The Oxford Murders

Budoucím divákům této kriminálky z univerzitního prostředí radím, ať si předem nečtou moc recenzí od zdejších hospodských intelektuálů, kteří o Oxfordu četli maximálně tak nějaký ten příspěvek z jejich oblíbené četby Nedělního Blesku. Pravdou sice zůstává, že tato podívaná nebyla úplně stoprocentní a že k dokonalosti něco malého chybělo, ale aby zdejší hodnocení skončilo na nějakých těch 58 procentech, tak to fakt néé. Ono, člověk nemusí mít žádný diplom z matematiky a nemusí být žádný Einstein, aby tu základní premisu pochopil a ono se nakonec o tu matematiku ani tak moc nejedná, když to vezmu globálně a sečtu dohromady s tím, co nám nakonec vyjde za rovnici, tak to není žádná třetí neznámá a kecy, že to bylo průhledný jak sklo a že to někteří holmesologové tušili už od začátku, tak tyhle plky, ať si vypráví strýčku Příhodovi anebo Bulharovi, který se zrovna vrátil z týdenního chlastacího maratonu ve kterém ztratil své boty a někdě i zapomněl svou nechvalně otylou ženu, protože to jsou pěkný krindy, pindy a nikomu nevěřím, že by byl jen tušil, co se skrývá za pozadím tohoto příběhu a nedej Bože, kdo je pachatelem vražd. Tajemství a mystičnost tohoto příběhu spočívá zejména v již zmiňovaném univerzitním městečku Oxford, kam se dostane jen elita z toho daného oboru. Dále zde máme hlavního představitele, kterého si zahrál můj oblíbený vykulený modroočko Elijah Wood a kterého zná celý svět z filmů o Pánu prstenů, kde si zahrál titulní roli Froda Pytlíka. Jeho grimasy a jistá naivita byly dosti podobné a jsem moc rád, že nám kameraman neukázal jeho hobitího pytlíka i když párkrát to bylo jen tak tak. Ono totiž kromě napínavého příběhu a velkého množství matematické hatmatilky, kterou většina smrtelníků ani nemůže chápat zde můžeme vidět i milostný příběh ve kterém nám již zmiňovaný Frodo ukáže skoro vše ze své kuchyně, tedy kromě již zmiňovaného pytlíka. Pro mně to byla napínavá podívaná, ve které jsem i něco dozvěděl ze světa čísel a logických úvah a nízké hodnocení asi přičítám hlavně tomu, že tam teklo asi málo tý krve a že se víc mluvilo a myslelo, což zdejší bezpáteřní komentraktoristé nemají asi moc rádi. Ale nikomu neberu jeho názor a proto také nikoho nejmenuji, protože každý má na svět, tedy i na film jiný pohled a tak to má být. Za moji maličkost dávám tomuto snímku 70%. (17.02.2023)

Jestli je vaše kafe film o pátrání po sériovém vrahovi s atmosférou hrozby nebo napětím, tenhle film vynechte. Tradičně charizmatický John Hurt vede s nudným Frodem Pytlíkem diskuze o h*vně, do toho přidejte pár postelových scének, naprosto nevzrušivá úmrtí, pár podivínů a jeden ohavný striptýz beznohého dementního matematika. Závěr je poměrně překvapivý, ale za to utrpení to fakt nestálo. Mizérie. Hvězdička navíc za konec, jinak opravdu zbytečný film. (16.10.2008)

Čekal jsem to horší... Ale ona to byla docela fajn kriminálka. Jasný, ten konec nebyl kdo ví jak světobornej, dokonce mám takovej pocit, že jsem v průběhu filmu přišel na lepší :-) Ale i tak, pěkný, fajn chytrý řečičky, solidní herci a příjemné prostředí... (navíc se mi potvrdilo, že angličanky opravdu krásou neoplívají) :-) (13.01.2009)

Tak tohle bylo hodně špatné. Kdysi jsem se o logiku a filozofii zajímal, takže mě potěšilo, že scénárista si dal tu práci a pospojoval několik zajímavějších tezí do kriminálního příběh, zde je ale mým pozitivním emocím konec. Už dlouho jsem neviděl tak příšerné herce ve vedlejších rolích - Beth a ruský student podávali tak dramaticky neumělé výkony, až to někdy vypadalo jako karikatura. Přes snahu o zpestření vizuální stránky z toho nakonec vylezl mdlý zelený brčál, rozuzlení je sice trošičku netradičně pojato, ale scénáristické utrpení, které k němu vedlo, na mne zpětně dohlehlo a srazilo hodnocení na velmi slabou dvojku. Díky bohu, že už je to za mnou. (08.06.2008)

Hra s čísly a falešnými stopami, které kolem sebe trousí jednotlivé postavy příběhu, jehož zápory a klady jsou v relativní rovnováze. Několik výborných scén a na druhé straně několik zbytečných, občas zajímavá práce s kamerou a stejně často lehké herecké či režijní úlety. Jako laik netuším nakolik jsou tu matematicko-filozofické rekvizity mimo realitu, ale pomohly mi naladit se na atmosféru a náladu příběhu. Pátrání mělo občas švih a překvapení, občas ztrácelo dech, nechybělo ani několik zajímavých myšlenek. Žádný zázrak, ale také nic co by vedlo k pocitu ztraceného času. (24.05.2010)