Samsara
Samsara
Samsara
Samsara
Obsahy(1)
Připravte se na zážitek a zkušenost smyslů, které nemají obdobu. SAMSARA opět spojuje režiséra Rona Frickeho s producentem Markem Magidsonem, jejíchž filmařské a hudební umění bylo potvrzeno již mnohokrát oceněnými filmy BARAKA a CHRONOS. SAMSARA ve starodávném sanskrtu znamená "věčně se otáčející kolo života“ a tvůrci se v něm snaží zachytit prchavé okamžiky, které utvářejí náš život. Film, který vznikal přes pět let ve dvaceti pěti zemích nás zavádí na posvátná místa, do postižených oblastí, průmyslových zón a míst přírodních zázraků. SAMSARA, která se vzdává dialogů a popisných textů, úplně rozvrací naše očekávání tradičního dokumentu. Namísto toho podněcuje naše niterné interpretace obrazem a hudbou, které do starého chápaní přináší nové prvky. (oficiální text distributora)
(více)Videa (6)
Recenze (170)
Reggiův žák "si" zadal stejné téma, jako v případě filmu Baraka, a zpracoval jej o nic méně působivě. velmi přesně, krásně, a proto i přesvědčivě "hovoří" obrazem o duchovní podstatě člověka a jejího upozadění v současném tak řečeném "civilizovaném" světě. o vytlačení kulturně-duchovního dědictví dřívějších civilizací a narušení souladu s přírodním světem ve prospěch pokračující mechanizace, rutiny a odlidštění. "alchymistická" snaha o vytvoření co nejpodobnější umělé imitace člověka (homunkulus?) je o to absurdnější, čím více se člověk vzdaluje své podstatě. úsměvy robotů a pohledy půvabných sexuálních hraček vycházejí z použité metody "přímého" pohlédnutí do očí, které by mělo odhalit nezastřenou vnitřní pravdu. Fricke pohlíží do tváří nejen robotů a umělých panen, ale i skutečných lidí, rituálních tanečnic, soch Tutanchamona i Budhy, mnichů, dětí i jejich matek. dostává se tak do hloubek kontrastujících s odstupem, kterého jeho kamera díky časosběrné metodě, zrychlení či jindy naopak zpomalení, nabývá od míst a dějů v nejnádhernějších obrazech přírodního světa i městských aglomerací. neustálé jízdy, či přímo "lety" vpřed ovšem i při sledování celků sugerují neustálou, až snad i poněkud násilnou snahu o proniknutí za hmotnou skutečnost a nazírání ontologicky dokonalejší, celistvější představy o světě. přísně vzato se proto nejedná o dokumentování filmem, jako spíše o duchovně laděnou filmovou esej, "symfonii všehomíra", zakládající své svědectví o světě na pečlivém výběru pečlivě aranžovaných obrazů a vjemů. snímek lze vystihnout pomocí podobenství, kterých se sám chápe. jde o snahu napodobit filmem princip mozaiky z barevného písku. ta při náhledu s odstupem (shora) dává díky koplikovanému, ale přesnému (s)komponování rozličných barev, ploch a tvarů na okamžik pochopit harmonii světa, než se změní v šedavý prach. /// chrám možná puknul, prasklina ho málem rozštěpila ve dví, ale nezviklaný stojí pevně dál. ()
Two rums to room two-two-two. Tramtarará, ty debile. Asi tak nějak. Videa složená z krásných záběrů za zvuků mystické hudby mám rád. Pokud jsou nanejvýš pět minut dlouhá, na youtube a nevydávají se za celovečerní dokument. Celkem dobře to poslouží jako zásobárna wallpaperů na celý nadcházející rok, ale jinak ... možná tak pro éterické filosofující bytosti to může být pěkný kousek, k němuž si mohou vymyslet smysl podle svého vlastního uvážení a dlouze o něm rozprávat. Třeba v něm najdou hlubokou výpověď o stavu civilizace. Nebo cokoli jiného. ()
