V Bruggách

McDonagh nabízí v celovečerním debutu přesně to, co by divák znalý jeho krátkometrážního snímku (popřípadě i u nás často hraných divadelních her) čekal. Je to cynické, vtipné a umí to v záplavě výstředností a hlášek i něco sdělit. Zápory v pravém slova smyslu tu tak sice nejsou, ale autorovy divadelní hry mi přijdou přeci jen lepší (hlavně teda Pan Polštář v Činoheráku, o Osiřelém západu raději vůbec nemluvě). Tam se tragika s komikou potkává důsledněji. Tohle je "pouze" taková blbina; zábavná a skvělá, ale na McDonagha je třeba mít jen t nejvyšší nároky. Vím(e), že jim umí dostát. (08.05.2008)

!Pozor, komentář obsahuje spoilery! Čekal jsem černou komedii s typicky britským humorem a jediný problém jsem viděl v mnou docela neoblíbeném herci Farrellovi. Hm, tak zatímco Farrell byl docela na pohodu a jeho herecký výkon se mi překvapivě líbil (stejně jako ten Gleesonův a Fiennesův), tak pan režisér McDonagh u mě dost pohořel. Po hodne slušném začátku, kdy jsem se skoro pořád smál, přišla "bitka" s Kanaďany a něco se zlomilo (a od té doby jsem se už nezasmál). To, že Ray složil ženskou Kanaďana a toho trpaslíka, bych ještě nějak rozdejchal, ale jak se postřelený Ken doplazil až na vrchol věže (hm, kolik ten musel mít krve, že nevykrvácel? :-)), pak spadnul z x-metrový vejšky a ještě vykecával s Rayem o jeho pistoli, to bylo na mě už opravdu moc (nemluvě o Rayovi, který měl v sobě skoro celej zásobník a přitom dál žil). Alespoň jsem si mohl po celou dobu vychutnávat hezké prostředí Brugg (asi by to mohla být příjemná návštěva) a také dobrou hudbu. (06.01.2009)

Výrazně autorský a "literární" snímek, plný nádherného černého humoru a absurdity, kterou běžně zažívá každý z nás, akorát se jí možná neumí zasmát tak bezstarostně jako, když se s ní setká na filmovém plátně. Martin McDonagh přesne ukázal, co mají film a divadlo společného i v čem se liší, ovšem výsledný produkt o vzájemné přínosnosti a inspirativnosti obou těchto umění vypovídá opravdu hodně. Scénář je vypilovaný do posledního detailu, snímek není "samoúčelně" absurdní. Nese jistou tezi, samozřejmě v Rayově postavě a v jeho vývoji, zcela nenásilně, ale organicky poskládanou z přihrávek vedlejších postav i toho, co čteme mezi řádky zdánlivě efektních "hlášek." Jenomže - pozor na to - tohle nejsou hlášky v onom popcornovém stylu, ačkoliv se proti nim nechci nijak absolutně vymezovat, Martin McDonagh je někde úplně jinde, je to literát, život má odpozorovaný, ať už v rovině prožívání, tak v rovině jeho odrazu především ve filmovém umění. To je vidět, a to je obrovské plus snímku, což vyvažuje jeho jisté formálně filmařské nedostatky. (04.07.2008)

No panečku Colin umí i hrát. Nikdy jsem ho jako herce nebrala vážně. V Phone Booth mi poprví a asi naposled připadal, že nějakej talent má, ale on se kluk jeden ušatej nezdá :-D Nejlepší jeho role co jsem viděla. Jak už jsem několikrát v kometářích říkala, černej humor je moje gusto :) Pár let zpátky bych tento snímek zkritizovala, protože jsem nepovažovala za umění, když v jedné scéně zazní minimálně 10x fucking, ale teď už mi to připadá jako účelný prostředek jak diváka z drzostí pobavit :) Nádech ironie, překvapivé přátelství, zajímavá láska a trpaslík.. oh.. pardon lilipután s koňským sedativem. No sakra, ono to nějak funguje :) Fucking bruges vůbec není fucking ;) (15.05.2009)

Jedno z nejoriginálnějších filmových děl tohoto roku. Martin McDonagh natočil drama s nepopsatelnou atmosférou, která vás hned od úvodních minut pohltí a vtáhne do sebe. Málo kdy se mi stane abych si u filmu říkal každých 10 minut, jak je to skvělý film. Kvalitu filmu podtrhuje hvězdné obsazení a doslova herecký koncert Colina Farrella. Bravooo Martine. Dokonalý film, který jsem v poslední době postrádal. (11.06.2008)