Královská hra

Výborná televizní inscenace stojící hlavně na výkonu Rudolfa Hrušinského a skvělé předloze. Ovšem co se mi na ní přirozeně líbilo nejvíce je to, co normální divák nemůže postřehnout. V mnoha filmech jsou šachy v různých situacích vloženy jako okrajová záležitost a proto se k ní také tak přistupuje. Na šachovnici stojí třeba 2 černí králové, ani jeden bílý a černý jedouce koněm z f6 na b3 hlásí s výtězným šlkebem mat. To se tady pochopitelně neděje. Nejenže hrají podle pravidel, ale pozice na stole je absolutně logická. Konečně někoho napadlo sehnat si k takovému projektu odborníka. A použití šachů jako boj mezi hrubou silou a intelektem? Inu málokdo ví, že ve stylu hry, který je zrovna v šachu v módě se zrcadlí současná světová politika a nejeden zápas o mistra světa měl podtext boje komunismu s kapitalismem, takže-proč ne? (27.01.2007)

Téměř existenciální (televizní) hra o jedné osudové hře a "vítězství slušného člověka"... Za zmínku pak stojí, že hra v šach zde není jen nějakou kulisou s markýrováním, přičemž >odborného poradce< zde dělal veterán a "Mistr" šachu, pan František Pithart (1915-2003). - - - - - (Poprvé viděno kdysi v ČST, naposledy pak 8.5.2008 na ČT1, komentář zde jako devátý - 8.5.2008) (08.05.2008)

Kedže som mal možnosť vidieť najprv novšie slovenské zinscenované spracovanie a úrovňou i dialógmi sa veľmi podobali spomeniem iba jeden herecký výkon - Hrušínskeho, ktorý veľmi predsvedčivo a kvalitou jemu rovnou zahral svoju postavu. V tomto mu Dančiak konkurovať bohužiaľ nevie. Naopak, na Munzara som si musel chvíľu zvykať. Inak sa inscenácia drží verne skvelému námetu, na ktorom to takmer všetko stojí. Kulisy sú, aké sú, treba ich jednoducho pretrpieť. (03.01.2016)

V poslední době mám málokdy náladu na čistokrevné drama... Ale tentokrát mě obsazení nesmírně zlákalo a musím říct, že jsem za to rád. Aby také ne, chladný Rudolf Hrušínský proti odhodlanému Luďku Munzarovi, to snad ani nemohlo dopadnout špatně. Navíc když scénář podle Zweiga napsal mistr dialogu Jiří Hubač. (27.08.2015)

Roztahaná a unylá inscenace s prapodivně jednotvárným Hrušínským, a s přehrávajícím Munzarem. Čentovičova postava byla jednoznačné zklamání. Jakoby ji mistr vůbec neprožil, jen odrecitoval. Místo deklarované krutosti a prospěchářství jsem z ní cítil jen lhostejnost. Tón hlasu byl stále stejný, mimika taktéž. To mi na deklarovaného geniálního primitiva vůbec nesedí. I to by se dalo přejít, kdyby Královská hra trvala tak dvacet minut, při delší stopáži scénář obsahoval spoustu hluchých míst, a mám pocit že se některé scény téměř opakovaly. (18.07.2013)