Skleněné peklo

SKLENĚNÉ PEKLO jsem téměř s určitostí viděl již kdysi v dětství, ale v podstatě kompletně jsem ho zapomněl. "Nové" zhlédnutí po letech mě vcelku bavilo, film je to natočený velmi solidně a neztrácí na atraktivitě ani po letech (potěší především obsazení a napínavý děj). Přesto osobně tento film moc rád nemám a příliš si ho necením, přece jenom je to jenom čistá dějovost, nic víc. Natočeno to může být sebelépe, ale pořád to bude jen oddychová podívaná, která neříká nic o našem světě a která je ve své "katastrofické" podstatě téměř až stupidní, protože brnká na univerzální lidské strachy "co by, kdyby...". Film je navíc už dosti letitý - doba vzniku je na něm hodně znát, a to nejenom po stránce úrovně technických efektů, ale třeba i v samotném rozvíjení příběhu (zde je na místě kritika neúměrné stopáže, kterou má na svědomí výskyt nadbytečného množství vedlejších postav - téměř tři hodiny je na film s tak prostinkým dějem přece jen příliš). Když tento film srovnáte se současnou produkcí, uvědomíte si, jak diametrálně se tento žánr proměnil - ve SKLENĚNÉM PEKLE není jediná humorná scéna ani jediný novinář, který by informoval o probíhající katastrofě (to je u současných katastrofických filmů nemyslitelné). I toho patosu je zde podezřele málo, byť je samozřejmě otázka, zda je to vlastně na závadu. Čili, když tak nad tím filmem stále dokola přemýšlím - jeho základní myšlenka se mi vcelku líbí, přece jenom je na hořícím mrakodrapu něco zlověstného, co vám nedá spát a co celý film podtrhuje znepokojivou atmosférou. Ale pořád je to jen svědectví své doby, jak se tehdy točily takovéto filmy, a skoro nic víc - pro mě osobně je to beznadějně zastaralý a přeceňovaný film, který nemá v TOP 300 co dělat. (14.12.2013)

Nejlepší katastrofický film jaký jsem viděl. Přehlídka hvězd (hvězdně nadabovaných) v čele se skvělými Newmanem a hlavně McQueenem. Film se mi líbil více než kniha (což se mi často nestává). Pravda je, že některým postavám měli zakázat mluvit, ale když uskakují před výbuchy, plameny a nakonec i vodou, tak jsou všichni skvělí. No, nejraději mám asi scénu s výtahem - Steve je machr!. (15.07.2003)

Táto katastrofická klasika si vysoké hodnotenie zaslúži. Napätie a panika žmýka diváka od začiatku do konca. Hystéria, odvaha i hrdinskí hasiči sú namixovaní takým spôsobom, že v porovnaní s nie nepodobnou realitou 11.9.2001 je film maximálne uveriteľný. A to o amerických katastrofovkách dá povedať veľmi zriedka. Určite by som nič podobné nechcela zažiť (keď už, tak radšej prežiť). (06.05.2005)

║Rozpočet $14miliónov║Tržby USA $116,000,000║Tržby Celosvetovo $139,700,000║ Po technickej stránke dosť slušne zvládnutý projekt a hlavne na danú dobu v 70.rokoch, keď sa dosť často točili všelijaké možné katastrofické filmy. Samozrejme u takýchto tipov filmov dosť brzdí napredovanie deju samotný príbeh a náležitý spád, a v tomto prípade to miestamy rezonuje práve na akejsi pomyselnej hrane únosnosti ale vďaka hereckým hviezdam ako Paul Newman či Steve McQueen si to drží svoju nadpriemernú úroveň a ich hrdinstvo sa dá uveriť a nie je zbytočne preplácané. Neškodilo by určite prestrihať podaktoré scény aby to malo lepší spád ale to je už len taká polemika k vylepšeniu. Dosť je viditeľné že sa tu tlačí na počet mŕtvych a tým pádom prídu trošku fádne úmrtia, doslova sú tam dosť nasilu vtesnané úseky do deja, len aby sa stále niečo ohavné dialo. /70%/ (01.07.2005)

Výkladní skříň filmů o lidech konfrontovaných s vlastní smrtelností a zřejmě to nejlepší, co katastrofický cyklus v sedmdesátých letech přinesl. Během čtyřicetiminutové expozice jsou nám představeny téměř všechny důležité postavy (vyjma McQueena, na kterého si jako na hlavní hvězdu večera musíme ještě chvíli počkat), jsou utvořeny páry, které následně mohou být rozdělovány a spojovány i načrtnuty subsvěty (zejména bohatí vs. chudí, později také civilisté a hasiči), jejichž střetávání bude zajišťovat dynamiku filmu. Na projekt vycházející ambiciózně ze dvou knižních předloh a dirigovaný dvojicí vyhraněných osobností (Guillermin režíroval herce a staral se, aby všechno drželo pohromadě, Allen si jako producent ošéfoval akční a trikové scény) je Skleněné peklo uspokojivě konzistentní, byť mu během poslední hodiny trochu dochází kyslík. Scény napínavé bez ohledu na to, nakolik (ne)sympatická postava se nachází v ohrožení, prozrazují hitchcockovskou školu. Stejně tak vedení naši pozornosti k možným zdrojům budoucího neštěstí (příčinu požáru vidíme jako první bez přítomnosti jakékoli postavy). Nenápadně, ale důmyslně film pracuje s barevností jednotlivých scén – od chladně modrých a zelených odstínů se přechází k „hřejivým“ barvám ohně, jež vizuálnímu stránce postupně začne dominovat. Přes rozdrobení děje do mnoha individuálních dramat, ne vždy nejelegantněji integrovaná do jádra vyprávění, neztrácíme ze zřetele, že oheň se šíří po celém mrakodrapu a v ohrožení jsou desítky lidí. Nejbezbrannější jsou v konzervativním duchu katastrofických filmů přirozeně ženy a děti, zatímco mužští hrdinové zosobňují vedle chamtivosti a zbabělosti zejména neohroženost, tvrdou fyzickou práci a hrdinství. Na vině jsou prohnilí jednotlivci, nikoli systém a není problému, který by se nedal vyřešit návrat k tradičním ctnostem, což Američané po destabilizujících 60. letech a aféře Watergate potřebovali slyšet. Princip je jednoduchý, cíl jasný, prostředky okázalé, zábava zaručena. 80% Zajímavé komentáře: tron, choze, genetique, Rex Mundi, Ony, agathon (09.01.2010)