V první třetině to trošku přešlapuje odnikud nikam a divákovi jsou jakoby bezcílně předhazovány"jen"krásné záběry. Někdy na začátku druhé třetiny však začínají být asociační řetězce-a myšlenky filmu-čitelnější-aby se pak na konci vše uzavřelo do komplexního kruhu poznání...Co dodat? Snad jen, že v celém filmu mi vadila jen jedna laciná slzička a, že střízlivý pohled do masokombinátů-bez zbytečné, prvoplánové brutality, šokujících záběrů a srdceryvných komentářů-je silnější a výmluvnější než všechny vegetariánské propagandy světa(Nasrat Earthlings!) ()
Tvůrci se nám snaží představit zajímavá místa světa a musím říct, že hned od začátku si vybírají vizuálně skutečně zajímavé kousky. Nacházíme se v asijské zemi (pravděpodobně Thajsko nebo Myanmar) a prohlížíme si nádhernou krajinu posetou neskutečnou zelení, ze které vyčnívají buddhistické chrámy a paláce. Je to skoro jako jiná planeta. Naprosto nám vyrazí dech vysypávání obrazce na podlahu. Škarohlídi hned budou přemýšlet o tom, co by se asi stalo, kdyby člověk při blízkém obdivování zakašlal. Pohled je to ale oslňující a já sám jen žasnu nad tím, co mi lidé dokážeme stvořit. Platí to i pro další putování, které nás zavede i do měst, nebo spíš do opuštěných oblastí, kde je patrné, že se tam dříve žilo, ale v současné době jsou to města a místa mrtvých. Tvůrci - kameramani - nacházejí neskutečně zajímavé detaily, kterými nám prezentují jak krásu, tak i zkázu. A tomu se přizpůsobuje hudba, která je vždy zvolena dokonale pro danou scenérii, jako kdyby rezonovala ve vysokých stropech, ale zároveň se skláněla před nepolapitelností přírodní nádhery. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/02/samsara-2011-60.html ()
Nejprve, než se tu začnu rozplývat blahem a vyzdvihovat superlativy a smysl tohoto jedinečného počinu, tak bych se nakrátko zastavil u komentáře uživatele J*A*S*M, který jsem si před psaním mého komentáře přečetl. Nenutím lidi, aby se jim líbilo to, co mně, ale tady jsem se musel pousmát. Větě "k němuž si mohou vymyslet smysl podle svého vlastního uvážení a dlouze o něm rozprávat." se musím jen pousmát. Doporučil bych uživateli J*A*S*M se na celý dokumentární film podívat znovu, protože smysl je tu předem daný a je nepopiratelný. Tady bych spíš poznamenal, že uživatel J*A*S*M film vůbec nepochopil a dle toho je výsledek jeho komentáře, jaký je. A nyní k mému komentáři: SAMSARA je jedinečným obrazem naši společnosti, jež se odklonila od všeho přirozeného, od všeho, co člověku Země nabízí. Audiovizuální příběh začínající trefně v budhistickém klášteře, kde mniši vyrábějí nádhernou Mandalu. Už tady je odkaz filmu zřejmý. Popisovat vytváření mandaly a její duševní smysl nemá cenu, vše důležité a krásně napsané najdete jak jinak, než na Wikipedii: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mandala nebo zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Tibetsk%C3%A1_mandala. Od té chvíle je nám ukazován život, který všichni společně žijeme. Občas jím prolítne krása světa, ale vesměs jde jen o absurdní utrpení nás všech, spolu s ostatními tvory, které do této pomalé záhuby vedeme nedobrovolně s sebou. V Samsaře je hned několik krátkých příběhů, které ale vypovídají o velké absurdní pravdě. SAMSARA je o zamyšlení, je to manuál pro všechny, je to dost možná poslední možné varování. Určitě nepatřím mezi nějaké proroky armageddonu, ortodoxní pesimisty dnešního životního stylu aj. Jsem jen člověk, který dokáže vidět věci, jaké jsou a nic si nenamlouvá. My všichni musíme vidět, že svět už není schopný vydržet náš nápor, naše drancování, naše potřeby. Hned několik naprosto luxusních minipříběhů ve filmu pak hovoří za sebe. Jeden