The Girl Next Door

Girl Next Door spracováva rovnaký námet ako American Crime, čo prirodzene zvádza k porovnávaniu. Wilsonov film pritvrdzuje, ale aj tak zaostáva. Nie je natoľko smutný a emotívny, ani postavy nie sú natoľko typovo, či dokonca vekovo (Meg) podobné skutočným aktérom zločinu. To považujem za základ autenticity a presvedčivosti, nie za kritérium hodnotenia... Bolo to tak trochu samoúčelné, bez etického odkazu. (06.01.2014)

Ďalší film, čo zostane v mojej hlave ako malá poistka svinstva, niekde pod Requiem for a Dream, kam to aj patrí. Je to humus aj bez toho, aby ste vedeli, že je to manéžované podľa skutočnosti. A teraz, keď vidím, že existuje ešte jedna, zjavne o niečo lepšia verzia, zostávam v rozpakoch, či na to vôbec mám. (08.03.2019)

Obyčejná holka od vedle, která se vinou tragické autonehody dostala i s částečně nepohyblivou sestrou do rodiny tety Ruth. Ta sama vychovává tři úlisné fracky, kteří milerádi přihlížejí bezcitnému chování matky. Ta zdaleka není tou milou paní navenek, svou pozornost zaměří velmi rychle na Meg, kterou dává jako exemplární případ pro své synky. Jenže Meg za prvé nic neprovedla a za druhé útoky nekončí jen fackami. Na zkaženost jedné rodiny navíc přihlíží i děti ze sousedství (dle mého by se to provalilo dřív, ale berme jako fakt, že se tvůrci inspirovali skutečným případem). Zoufalství, bezmoc, lítost, nenávist. Znepokojující vyprávění, kterému by nicméně slušela jistější režie. Generační výpověď zabalenou do potyček dvou znesvářených gangů nám naservíroval Francis Ford Coppola (Ztracenci), milá atmosféra klukovského dobrodružství přišla zase v podání Roba Reinera (Stůj při mně), o pohřbeném dětství i poraněné dospělosti vyprávěl Barry Levinson (Spáči). Látky různými způsoby mapující zaoceánské dospívání minulých dekád. Girl next door se nicméně nejvíc přibližuje American Crime, který rovněž po docela standardním začátku nabízí konfrontaci s bezhlavým násilím. Také jde o umně vygradovaný snímek, který absentuje v zobrazování násilných činů. Explicitní útoky nezaznamenáváme ani tady, stačí však mrazivý pocit z toho, že bezbranné dívce někdo skutečně právě popálil genitálie. Herecky téměř bez chyb!! (12.03.2014)

U An American Crime jsem měl pocit, že je to film uvěřitelný. Nebo jsem to aspoň psal do komentáře, jeho detaily si už totiž nepamatuju. Ale u téhle variace na stejný příběh jsem ten pocit neměl ani náhodou. Nejenom že je to film o totálních blbcích, ale je i nemožně blbě zahraný. Ani jedna postava nebyla uvěřitelná, jen samé teatrální přehrávání. Scénárista se zjevně snažil pocuchat průměrnému divákovi nervovou soustavu, takže vršil jednu absurdní scénu na druhou, já ale pociťoval jen otrávenost a nudu. Aby mě film emocionálně oslovil, musí být realistický, tohle byl ale pravý opak. "...natočen dle románu... inspirujícího se případem...", to snad hovoří za vše. (21.03.2021)

Dětské retro příběhy z padesátých let mi vždycky tak trochu evokují Kingovo To. Tohle je zajímavější ještě tím, že mě bavila představa tohohle jako letmé alternativy kingových dětí z osmapadesátého roku. Ne tak roztomilí, ne tak slušňáčtí, ne tak kladní. Je známo, že autor předlohy Jack Ketchum se skutečných událostí zrovna moc nedržel, prostě jen příběh adaptoval do svého klasického horrorově realistického mustru o lidech a bolesti, kterou si navzájem způsobují. Je velká škoda, že čeští nakladatelé Ketchumovy romány ignorují (čest té jedné výtečné výjimce) a tak se s jeho dílem můžeme setkávat jen prostřednictvím filmu, který ale pravděpodobně dost ubírá na Ketchumově syrovosti. Což je možná případ i tohohle, přišlo mi to obecně slabší, než jsem čekal. I když Tetička Ruth je výborná. (09.11.2014)