Drama nad horou Fudži (S03E03)

Krátce po startu z tokijského letiště Haneda byl poškozen trup Jumbo Jetu a zničen hydraulický systém letadla. Třicet minut bojovali piloti o naději na záchranu plně obsazeného stroje. 12. srpna 1985 v 18.12 odstartoval z tokijského letiště Haneda Boeing 747 SR společnosti Japan Airlines. Let číslo 123 řídil devětačtyřicetiletý kapitán Masami Takahama, který se řadil mezi špičku pilotů společnosti. Partnery mu byli první důstojník Jutaka Sasaki a palubní inženýr Hiroši Fukuda. 509 cestujících na palubě mělo namířeno do Osaky, vzdálené zhruba hodinu letu. Dvanáct minut po startu letěl Boeing ve výšce 7300 metrů. Právě v tu chvíli se ozvala rána podobná zvuku exploze. Z kabiny začal unikat vzduch. Přístroje zaregistrovaly pokles tlaku a automaticky spustily kyslíkové masky. Piloty napadlo, že v letadle musí být díra. Mysleli si, že se utrhl kryt podvozku. Vyslali tedy pozemní kontrole nouzový kód, který signalizuje, že se dostali do potíží. Letoun se navíc začal opětovně propadat a následně prudce stoupat. Členové posádky byli zmateni. Zaslechli výbuch, v kabině klesl tlak a ovládání letounu se zhoršilo. Z palubních přístrojů se však nedalo vyčíst, co se vlastně stalo. Za nefunkčností přístrojů odhalil palubní inženýr ztrátu hydrauliky. Pohyblivé plochy jako výškovka, ovládající stoupání a klesání letadla, či kormidlo a křidélka, která mu umožňují pohyb do stran, jsou u moderních strojů příliš těžké, a tak místo kabelů a pák jimi hýbe hydraulická kapalina proudící potrubím uvnitř letounu. Jde o životně důležité systémy. Zdálo se, že nic z nich nefunguje. Řízení přestalo reagovat. Stroj ve výšce 7300 metrů letící rychlostí 540 kilometrů za hodinu nešlo ovládat. Letoun nejprve prudce stoupal, aby se vzápětí propadl. Po pár stech metrech vyrovnal a začal opět stoupat. To se stále opakovalo. Piloti podivné chování letadla nechápali. Byli prakticky bezmocní a bylo jim jasné, že musejí s letadlem co nejdříve přistát. Pět minut po výbuchu informovala letuška pilotní kabinu o tom, co se stalo. Dle jejích slov došlo k výbuchu v zadní části stroje, zřejmě v nákladovém prostoru. Výbuchem došlo k poškození dveří v zadní části letounu. Piloti si uvědomovali, že ztráta dveří mohla způsobit explozivní dekompresi kabiny. Prudký únik vzduchu v několikakilometrové výšce mohl vysát cestující z letadla a utržené dveře mohly zasáhnout a poškodit ocas stroje. Dalším problémem byl řídký vzduch, typický pro tuto výšku. Lidé na palubě nebyli schopni dýchat bez pomoci přístrojů. V některých maskách ale kyslík došel. Nízká koncentrace kyslíku narušuje i schopnost pilotů uvažovat a může vést až ke ztrátě vědomí. Bylo třeba rychle sestoupit do nižších poloh. Letoví dispečeři na tokijském letišti se pokoušeli navést letoun do bezpečí. Přestože posádka požádala o návrat na tokijské letiště, místo obratu o 180 stupňů se stroj vychýlil z kursu od letiště. Nedařilo se jim se strojem zatočit. Pozemní personál navrhl kapitánovi, aby letadlo změnilo kurs a přistálo na 128 kilometrů vzdálené letiště v Nagoji. Aby tam ale mohlo bezpečně dosednout, muselo by ihned začít klesat. Kapitán se ale chtěl vrátit do Hanedy. Tamní letiště má delší přistávací dráhu a je celkově lépe vybaveno pro nouzové přistání. Stroj se ale prakticky nedal ovládat. V blízkosti hory Fudži se stroj náhle stočil ostře doprava a dostal se do hrozivého pádu. Letadlo klesalo rychlostí 900 metrů za minutu, dvakrát rychleji, než je obvyklé. Stejně nečekaně letadlo pád vyrovnalo. Nakonec kleslo o 3000 metrů níž mezi strmé vrcholky hor. Piloti se všemožně snažili vyrovnat let a získat nad strojem kontrolu. Od okamžiku exploze zápasili piloti s letounem více jak třicet minut. V 18.56 ztratila tokijská letová kontrola s plně obsazeným letounem spojení… (Česká televize)