Režie:
Jaroslav HanušScénář:
Jiří DědečekKamera:
Petr PolákHrají:
Miroslav Vladyka, Jan Hrušínský, Miroslav Táborský, Jaroslava Obermaierová, Magdalena Zimová, Karel Zima, Lucie Černíková, Otmar Brancuzský, Renata RychláObsahy(1)
V jednom městě žil knihkupec Bartoloměj (J. Hrušínský). Práci měl rád a se svým životem byl spokojený, jen jedno mu scházelo, milá žena. Až jednou vstoupila do jeho krámku půvabná dívka Klárka (L. Černíková), do které se hned zamiloval. Takže když Klárku a její tetu, popletenou čarodějku (J. Obermaierová), vyhnala lesní strašidla z jejich chaloupky, rád se jich Bartoloměj ujal. Jenže to se zase nelíbilo sluhovi Stanislavovi (M. Vladyka), který měl v plánu vnutit knihkupci za ženu svou dceru. A tak se s lesními strašidly domluvil na podlé zradě… (Česká televize)
(více)Recenze (22)
Vcelku příjemná pohádka, která měla i poměrně slušnou výpravu. Herecké obsazení je velmi dobré. Písničky jsou slabou stránkou filmu, klidně by tam být nemusely. Možná sloužily k natáhnutí filmu na správnou délku. Co mi ale vůbec nesedlo, byl opravdu starý (jeho filmová milá je o 26 let mladší) starý mládenec v podání Jana Hrušínského. Navíc se mi ani nelíbil jeho projev - mluvil jako úchyl - rozhodně si myslím, že umí zahrát lépe. Že by ani jemu ta role nesedla? Také strašidla - pankáči - se do pohádky vůbec nehodí. Ale klidně se na pohádku podívejte, nebudu vám prozrazovat, jestli dopadla dobře :-) ()
Pohádka o knihkupci, to samo o sobě se mi líbí. V dobách, kdy lidé ještě četli, udál se příběh, jehož hlavním hrdinou byl knihkupec, jeho nehodný sluha se svou tatíkem manipulovanou dcerou, čarodějka z lesa a její neteř, tři pošahaná strašidla z téhož lesa a pes. Knihkupec jednoho dne zatoužil po lásce, jeho sluha zatoužil do mrtě využít nabízející se příležitost, jeho dcera toužila nejspíš po jiném otci a čarodějná neteř se nechala přesvědčit, že touží po knihkupci. Strašidla toužila po knize, nutno říct, že po jedné konkrétní, neb všechny ostatní knihy byly předmětem jejich nenávisti, aby se pak ukázalo, že vlastně po knize touží jenom jedno z nich a druhá dvě touží po hodnotách jiných, jedno po lásce a druhé chce mít hlavně svatý klid. V tom všeobecném toužení se nikdo neptal, po čem touží dějotvorný pes, bylo to však jedno, protože, ač se nikdo neptal, pes svou touhu naplnil a s nezúčastněným výrazem pravého aristokrata dovedl všechny k naplnění jejich tužeb a pohádku ke šťastnému konci. Písničky byly do dobového ladění pohádky jak rána bucharem do hlavy (stylově, jinak písničky měly mimořádně vtipné texty), ale to byla strašidla taky. A protože jsem se bavila a dobře se u toho žehlilo, cítím se být naprosto spokojeným divákem. ()
Nebýt těch rádoby vtipných písniček, tak bych klidně dala i o hvězdičku více. Jan Hrušínský mi svou mluvou občas připomínal pana prezidenta Klause. Jaroslavě Obermaierové role kouzelné tetičky krásně sedla a myslím, že si ji užila. Líbila se mi mnohem víc než v nováckém nekonečném seriálu, kde hraje babu Nyklovou. ()
Tak tahle pohádka je tak špatná, až jsem se u ní výborně bavil. Příšerný Hrušínský, podlý sluha Vladyka, jeho příšerně zpívající dcera, výborný pankáč (vrták lesní) Táborský, jeho poskoci (zvlášť ta, co po něm furt něco opakovala), hudební čísla a hlavní zápletka, jejíž vyřešení nakonec snad ani nikoho nezajímalo. Chvílemi jsem si myslel, že sleduji parodii samu na sebe. Hodně bizarní podívaná, kterou jsem si ale užil. Čtvrtou hvězdu dávám za zlatého retrívra. ()
Tak jsem se vyspal na nepěknou pitchu a zřejmě jsem v polospánku několikrát vypadl z kavalce prdelí napřed, poněvadž má téměř první myšlenka (cigáro, kde to jsem, kurva, žiju) byla, co to doprdele včera mělo znamenat, že mi to zanechalo vypálený oční pozadí a dost možná i pozadí prdelní, neboť těch nočních výsadků z pelechu na KOVRAL bylo jistě požehnaně. Že je Táborský produkt genetického inženýrství, co se týče jeho tlamy nelidské, to víme jistě všichni dávno, nicméně to jeho herectví nikdy nevadilo, až na tuto výjimku...on a jeho další dva pomocníci (kteří se doufám již sedm let živí jinou profesí - popelář, politruk, poslanec- k posrání) namaskovaní a vystajlovaní jak Johnny Rotten mě neskutečně iritovali a pakliže jejich výblitky měly býti vtipnými, tak musel být scénárista na škole velmi oblíben a jeho břitký humor skončil u píchání holčiček do očiček verzatilečkou. Za ta tři strašidla se normálně stydím, nejvíc za tu opakující se krávu, tu bych vzal po tlamě něčím hodně těžkým a dlouhým...asi PetrPanovo pérem. Klárka a její teta mi byly upřímně u prdele i s jejich tajemnou truhlou, ve které měly zalehnout ve třetí minutě tohoto nesympatického a nesymfonického (hudební pohádka/sarkasmus desetiletí) blábolu a mohlo být na světě lépe. Vrátím-li se ještě k pokusu o hudební tampón, pak poslední imaginární hvězda odplula do hajzlu za nelibých zvuků nakřáplého hlasu kastráta, který z nepochopitelného důvodu přezpíval Vladyku, to už mi ale praskal penis vzteky napříč a já se tedy nemohl dokonale soustředit na zápletku o hovně. Zkrátka a dobře, ČT by měla bodat na setrvačnost a přestat točit takovéto hrůzy v kadenci lahkého gulometu, jenže...ehm...jak pak projebat ty miliardy z poplatků... to byste nevokecali, co? ()
Reklama