnici a současnou zemědělskou činnost. (09.03.2008)

Stal se zázrak a češi zvládli natočit seriál na světové úrovni. Hraběnky jsou dějem občas až absurdně vyhrocené (předsavte si Josefa Abrháma, jak jde s dvojbrokovnicí vyhnat z cizí chalupy tři namakané Ukrajince), ale díky režisérově práci se stylem a hereckými výkony jsou vždycky stoprocentně uvěřitelné (kdybyste viděli, jak odhodlaně se pan Abrhám tváří, utekli byste taky). Scénář hojně využívá šablonovité situace, které jsou dobře povědomé ze zahraničních seriálů, ovšem v našich končinách jde o inovaci a právě díky režisérovi působí svěže a, jak už jsem psal, uvěřitelně. Kolikrát se i divím, že některé provařené fráze ("Chtěla bych jít k tobě, ale nemůžu, bojím se, že někomu ublížím") opravdu můžou fungovat a vzbuzovat opravdové emoce bez patosu, navíc v českém jazyce. Pan režisér Brabec je génius! (11.09.2007)