Příští rok ve stejnou dobu

Príbeh z jednej hotelovej izby a koľko sa toho v ňom dá prežiť. Celých dvadsaťpäť rokov dvoch manželstiev v jednom filme, ktorý je romantickou oslavou nevery. Len sa mi zdá raz za rok trochu málo, ale to plynutie času cez čiernobiele obrázky americkej histórie od Armstronga po Ramba čas pekne urýchľuje. Premeny postáv v päťročných intervaloch neboli zvlášť uveriteľné, ani neviem, čo ma na filme tak dojalo, že som bol na konci úplne namäkko. Možno aj ten výborný záver s emočnou pascou na diváka. –––– A hned ti povím proč. Rusáci štěpí atom. Co když to sem zejtra prásknou? (14.08.2016)

Velice silný a velice utajený vztah v proměnách času. Vztah, ve kterém zdaleka nejde jen o nevěru ... Milé, vtipné i dojemné vyprávění, které se už dopředu vzdalo jakéhokoli zbytečného a kontraproduktivního moralizování a spokojilo se s pokorným a nevtíravým pohledem na opakovaná setkání ústřední dvojice. (09.08.2011)

„Chceš ho zpátky?“ - „Nevím. Ale zeptej se mě zítra znovu a dám ti možná jinou odpověď.“ - „Proč?“ - „Protože zítra nebudu mít tebe.“ Takže si musím zapamatovat, že až budu před někým chtít vypadat méně ženatý, zamlčím jedno z dětí…Před zhlédnutím jsem měl vzhledem k žánru trochu obavy z velkorysé stopáže, ale teď už vím, že zbytečně. Začal jsem se smát hned od úvodního rozpačitého probuzení, ačkoliv to není jen nepřetržitý dialog plný vtipných výměn, poněvadž postupně dojde i na zvážnění. Vývoj vztahu, názorů i osobností to celkem pochopitelně přinese. To však nic neubírá na faktu, že jde o výbornou konverzačku, navíc skvěle zahranou. A míra hořkosti nikdy nepřekročí míru „pohodovosti“, jakože já se u sledování cítil nanejvýš příjemně a smál se dost často. A v závěru, ať už byl jakkoliv „laciný“, jsem už byl emocionálně tam, kde bylo třeba být. Plná palba. „Víš, byla jsem panna, když jsem se vdávala. Tedy, jistým způsobem.“ - „Jistým způsobem?!“ - „No, byla jsem těhotná, ale to se nepočítá.“ - „Doris, to se ale počítá!“ (31.05.2020)

Tenhle film chápu ani ne tak, jako sledování vývoje letitého "nemanželského" vztahu náhodou vzniknuvší dvojice, ale především jako pozoruhodnou výpověď o životě samotném a životních etapách každého člověka - o fázích, názorových i všech jiných proměnách, o vývoji, kterým si chtě nechtě projde každý z nás ... Je to film (původně výtečná divadelní hra), který se dá vidět několikrát a o důvod k zamyšlení i dobrou zábavu rozhodně nebude nouze. V neposlední řadě i díky naprosto skvělému Alanu Aldovi. (18.03.2009)

Na tenhle film mě nalákal hlavně Alan Alda. S nikým jiným jsem u televize nestrávil víc času, než právě s ním. No a překvapilo mě to. A to i přesto, že jsem čekal tradiční slovní přestřelku, kterou Alan prostě zvládá naprosto precizně. Libilo se mi to ale nejenom kvůli ní, líbilo se mi to, a to hlavně, kvůli samotnému nápadu, který je naprosto skvělý, veselý, smutný, radostný a melancholický zároveň. Film plný tolika emocí, kolik člověk od života může jenom čekat. (16.02.2013)