Na návštěvě u Spejbla a Hurvínka

Spejbl a Hurvínek jsou určeny pro malé děti a měli by být hodnoceni dětským pohledem. Jako malý jsem obě dřevěné loutky miloval. V současnosti oceňuji nadsázku, kde nechybí svárlivost a škodolibost, a přesto má celek noblesní šarm citlivosti, vzdělanosti a láskyplnosti. Je to hřejivé a na chvilku navrací do časů bezstarostnosti. Spejbl, Hurvínek, Mánička a Žeryk s hlasy Miloše Kirschnera a Heleny Štáchové dokáží ve svých večerníčkových epizodách zaujmout, poučit, pobavit a rozesmát. Jednoduše a účinně. (27.01.2017)

Jako dítě jsem je miloval, ovšem současné sledování tohoto večerníčku mě trochu zklamalo. Děj je totiž dosti statický, a kvalita humoru proměnlivá. Samozřejmě, že pointy dílů "Vysvědčení" nebo "Spejblovi k narozeninám" jsou výborné, ovšem některé jiné díly, třeba "Zemětřesení" nebo "Žerykovy narozeniny" zase tak dobré nejsou. Celkový dojem: 70% (30.07.2014)

Ani černobílý Spejbl a Hurvínek mě neodradil od shlédnutí a musím přiznat, že to stálo zato. Opět jsem s zasmál a pobavil a nemám výhrad. Spejbl a Hurvínek jsou prostě dokonalé loutkové postavy, které pobaví snad každého. Myslím, že je to takto: Američané mají Simpsonovi, my Češi máme Spejbla a Hurvínka, (Tak si to myslím já.) Ještě dokonalý hlasy Miloše Kirschnera a ostatních mluvících za loutky jsou prostě úžasné. (17.08.2011)

Návrat archaických forem IV: V tomto seriálu se vlivem jeho stáří (rozuměj stáří loutek a celé dvojky) splétá staré s novým a nelze ho proto zpětně asociovat s vlastní minulostí, neb minulost ústřední dvojice tu minulost osobní přebíjí. Koncepce rodiny, která funguje i přes absenci matky, je pro mě nepochopitelná, rozbíjí tradiční model a nahrazuje klasický model matka-otec-děti zesíleným vztahem otec-děcko, potažmo dokonce otec-syn v prostředí prvorepublikové chudoby. Taťuldy a jeho utrápené lysé hlavy mi bylo vždycky neskonale líto. (18.01.2010)

Ten plný počet je silně nostalgický, poněvadž v případě eskapád páně Spejbla a Hurvínka bych potřeboval oči Hurvínka. Tedy ne kvůli jejich báječnému točivému momentu, ale abych byl schopen plně docenit duši dřevěných dětí páně Skupy. Ve věku Spejbla už je trochu těžší se ladit na tóny typicky dětské povídačky, ale přesto jsem se bavil.  První černobílá řada je velká klasika a úvodní díl s lyžováním či poslední s vysvědčením jsou pak doslova ikonické. Netuším, jak si dnes vede DSH, ale počítám, že to v té dnešní 3D konkurenci asi nemají lehké. Tady  prostě nelze hodnotit jinak. (10.01.2024)