Samsara

Tvůrci se nám snaží představit zajímavá místa světa a musím říct, že hned od začátku si vybírají vizuálně skutečně zajímavé kousky. Nacházíme se v asijské zemi (pravděpodobně Thajsko nebo Myanmar) a prohlížíme si nádhernou krajinu posetou neskutečnou zelení, ze které vyčnívají buddhistické chrámy a paláce. Je to skoro jako jiná planeta. Naprosto nám vyrazí dech vysypávání obrazce na podlahu. Škarohlídi hned budou přemýšlet o tom, co by se asi stalo, kdyby člověk při blízkém obdivování zakašlal. Pohled je to ale oslňující a já sám jen žasnu nad tím, co mi lidé dokážeme stvořit. Platí to i pro další putování, které nás zavede i do měst, nebo spíš do opuštěných oblastí, kde je patrné, že se tam dříve žilo, ale v současné době jsou to města a místa mrtvých. Tvůrci - kameramani - nacházejí neskutečně zajímavé detaily, kterými nám prezentují jak krásu, tak i zkázu. A tomu se přizpůsobuje hudba, která je vždy zvolena dokonale pro danou scenérii, jako kdyby rezonovala ve vysokých stropech, ale zároveň se skláněla před nepolapitelností přírodní nádhery. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/02/samsara-2011-60.html (15.03.2013)

Úchvatné a působivé, nikdy dřív jsem nic podobného neviděl. Samara přináší velice silné poselství o dnešní době. Krásné a obohacující věci jdou stranu. Zbývá jen ničení našeho dědictví/ přírodního i kulturního bohatství a zařazení člověka jako takového mezi masu, koloběh umělého bezcílného života. Jo jo, ta správná životní harmonie už dávno neexistuje. Film roku 2011! 5 hvězd. (31.05.2013)

Film je podobenstvím, které nepochopil ani jeho autor, přitom ho výslovně použil: V úvodu sestavují extrémně pracně budhističtí mniši velkou mandalu. Jde o velmi opatrné skládání ornamentů, sypání maličkých množství barevných pigmentů na zem nebo na desku. Když je po několika dnech dokončena, důrazně ji pak sami zničí -- protože vše je pomíjivé a takové další řeči. To udělají i na konci filmu, a pigmenty shrnují do mističky. ---- Jedna ze základních pouček v malířství, týkající se míchání barev: nemíchat víc než dvě. Když si namícháte ten pravý odstín z pěti barev, možná bude mít přesný tón, ale bude takový ušpiněný, zašlý, nikdy to nebudou jiskrné barvy. ---- No a na konci se ukazuje, že z toho krásného vzoru barev je takový šedohnědozelený nevábný prášek vpodstatě uniformní barvy. Podle mě to přesně vystihuje dojem z filmu: Je to tak nějak divně namíchané. Hlavní dojem jsem měl, že sleduji náhodný screensaver. Ano, po úspěchu Baraky chtěli natočit něco stejného, ale přitom jiného, a dost se nepovedlo. V Barace byl děj výborně dramaturgicky řazený a dávkovaný, jednotlivé scény a skoky dávaly velice dobrý smysl. Nikoli ovšem v Samsaře. Co hůř, stylizace, kašírování a umělé vytváření děje mě na několika místech štvalo. -- Dobrý dojem jsem ovšem nabral zhruba na 45. minutě, kdy začalo představování (zejména) potravinářského (zejména čínského) megaprůmyslu. Ztuhly mi rysy a uvědomil jsem si, že budoucnost už začala a já jsem na ni moc starý. Za tohle palec nahoru, jinak poněkud rozpačitý a vyumělkovaný dojem. (16.02.2013)

Majitelé HD televizorů nechť nastraží své receptory. Toto je film, který opravdu využije schopnosti domácích zobrazovačů na 100%. V porovnání s Barakou se asi nejedná o nějaký zásadnější průlom, ale obraz je fakt famózní, zvuk taky. Jak vidno, svět je nádherné místo, jen naučit vidět ho správnýma očima. 85% (08.09.2015)

Tak já nevím vážení, ale obvykle si pod pojmem film představuji něco, na co se dá dívat. Myslím, že i sebeartovější filmař (někdy opravdu jen ve skrytu duše) touží po tom, aby jeho dílko skutečně někdo celé zhlédl. Bohužel u Samsary žádné takové náznaky nevidím a musím se přiznat, že i přes moji počáteční odvahu na mě asi tak po dvaceti minutách padl spánek. Sice je pravdou, že videa složená z krásných nejen přírodních obrazů jsou zajímavá, ale přece se ani v reálu nevydržím jen tak hodinku a něco koukat do přírody. Takže nevím, nevím no... Každopádně velký obdiv všem, kteří film skutečně zhlédli celý (a ne nevěřím tomu, že vás bylo přes 1200 :D ) (07.08.2013)