Chaotická Ana

Zvláštny príbeh Any plnej chaosu. Tak mystický, ezoterický, hypnotický, plný emócií, kriku, plaču, smiechu a utrpenia... Tajomno, skryté za dverami, vo mne vyvolávalo zvedavosť i strach. Nádherná hudba ♫ všetky pocity len umocňovala a dodávala myšlienkam ľahkosť. Milujem túto hudbu a počúvam ju už niekoľko rokov, hlavne keď potrebujem odtrhnúť myseľ od tela. Film ma fascinoval aj svojou vášnivosťou, hravosťou a temperamentom, ktorý v našich koreňoch chýba. Posledné scény ma trošku sklamali a pripadali mi dosť „lacné“. Pokazili mi celkový dojem z filmu, ale aj tak zostane nezabudnuteľný. „Každá žena je děvka nebo bohyně a všichni chlapi jsou násilníci.“ (04.03.2015)

Velmi silný zážitek, na který se nezapomíná!Velkou poklonu zaslouží především Manuela Vellés, protože její herecký výkon je přímo dechberoucí. Julio Medem je Pan režisér, který opět dokázal svou extratřídu. Artová podívaná, dotýkající se velmi smyslu života a prosycená na jedné straně ezoterikou, mystikou a podle mého názoru zcela pochopitelnou politickou agitací na straně druhé. Výsledný "koktejl" je namíchán opravdu mistrovsky!Vřele doporučuji. (08.08.2013)

Julio Medem opět dokázal svou tvorbu posunout o něco dále. Jeho záliba v psychologii je více než zjevná. Mé nadšení ale srazil na závěr filmu, který je snad nejdůležitější částí všeobecně... no nechci spoilerovat, tak jen řeknu, že se to opravdu moc nepovedlo - vymizela hloubka zavřených dveří a Ana zůstala šílenou. První půlka je ale o něčem úplně jiném... cesta do podvědomí je až mrazivě důvěryhodná a Manuela Vellés se do role perfektně hodí. Určitě sem nebyla jediná, kdo se v jejích očích naprosto ztratil. Ana projde vaším nitrem a chytne vás za ruku. Jsem ráda, že Medem nezůstal u svých stálých herců, už jsem se v jeho tvorbě začínala ztrácet. Propojení s výtvarnou a hudební stránkou bylo také jedinečné. Opravdu mě mrzí ten konec, který opravdu všechno doslova podělal... ti, co film viděli, vědí, proč tohle píšu. Naprosto by stačilo zůstat ve Španělském prostředí, protože to je jedna z kvalit Medemovsky vyjímečných filmů. (15.01.2009)

O co vlastně Medemovi tentokrát jde? Hlavní postavou je mělce malující, hluboce milující Ana, která se zmítá v chaosu díky hypnózám, jenž ji vracejí do minulých životů ukončených násilnou smrtí. Jakou roli má zde vlastně muž, milenec, na jedné straně násilník, který způsobuje bolest, snaží se ji ponížit a pokořit a na druhé straně její starostlivý otec, jehož nazývá monstrem a na kterého je silně fixována? Jakou roli má žena, utlačovaná, ale zároveň nepokořená, zpoza věci řídící a určující? Jakou motivaci má Justine? A co význam záhadného Saida? Takových otázek mám spoustu a ani s odstupem času nenalézám odpovědi. (05.10.2008)

Na začátku mého komentáře se musím k něčemu přiznat: jsem těžký případ skeptického člověka, kterému jsou všechny ty mystické věci, reinkarnace (promiň Doctore, Tebe se to netýká) a bůh ví jaké meditační techniky naprosto a dokonale lhostejné a který by tímto svým přístupem dovedl po týdnu soužití s mou maličkostí k zuřivosti i toho nejvyrovnanějšího budhistického guru. Z tohoto pohledu tedy není divu, že pro mě samotná dějová linka Chaotické Any představuje sotva něco lepšího než o trochu přijatelnější blábol. Jenže tohle je Medem a ten má jiné kvality, pro které ho mám ráda i když jsem s ním viděla zatím jen dva snímky. Poetika, vizuální uhrančivost, nádherná hudba, silné ženské postavy a v neposlední řadě i přístup k erotice, který se mi osobně velmi zamlouvá (tady kromě závěrečných scén, ale konec mně zklamal celkově). Když k tomu připočtu, že byly tentokrát ty symbolické okamžiky podány natolik srozumitelně, že to trklo i takového zabedněnce jako jsem já, dalo by se říci, že jde o další výborný počin tohoto bezesporu zajímavého tvůrce, který přes všechny své nedostatky rozhodně nespadá do většinového, šedého průměru. Což je skvělé. (22.12.2013)