Death Note - Zápisník smrti

Seriál s geniální první polovinou, kde se poměřovaly dva nadané mozky v rozsáhlé šachové partii o lidské životy. Někde kolem 17. dílu se to však zlomilo a hra o Zápisník připomínala houpačku oscilující mezi genialitou a nudou. Čím víc postav se do pronásledování Kiry zaplétalo, tím víc jsem začínala být otrávená a finále mě definitivně zabilo. Hodnotila bych průměrně, ale za souboj nervů mezi Ryuzakim a Lightem přidávám hvězdičku. (08.01.2011)

Stále jsem přesvědčen o tom, že manga je lepší, ale popravdě o nic méně ukecaná. A stejně tak, jelikož anime v podstatě mangu převádí přesně, zde je problém v tom, kdy odchází jedna z hlavních postav. Pak příběh dostává trhliny, ale nakonec se znovu vzedme k finále, které pravda v anime vyznívá o něco silněji. (24.10.2017)

Death Note je vec, ktorá ma akosi preniesla a usadila do anime sveta. Vďaka skvele napísaným charakterom postáv, vďaka jednému z najlepších a najoriginálnejších príbehov vôbec, vďaka Death Note som mal možnosť skúknuť si množstvo zaujímavých kúskov a nakuknúť do tohto japonského animovaného sveta. Death Note síce má svoje rezervy a nie každý diel je geniálny (v druhej sérii kvalita upadla výrazne dole), no ja som aj tak ostal (dva-krát) prekvapený, šokovaný a tento animovaný seriál mi navždy ostane v hlave. Toto (z prvej polovice geniálne, z druhej už "len" dobré) anime ponúka množstvo prvkov, ktoré docení každý divák hľadajúci kvalitu. Prekvapivé a rozumné zvraty, ktoré nejedného aspoň trochu zamrazia, výborný soundtrack, bez ktorého by tieto momenty nefungovali, perfektne napísané postavy, ktoré nás sprevádzajú dejom, vysoko inteligentný scenár, ktorý má logiku, geniálny príbeh, ktorý stále prekvapí,.. Death Note je skrátka seriál, ktorý veľmi pekne reprezentuje japonskú kultúru a aj vďaka nemu anime smeruje niekde, kde by to pred dobou vzniku ešte nečakali. Na záver by som ešte rád, ako verný a trvalý fanúšik seriálu spomenul, ako veľmi spadla kvalita tohto anime dolu. Problém nie je v druhej polovici. Teda je, ale tá by pochopiteľne bola navzdory všetkému stále dobrá, keby sa nezmenila jedna jediná vec - postavy. Nie že by som bol akýmsi priaznivcom L-a (vždy sa mi páčil viac Light, navzdory jeho god komplexu), ale celú sériu nás sprevádzal súboj medzi dvoma rovnako inteligentnými, no prakticky úplne odlišnými indivíduami a jedna z nich odíde, už to nebude fungovať tak, akoby malo. Teda mohlo by to byť zachránené, ak by na scénu prišiel rovnako zaujímavý charakter - nestalo sa tomu tak. Proti Lightovi sa postavil síce ešte inteligentnejší protivník a dostal ho do slepej uličky, jeho charakter bol slabo rozvinutý. Dve postavy vychovávané Watarim, tak isto ako aj L. Jeden sa síce podobá na L, ale len výzorom, nezaujímavý, nedobrý. Druhý je ukážka totálne pokazeného charakteru - nezaujímavý grázel, žiadny charakter, cholerik, egoista, žiarlivec,... Nefungovalo to. Prebehla aj zmena chovania u Lighta, nudné zvraty, žiadny veľký "šach". Akoby na tom začal pracovať iný človek. Aj tak si ma však Death Note 100% získal. Bez ohľadu na to, či koniec dopadol dobre či zle, práve on mi ponúkol možnosť pozrieť do sveta anime a zaslúži si pozornosť každého diváka. No masterpiece, but actually great.. (04.07.2018)

Od prvého momentu veľmi intenzívny zážitok, čo mňa ako diváka anime vôbec nevyhľadávajúceho prekvapilo asi najviac a zároveň podnietilo k väčšiemu záujmu o tento žáner. Je vôbec možné nezamilovať si postavy geniálneho študenta Lighta túžiaceho po dokonalom svete bez zločinu a minimálne rovnako geniálneho podivínskeho detektíva L? Súboj týchto charakterov na ploche netradične rozprávanej mysterióznej detektívky ma aj napriek predsa len slabšej poslednej tretine nadchol a až do samého konca tejto línie som takmer nedýchal. Už skoršia výmena ústredného rockového songu za nehodiacu sa metalovú skladbu však akoby predurčovala radikálnu zmenu štýlu a tá prišla s posunom deja o niekoľko rokov dopredu. Všetko je razom inak, inteligentné dedukcie ustupujú prekombinovanosti, nové postavy nedokážu až tak zaliezť pod kožu a výsledný dojem pomáha okrem iného zachraňovať aj finále, ktoré celkom slušne uzaviera, to o čo sa seriál snažil. Aj preto som ochotný mierne prižmúriť oko a zaspomínať na bezchybné začiatky. 90% (25.12.2008)

Silný a ukázkově nosný námět, který to i v těch (nej)slabších pasážích (a že jich je; kupříkladu kompletní druhá polovina seriálu, kdy se veškerá ta geniálnost ústředních postav stává nechtěnou parodií sebe sama) drží nad vodou. Ovšem aktivně mě to štvalo i v těch (nej)silnějších pasážích (a že jich je; kupříkladu kompletní první polovina seriálu), protože autoři nehrají fér hru a klíčové informace této psychologické šachové partie intelektů, které postavy ovšem znají, vyjevují zásadně až zpětně. Navíc to celou dobu působí jako rozhlasová hra, ke které se až následně dodělal vizuál. Najdou se celé bloky epizod, ve kterých není byť jen pět vteřin souvislého ticha. A tak krom scén, kdy ty postaví mají co říci a mají mluvit, je tu i přehršel scén, kdy mají raději mlčet, ale ony žvaní a žvaní a... A kdyby to nemělo konec, tak pravděpodobně žvaní dodnes. Dělají tak z diváka hlupce, protože tu jsou na každoepizoidním pořádku scény ve stylu "vidíme smutnou postavu, víme z předchozího dění proč je smutná i že má sakra důvod být smutná, přesto slyšíme vnitřní hlas postavy, že je smutná, proč je smutná a že má sakra důvod být smutná." Grrr. (08.05.2013)