To, co dýchám

Začátek filmu sliboval nevšední pojetí čtyř emočních stavů. Ve chvíli, když se ale hrdina prvního příběhu rozhodl vykrást banku, film ztratil punc nevšednosti a začal padat o několik tříd níže. Stala se z něj tuctová podívaná se spoustu klišé, která chtěla být něčím víc, filmem o efektu motýlích křídel, osudu a utrpení života. Bohužel Jieho Lee moc tlačí na pilu, snaží se ždímat slzy, ke kterým není důvod. Postavy padají do šablonovitosti, jsou černobílé a v zásadě není moc důvodů proč je mít rád a soucítit s nimi, a to ani v případě Gellar, protože si sami připadáte, že vám někdo drží spoušť u hlavy a nutí plakat. Nad logikou některých scén a zakončení se raději ani nepozastavuji. U sledování filmu jsem měla stisňující pocit, že mě režisér tlačí někam, kam se mi nechce. Přesto se jedná o koukatelnou jednohubku. Film plyne rychle a pořád se v něm něco děje, takže nuda hrozí. Pokud ale čekáte náročnější nevšední zážitek, u kterého bude spokojen i mozek, tak sáhněte po jiném kousku. (08.12.2013)

Jieho Lee má asi moc rád Magnolii a Crash, tak si řekl, že něco takového zkusí taky. Sehnal tedy hrstku známých herců a napsal "osudový" příběh, ve kterém je hodně "nečekaných" zvratů, "dramatických" situací a "náhodných" setkání, protože to jsou přece super věci a všichni je hrozně žerou. No, jak už jste jistě pochopili z úvozovek, vylezl mu z toho jen trapný odvar zmíněných filmů, ve kterém sice všechno souvisí se vším, ale při jehož sledování se zapnutým mozkem se budete spíš trápit. (17.03.2008)

Po dlouhý době zase vidím film, který dokáže zaujmout jednotlivými příběhy, který se na konci vesměs dokonale protnou a vznikne z toho jedna velká náhoda. To, co dýchám to v sobě má a vyzní to naprosto neuvěřitelně, každopádně takovýdle filmy o šílenosti a neuvěřitelnosti přesně jsou a nejhorší na tom všem je, že to je klidně všecko možné. Naprosto úžasný debut, kde je naplno využito úplně všecko. Například herci, takových hereckých hvězd v jednom filmu jen tak neuvidíte. O to drsnější je, když si každou roli zvlášť perfektně zapamatujete. Ten film jim prostě sednul naprosto perfektně a nejvíc překvapil Brendan Fraser. Další věc je atmosféra nebo i hudba, která onu atmosféru perfektně vystihla. Horší už to bylo se samotným protnutím a faktem, že ne každý měl stejně drsně navazující příběh jako ten předchozíí. Přesto jsem ale nestihl zírat nad tím, co občas člověk v hlavě vymyslí. Zkurvenej pátek, 21 gramů, Crash....teď i To, co dýchám. Uvidíme, co příjde příště. (28.11.2010)

U tohodle filmu jsem zažívala podobný pocity, jaký má rezignovanej gambler, když mu najednou začnou naskakovat citróny. Osudový kolo, kde jeden hodí tašku a ta na konci - vlastně začátku - spadne jinýmu na hlavu. Moc hezký to bylo a že je to zas JAKO ... jasně, ale už si zvykněte - "efekt Magnolie" tu prostě je, bude a zůstane a kéž vždycky funguje jako tady ... i s tim krásně tesknym flórem. (05.10.2008)

Štěstí, radost, smutek, láska. Co čekat od nováčka na režisérské židličce, určitě něco co jsme tu už měly. ANO! To, co dýchám je docela sloučenina všech (ne chemických) filmových klišé, co tu už byla. Herecké obsazení je velmi pěkné a dá se říci, že to celé povyšuje na nějakou slušnou úroveň (Brendan Fraser se na ty lotry strašně hodí). Také jsem tento film porovnával s mnou nedávno viděným snímkem Úhel pohledu, který má lepší spád a nabízí i akci. Kdežto tento snímek je spíše scénáristicky zajímavý, jinak nemá čím zaujmout. (06.08.2008)