O Cangaceiro

Film som videl prvý raz, keď som ešte nemal desať rokov. Slová piesne o La mulher rendeira si pamätám doteraz. Spievali ju - síce v trošku "strašnom" rytme i Kučerovci (ak to meno ešte niekomu niečo hovorí) - a bola svojho času veľmi populárna. Cangaços boli síce lúpeživí, ale nie baróni, naopak od asi polovice 18. do začiatku 20. storočia v severovýchodnej Brazílii práve tamojším veľkým vlastníkom pôdy robili problémy na všetky možné spôsoby. Keď sa na film pozerám teraz, uvedomujem si rok vzniku 1953, navyše nemám ho v nejakej extra kvalite, ale musím k hodnoteniu pridať nostalgiu času, keď som ho videl po prvý raz; preto za päť hviezdičiek. (16.04.2018)

Docela pěkná zbojnická pohádka, spoustu slabých monentů, ale zase skvělý závěr. Díky němu zvyšuji na 4. Z toho mála, co o tom vím, tak by to mělo být inspirováno životem skutečného Cangaceira Lampiaa. V tomto ohledu je to slabé, rozhodně bych spíš doporučil filmy Glaubera Rochy. Ale když to člověk bere podle doby vzniku, tak dostal nejspíš přesně to, co čekal. fragre - slyšel jsem pojem "Nordestern" (19.12.2014)

„Olé, O´Cangaceiro, každý z nás svůj domov měl, za ta léta těžkých bojů, každý na něj zapoměl,“ spievali sme pri táborových ohňoch za sprievodu gitár. Jeden z filmov, ktorí milovali naši rodičia, my a vari ho bude mať radi mladší. Dej nás vťahuje do Brazílie minulosti, kde v severovýchodných oblastiach ešte pred druhou svetovou vojnou vyčíňali bandy Cangaceiros, jedna z nich vedená slávnym Lampiãom (Lampiónom, podľa svetla z horiacich haciend a policajných staníc). Vo filme je predstaviteľom veliteľa banditov značne excentrický kapitán Galdino. V kontrapunktne k nemu stojí prvý milovník, inteligentný človek, ktorý sa túži vrátiť k normálnemu životu v „civilizácii“. Pretože sa kpt. Galdino pokladá za intelektuála (dokladuje to tým, že sa vie podpísať), záleží mu na tom, aby aj komunitné deti v tábore Cangaceirov dostali primerané vzdelanie. Preto vezme so sebou (v podstate unesie) pôvabnú vidiecku učiteľku, na ktorú narazí pri jednej z lúpeživých výprav v dedinskej škole. Medzi učiteľkou prvým milovníkom preskočí iskra a on má niekoho, s kým má ten návrat k normálnemu životu zmysel. Ďalší dej nemá zmysel rozoberať, prezrádzal by zápletku diela. Moja matka vždy spomínala, že v období kultúrneho embarga päťdesiatych rokov boli iba dva filmy, ktoré sa dali pozerať a neboli to komunistické tliachaniny o práci či vojne. Jedným z nich bol film O´Cangaceiro a druhým bola Pyšná princezná. Preto mi aj dovolila pozerať tento film (akurát pri jednej-dvoch násilných scénach ma na chvíľu poslala preč), aj keď som ešte nebol úplne plnoletý. Takže vždy, keď počujem pesničku z filmu, spomeniem si na detstvo. (22.11.2020)

Tlupa banditů přepadne vesnici a jako rukojmí unese učitelku. Jeden z mužů ji pomůže uprchnout, doufá, že s ní se vrátí k dřívějšímu životu. Líbilo se mi to, což je dáno mou náklonností k westernům obecně, i když tohle není čistě žánr, neznám žádný jiný Barretův film, škoda, že nemám možnost nějakého kvalitativního srovnání případného vývoje jeho tvorby. Zajímalo by mne, jak by příběh vypadal, kdyby nedodržoval tradiční stereotypy, tedy: zamilovala by se i Olívie během pár hodin, kdyby on nebyl viditelně kultivovaný, vzdělanější, pohlednější a asi i mravně nadřazen ostatním lumpům? Uprchla by, aby se zachránila, i s Galdinem, který na první pohled působil jako divoch a sociopat? atd. 90% (08.10.2008)

Cha, kapitán Galdino je skvělý bandita, dosahující kvalit Calverových. Takhle nějak museli vypadat feudální loupeživí baroni se svými ozbrojenými tlupami, když zakládali svá panství (jejich potomci pak mluví o závazku a zodpovědnosti k rodovému statku). Galdino má ovšem pár století zpoždění. Jinak je to svižný western (či southern), na němž však zoubek času trochu již zahlodal, spíše v trochu patetickém herectví hlavního klaďáka, zápletka je jinak stejně hloupá/duchaplná jako u jiných westernů. Paní učitelce to moc sluší, jen lituji, že takovou jsem na ZDŠ neměl. (22.07.2012)