z nich začínající scénou, kde je drůbež a dobytek chován jak neživý zdroj energie, střídají záběry z jejich sběru (a to doslova), porcování až k nenasytnému zákazníkovi v supermarketech, který nakupuje víc, než je schopný spotřebovat. Nakonec následují záběry z fastfoodů, kde nenažraní tlouštíci tlačí maso z těchto nebohých zvířat do svých zamaštěných úst a následně jsou nuceni k návštěvě lékařů, kteří jim musejí dělat opatření proti tloustnutí - odsávání tuku, podvazování žaludků aj. Trýznivý život k jedné potřebě, smrt bez poznání zelené louky, či hřejivého slunce až k nutnosti to z nás dostat ven, abychom jak nenažraní roboti mohli pokračovat nanovo. Absurdní a přehnané potřeby, které nás ženou k beztrestnému znásilňování naší planety a všech jejích obyvatel. Dokola opomíjený život a životy všech kolem nás, jak slepí blázni ženoucí se za úspěchem, penězi, nepotřebnými krámy a jídlem, žijeme bezcenné životy, tak vzdálené přírodě, z které jsme vzešli, které bychom měli být vděční. SAMSARA je dokonalou psychologickou střelou, která by vás měla nasměrovat, minimálně donutit k pochopení a k zamyšlení se nad tím, jak daleko a jak dlouho můžeme takhle ještě jít. Je tu zoufalost a nemohoucnost, vrátit se je už pozdě. SAMSARA nenabádá ke změně, snad k zmírnění. SAMSARA varuje, tiká jak bomba, která nás jednoho temného dne zbaví všeho pomíjivého. A ne náhodou pak příběh končí zničením tak pracně, z písku tibetskými mnichy vytvořené, nádherné mandaly. Což nám ukazuje koloběh přírodních sil, koloběh života, který stejně jako krása, jako zrnko rýže nebo písku je pomíjivý a zmizí v nenávratnu a vše, co učiníme, co uděláme, nemá smyslu. Snad jen můžeme zmírnit utrpení druhých namísto jeho prohlubování. Je na vás, co si z tohoto melancholického filmu odnesete, ale pokud si připustíte, pokud máte pochopení pro věci kolem vás, pak vás SAMSARA určitě poznamená, otevře vám mysl a obnoví myšlenky, které v kolotoči dnešního světa zůstali někde vzadu, zamčené v našich černých skříňkách To jsou mé pocity z tohoto jedinečného díla. O technické kvalitě se nemá cenu moc zmiňovat, jde o audiovizuální lahůdku. () (méně) (více)
Galerie (63)
Photo © Oscilloscope Laboratories
Zajímavosti (6)
- Podle tvůrců vytvořil hudební skladatel Michael Stearns svůj originální soundtrack pro film až po jeho konečné režisérské úpravě. To je opačný postup, než to bylo při jejich předchozí spolupráci na filmu Baraka - Odysea země (1992), kde byla vizuální stránka do značné míry upravená podle hudby. (Aelita)
- Každý záber znamenal množstvo práce. Tvorcovia sa napríklad dvakrát vybrali na náročnú túru do prírodnej zrúcaniny Betatakin v Arizone, každá cesta trvala dve hodiny, pričom teplota dosahovala 38°C, a na plátne ten záber trvá len 8 sekúnd. (krasomama)
- Samsara je buddhistický termín pro utrpení v životě během koloběhu znovuzrozování. Všechny naše radosti v tomto životě/světě jsou podmíněné, nejsou trvalé, nemohou tedy být zdrojem trvalého štěstí, protože jakmile se rozpadnou (a ony se jednou rozpadnou) podmínky jejich vzniku, mizí i objekt, od kterého očekáváme, že nás učiní šťastným. Nic ve vnějším světě nás nemůže učinit trvale šťastnými. Opakem samsary je nirvána - absolutní cíl, tj. dosažení buddhovství, rozpoznání dokonalosti, kterou máme všichni v sobě. Jedná se o prožívání našeho plného potenciálu, všech dokonalých vlasností: radosti, moudrosti, soucitu, intuice, odvahy. Oproti osvícení jsou i nejintenzivnější radosti v našem samsarickém životě utrpením. (FIorian)
Reklama