Broučci

Tohle staré původní zpracování mi přišlo vždycky divné, neklidné. Za prvé jsem jej viděla až po zpracování z 95' a za druhé je to trochu děsivé (loutky malých brouk, čenobíle, brr). V tomto ohledu jsem rozmazlená určitými standardy, do kterých se člověk narodil a s kterými vyrůstal (a se kterými nakonec stárne, ale to už je člověk tolerantnější). (16.08.2013)

I když Karafiátův duchovní odkaz není naplněn na 100%, to Janečková zachytila daleko víc v barevných Brouččích, tak přec tenhle černobílý seriál mě uhranul daleko víc. Snad je to těmi loutkami, snad tím, že je to černobílé, snad hlasy pana Smolíka, Hogera, Marvana a dalšími výbornými herci staré generace. Pořád slyším to "A spali a spali..." Snad neusnou v propadlišti dějin a zase se ukážou na televizních obrazovkách. Zaslouží si to! (02.05.2012)

Karafiátovy Broučky nám čítávala o prázdninách babička. V podvečer tvá čeládka, co k slepici kuřátka .... Staré loutkové provedení pohádky o rodině, o přátelství, o zodpovědnosti o tom, jak být hodným broučkem a ne škodlivým hmyzem. Když už mají pohádky vychovávat, je dobře, když jsou to krásné a roztomilé pohádky. (11.05.2013)

Musím se napřed přiznat chtě i nechtě že i mně tenhle Český večerníček neminul, a že nepatří mezi mé nejoblíbenější a ani oblíbené i přesto že rodiče a prarodiče zkrátka předešlé generace ho i s knižní předlohou milovali. Neměla jsem ho ráda za 1. kvůli hrozné nudě námětu který mněl být jako pohádka spíš než jako dokument o broučcích zkrátka o všemožné hmyzí havěti a v dnešní době navíc jedovaté přilétající odněkud ze špinavých zemí a za 2. Kazit dětem radost z bezstarostného dětství a traumatizovat je v předškolním věku povídáním o životě a smrti bylo odporné i přesto že v dřívějších dobách to bylo normální jenže ne vše  co bylo normální dřív by už dnes mělo být také normální jestli že chceme  aby šla doba ku předu a k lepšímu. (24.08.2023)

Geniální a láskyplné dílo skutečného a světly broučků prosvětleného tmavého a reálného života. Tento film působí silou dětství a štěstí. Vzpomínky na zimu, na krásu našeho života. Zminiaturizovaný svět lidí. Jedna z nejlepšách pohádek ze všech a přitom tak tajemná až tragická. Nechápal jsem jak mohli dát do pohádky dítě na vozíčku, to jak se maminka trápí a brečí. Dosti mě to před spaním skličovalo. Ale teď si rád zavzpomínám na ty nádherné časy u večerníčku. Bylo to prostě fantastické (25.09.2008)