Ve znamení kříže

Rok výroby 1932. Čiže obdobie, keď cenzúra ako taká, vôbec neexistovala. A Cecil B. DeMille to náležite využil a hlavne v záverečných krvilačných hrách v Colosseu nechal ( hlavne dobového ) diváka pocítiť brutalitu a surovosť vtedajšieho rímskeho systému a jeho nemenej krutých a beštiálnych obyvateľov. Je ale paradoxné, že filmovú cenzúru spustili s prispením vlády práve vo filme umierajúci kresťania. Rímsko-katolícka cirkev zariadila, že Hollywood už nikdy nebol ako pred tým. Výborný ranný veľkofilm s hlbokou myšlienkou, zopár nezabudnuteľnými scénami a technicky výborným spracovaním. (10.07.2017)

Příliš to připomíná Quo vadis, sice si tady kreslí kříž a tam rybu, ale jinak je v obou legát, jenž si dělá co se mu zamane, teda dovolí si zamilovat se do křesťanské dívky, ač ho chce samotná císařovna... I když tomu chybí apoštolové a tudíž přílišná sentimentalita filmů natočených dle Sienkiewiczova románu, bohužel ale také jejich velkolepost a aspoň jakástakás historická věrnost. Zaujal mě závěr, není to totiž až tak typický happy end "made in Hollywood", ačkoliv... (04.02.2012)

Tak nám pan docent na přednášce z historiografie tak krásně vyprávěl o těch "římských klucích" :-) (čímž v rámci svého oboru myslel Tacita a další slavné dějepisce) No a já jsem dostal po dlouhé době chuť si pustit nějaký antický film. Zvolil jsem tedy DeMillovo Znamení kříže. Tento režisér mě až na jednu výjimku (Karibští piráti) ještě nezklamal a nezklamal mě ani tentokrát. I když je vidět, že se to točilo s trochu nižším rozpočtem, tak pořád to má moc pěknou výpravu, kulisy a kostýmy - zkrátka na nás dýchne atmosféra starověkého Říma. Veliká škoda, že kvůli Hayesově kodexu muselo být plno scén, hlavně myslím si v závěru, vystříháno. Obsazení je opravdu hvězdné - March, Laughton, Colbert. No ale příběh mě zase až tak moc nevzal. Všechno hraje na přílišnou romantickou a křesťanskou linku. Chybí mi více té neronovské dekadentnosti. Když srovnám první geniální scénu - Nero pozoruje hořící Řím, který zřejmě sám zapálil, a k tomu hraje na harfu a recituje verše a ž do chvíle, kdy mu praskne struna - se zbytkem filmu, tak musím říct, že tenhle skvělý úvod vyčnívá. Velká škoda, že Laughton v roli Nera neměl víc prostoru. Stejně tak je třeba pochválit Claudette Colbert v roli císařovny, který ta role mrchy strašně sedla. Škoda, že i ona tam nebyla víc. (20.10.2010)

Film dokonale nablýskaný, v tom byl pan DeMille nepřekonatelný. Ten svůj dekadentní Řím snad seskládal podle obrazů sira Lawrence Alma-Tademy. Dokonce mne napadlo, že natočil náboženský film jen proto, aby mohl přes cenzuru protlačit všechny ty senzační násilné a erotické scény. Tedy, rozhodně si na nich dal náramně záležet, byť i scénám křesťanských setkání vdechl působivý "biblický" patos. Claudette Colbert v roli neřestné císařovny Poppaey je velmi přesvědčivá. (24.10.2015)

Jeho výsosť Cecil B. DeMille, kráľ vysokorozpočtových produkcií zlatého veku Hollywoodu naservíroval dve dekády pred obdobím sandálových veľkofilmov opus, ktorý by bol v neskoršej dobe istotne silným súperom ku ,,Quo Vadis?" a vzhľadom ku kvalitám týchto oboch počinov by sa len ťažko našiel víťaz. Podobnosť so Sienkiewiczovým románom je skutočne badateľná, treba však dodať, že film bol nakrútený podľa hry Wilsona Barretta a nie podľa poľského autora, ako mylne uvádza databáza, i keď nepochybne vychádzal z knižnej predlohy. Hlavný atribút príbehu, znamenie kríža, ako symbolu Krista prijali kresťania až omnoho neskôr a vo svojich začiatkoch bola znakom náboženstva ryba, nie kríž ako je to ukázané tu, no môže byť otáznym, či sa tohto omylu nedopustili tvorcovia zámerne na zvýraznenie ústrednej idei rozprávania. Dôležitejšie je však, že film má v sebe všetky esencie silného diváckeho zážitku, ktoré nijako nevyprchávajú ani po vyše 80 rokoch! V úchvatnom úvode vidíme horieť slávny Rím a nad tým všetkým Nera ako hľadá v plameňoch múzu. Nasleduje ,,klasická" zápletka s viacerými pamätnými momentami a zlatým klincom je takmer polhodinové finále v aréne Kolosea. DeMille známy svojim vysokým profesionálnym prístupom nie je svojej povesti nič dlžný ani tu. Kamera je vynikajúca a na svoju dobu pôsobí mimoriadne moderne, kulisám nechýba patričná veľkoleposť a herci, aj keď poznačení typickým líčením doby 30. rokov (úsvitu zvukového filmu) hrajú takmer bez akéhokoľvek pátosu a prehnane zvýraznenej teatrálnosti nemej éry.. Táto miera civilnosti mi vadila len u Nera v podaní Charlesa Laughtonam, kde som čakal nielen iný hlasový prejav, ale tiež viacej veľkých gest a póz na zvýraznenie jeho typickej (i keď neobjektívnej) karikatúry. Svieži, moderný prístup je viditeľný tiež v odvážnosti niektorých scén, o ktorých si cenzori museli svojho času myslieť svoje a DeMillovi prešli s veľkým počudovaním. Nejde len o nahú Claudette Colbert, provokatívne vystavujúcu na obdiv svoje vnady počas kúpeľa v mlieku s ktorého si usrkáva dvojica mačiek, prípadne o lesbicky podaný tanec Nahého mesiaca; vyvrcholenie týchto provokácii (ktoré však nechcú len lacno dráždiť zmysli diváka, ale dodať forme zaslúžený punc výnimočnosti) je bitka hordy trpaslíkov s amazonkami v aréne, kde svojou bizarnosťou oživia rad trocha fádne preplácaných výstupov s krokodílmi alebo namaskovanou gorilou. Podobný záver malo aj neskoršie ,,Rúcho". (20. hodnotenie, 6. komentár k filmu) (31.07.2013)