Královský omyl

Klasická historická daňkovština. 1) Scénáře Oldřicha Daňka mají kromě dobře napsaných postav, dialogů a věrohodného backgroundu velmi často i charakter podobenství, zde je to o věrnosti pravdě a vlastnímu názoru. Téma pro zjitřelý osmašedesátý rok jako vyšité. 2) Spoiler. Půlroční věznění (1315 - 1316) však nebylo ve skutečnosti důsledkem boje za pravdu, jak to Daněk mile idealizuje, ale šlo o mocenský boj, který nakonec Jindřich z Lipé vyhrál a spolu se svou láskou Eliškou Rejčkou spravoval království až do své smrti roku 1329. 3) Kontrolní otázce týřovského purkrabího Hlídá někdo? kontruje memento filmu i doby - Vždycky někdo hlídá. (06.11.2011)

Zajímavá alegorie na šedesátá léta. Nevím proč, ale nejevíc mi to připomnělo Husáka. Ten také několikrát odmítl, a to nabízené místo, až se dostal na jednu z nejvyšších pozic reformního procesu. Ale líbili se mi i detaily ve smyslu - král někoho nechá zavřít, ale už nevím, co se s ním děje. A v domnělém vězení panují jiné podmínky, než to na první pohled vypadá. Proč jenom tenhle film zapadl? (31.10.2021)

„Pokleknout před králem, přiznat se. Je to tak mnoho, za svobodu?“ - „Sedíš-li v pasti, nemůžeš skoro nic. Jenom jedno jediné. Říct ne.“ Zas 1 z těch československých filmů, u kterého nechápu, proč mi tak dlouho unikal. Zřejmě proto, že je to takový nenápadný, komorní. A přitom jde o snímek malý, ale plný velkých témat. Čest, pravda, lež, svoboda, morálka…a vše obklopující dobová atmosféra, která je krom nuznosti nasáklá strachem a nedůvěrou. Ostatně, jak se mají zachovat obyvatelé hradu a purkrabí; vzepřít se pánovi jednomu, nebo dál věznit toho druhého, zvlášť, když slíbí odměnu, která všechny tak láká…jak se rozhodnout správně? Film krom výše zmíněných témat stojí především na výborném herectví, Macháček, Růžek, Munzar, Hlaváčová, v zajímavé roli i Mareš (až na to podivné předabování). Pomalé tempo vyprávění pak navzdory krátké stopáži přijde nejspíš leckomu zdlouhavé, ale velmi dobře kopíruje plynutí života v samotném izolovaném hradu. Za mě to budou slušné 4*. „Hlídá někdo?“ - „Vždycky někdo hlídá.“ (13.02.2022)

Královský omyl zdobí především herecké výkony. Miroslav Macháček jako Jindřich z Lipé, Martin Růžek jako purkrabí Hýta z Týřova (nepřekonatelný výkon), v roli mnicha Bonaventury Luděk Munzar, v roli Elišky Přemyslovny Jana Hlaváčová (nádhera nebeská), nebo Ladislav Křiváček jako Jednooký. K nepoznání je i mladý Vlastimil Harapes, který ztvárnil Jana Lucemburského. Toto bohatě stačí k perfektnímu filmovému zážitku. Připočtěme nezvyklé kamerové sekvence, zvláštní nasnímání jízdy Jindřicha na koni po hradě a širokoúhlý formát, který dává vyniknout rozsáhlým záběrům a dílo je téměř dokonalé. Hudbu Jana F. Fischera nahrál soubor Pražští madrigalisté. Oldřich Daněk byl mistr v historickém oboru českých zemí a v 68. roce Královský omyl zdatně působil nejen jako příběh ze 14. století, ale také jako podobenství, které se tehdejším soudruhům určitě moc nelíbilo. Ještě mě pobavilo slovo "rochna", které označovalo velmi prsatou středověkou ženu. :) (05.10.2018)

Zobrazenie stredoveku ako absolútne temnej a krvilačnej doby sa mi mierne zajedalo už pri Markéte Lazarovej. Tu línia ukázania temného predobrazu súčasnosti pokračuje. Lazarová však bola prvá a obrazové i symbolické uchopenie bolo neporovnateľne lepšie.Chápem alegóriu na nečisté politické hry súčasnosti, ale prečo je vždy ukázané toto obdobie len a len ako doba temna, tmárstva desu ako z najkrvavejšieho krváku? Okrem toho Kráľovský omyl ponúka aj kráľovskú porciu zdĺhavej nudy. Jednoduchý príbeh nespravodlivo odsúdeného väzňa, akože komplikujú patetické reči prehrávajúcich hercov (raz krik, inokedy chrapľavý šepot), no v skutočnosti (ako zvyčajne) je možné len jedno z dvoch vyústení konfliktu: oslobodenie alebo odsúdenie. Politické intrigy, hry lásky a snahy o zachovanie čistého štítu vrchnosti tu sú, ale akosi zvláštne polopatisticky (zdanlivo komplikované spôsobom reči), celkove je to tak nejako o ničom - niečo ako menej vydarená esej. (05.02.2014)