Sbal prachy a vypadni

Nenechám se opít režijní stylizací, kterou Ritchie používá ve svých flmech. Netvrdím že by byla špatná, jen není tak nadprůměrná jak se o ní tvrdí a scénář je také slaboučký. Žádným filmem mě ještě Ritchie nepřesvědčil a neurval si ode mě čtvrtou hvězdu. Jeho Snatch je na podobné úrovni jako Lock, Stock and Two Smoking Barrels takže také za tři. (22.03.2009)

žáner, ktorý si guy ritchie tak pekne vymyslel a ktorého je tento film zároveň štartérom, mu sedí ako detský zadok na nočník a preto nečudo, že vzniklo dielko tak nesmierne . . . podarené. vtipné, svižné, správne nadávkované, správne pokorenené - či už drsnými postavami a postavičkami, bizarnými situáciami a vždy riadne dopletenými no nikdy nie nechcene či umelo vykonštruovanými zvratmi. Skvelé. (29.12.2006)

Pravděpodobně nikdo jiný, než Guy Ritchie, by nedokázal dát dohromady kalibry typu Jasona Stathama, Vinnieho Jonese a Stinga:) Jason se zde svou vůbec první filmovou rolí už pomalu rozjížděl ke statusu "hvězdy akčních filmů", Vinnie s tou svou kamennou tváří a "ultra Badass" zjevem mi zde připomínal Michaela Madsena, a Sting zde zase nepředvádí nijaký ohromující herecký "koncert.":) Po úvodním nářezu, kde se hlášky hrnuly v zběsilém tempu jedna za druhou, jsem si řekla, že toto bude mazec. Po chvíli se však děj jakoby ustálil, hlášek lehce ubylo a mé prvotní nadšení jaksi opadlo. I tak se ale jedná o vysoce podařenou podívanou, kde se to jaksi všechno zašmodrchalo. A nezávidění hodný konec je vynikající tečkou za celým filmem. "Nestrkej nos do mojí polívky!", "Buď rád, že najdeš vlastní péro, když tolik hulíš", "Když kšeftuješ s ďáblem, musíš čekat, že přijde peklo", "Teď s nimi vymalujeme, chci rozzářit šedivou oblohu Londýna." :) (11.08.2013)

Sbal prachy a vypadni mají v mých očích jednu jedinou nevýhodu - již dříve jsem viděl Podfu(c)k, který je ještě o něco vypiplanější, vtipnější a prostě lepší variací na podobné téma. Lock, Stocku ale už nikdo neodpáře, že pro svět filmu objevilo Jasona Stathama a Vinneho Jonese, kteří se tady sice ještě drží na uzdě, o to více to však rozjedou v již zmíněném Podfu(c)ku. Guye nemíním srovnávat s Quentinem Tarantinem (mě nějak status kultovního režiséra kolem Quentina míjí obloukem), Ritchie je svůj, má svůj osobitý styl vyprávění a jeho filmy jsou dotáhlejší do ještě větší absurdity v dobrém smyslu slova. Asi třikrát jsem během sledování dostal záchvat smíchu (rozbitý stůl, "a ty ses tu vzala kde?", "nesnáším dopraváky"), zbytek jsem uznale kroutil hlavou, ale přeci jen to na plné hodnocení film nevytáhl. Nebýt Podfu(c)ku... (10.03.2009)

Po poslední mrtě promyšlený scénář, který už od prvních scén nádherně směřuje k typicky „ritchieovskému“ konci, ruku v ruce s vytříbenou formou, tvoří jedinečný celek, jehož sledování je čistým filmovým požitkem. Podle přísných měřítek dávkovaná směs násilí, černočerného humoru a všemožné absurdity, je natočena v rychlém tempu, kde se detailních kamerových obletů nedopočítáte, podobně jako rychlého střihu anebo podhledů na pomalu kráčející hrdiny. Ale pozor, tohle není žádný Michael Bay! Ritchie má velmi osobitý styl vyprávění, v němž jaksi vynechává hlavní postavy a pouze načrtává různorodé panoptikum londýnského podsvětí. Nutno uznat, že díky snaze být za každou cenu vtipný a cool, občas Ritchie sklouzne až do samoúčelnosti a děj se stane až příliš vykonstruovaným. Jenomže komu to vadí, když se u toho válíte smíchy po podlaze? Mě rozhodně ne. (17.11.2005)