Rembrandtova Noční hlídka

Jeden kamarád řekl, že se tam pořád souloží. A opravdu, je to taková soulož dvou forem. Filmem nakreslené obrazy jak vystřižené z plátna a z těch obrazů potom posládaný intelektuálně hravý film. Film o lásce, fikci, lásce k fikci, iluzi a opravdovosti, metaforách, mnohoznačných výkladech a tedy i o interpretaci (tohle je možná ta moje slabina, vždy mám radši než filmy, které člověk musí interpretovat, filmy, které čloěk musí interpretovat a zároveň jsou sami o interpretaci). "Vaše obrazy jsou plné hreců, pózujících a kráčejících..." X "Ale vy jste předstíral, že lidi na vašem plátně nikdo nesleduje, to je definice herce..." (Nightwatching). Greenewayovo Jméno růže, kde jsou místo mnichů malíři. varování: mé okolí během filmu usínalo, v půlce se velmi podivilo, že děj vyvrcholil a film vesele pokračuje dál. (08.08.2011)

Tak se mi zdá, že mě Greenaway nějak přestává bavit. Film si sice udržuje vysokou výtvarnou kvalitu, ale filmově trochu kulhá. Věčné žvanění je rušivé a po čase překáží, neustálý pohyb v širokých scénách tak nějak rozptyluje, pro samé kundy a prdele ani není vidět děj. Prostě mě to moc nedostalo, škoda. P.S. Druhé kouknutí už bylo lepší, ale pořád je to jen průměrný Greenaway. (17.03.2010)

Příjemně překvapující a trochu zneklidňující Greenawayův film, když už jsem nabýval dojmu, že je jeho tendence tvorby pouze sestupná. Život umělce, bohéma a svědomí těch, které maloval pro svůj slavný obraz. Umělecké dílo jako svědectví zločinů, pokrytecké falešné morálky, kdy jsou ctihodní občané odhaleni ve svých menšich, či větších zločinech proti bližnímu svému. Rembrandt van Rijn (dobrý Martin Freeman) byl velký umělec, který si mohl dovolit diktovat podmínky a který dělal ze svých děl svědectví času a činů. Pozoruhodný byl též jeho osobní život, manželka Saskia (Eva Birthistle), chůva a pozdější milenka Geertje (Jodhi May) a poslední milenka a družka Hendricke (Emily Holmes). Rembrandt si rád užíval života, byl do určité míry arogantní při vědomí svého velkého umění, ale zároveň byl lidštějším než ti, které zobrazoval. A tak Noční hlídka odhaluje vraždu Pierse Hasselburga (Andrzej Seweryn), která se hodila na Egremonta (Maciej Zakoscielny), snad jediného nevinného v této mocenské hře. A odhaluje zločiny Rombouta Kempa (Christopher Britton), který vedl sirotčinec, ale ve skutečnosti to byl hanbinec, o čemž nepřímo vypovídají nešťastné Marieke (Natalie Press) a Marita (Fiona O'Shaughnessy). Ostatně ukazuje nelehký úděl dívek a žen, které už od relativně nízkého věku byli sexuálně zneužívány svými vlastními příbuznými. Z dalších rolí stojí za zmínku zobrazení na obrazu Hendrick Uylenburgh (Kevin McNulty, Frans Banning Cocq (Adrian Lukis), Willem van Ruytenburgh (Adam Kotz), Bloemfeldt (Richard McCabe) a Engelan (Gerard Plunkett). Film se dá chápat jako určitá obžaloba stavu společnosti dané doby. I když jaká doba je ideální, pokud ji podrobíme drobnohledu. Morálka je upátňována pouze na druhých, ale sebemorálka? Jen klam a přetvářka. A Rembrandt je stále koukající svědek. A propojení umění a normálního života. (15.11.2010)

Úplně na začátku jsem se lekl, že Greenaway začíná kopírovat sebe samotného, protože ta úvodní scéna jako by byla předělaná ta úvodní z Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec. Ono to ještě dějem hodně připomíná Umělcovu smlouvu, ale i tak musím říct, že se mi ten film líbil. Nudil jsem se jenom poslední čtvrtinu, což je pro mě velkým překvapením, když se tady toho moc neděje, ale mě fakt tři čtvrtiny filmu vůbec nenudily. A v první polovině filmu se nic moc neděje a vedou se tam hlavně dialogy, ale i tak jsem se u toho nějakým zázrakem nenudil, i když nějakých zajímavých myšlenek je tam málo. Greenaway se snažil ten film natočit ve stylu Rembrandtových obrazů a myslím, že to nedopadlo vůbec špatně, ale jsem laik a v malířství a obrazech se fakt nevyznám, takže teď hodnotím podle pocitu, jaký z toho mám. A to už jsem se bál, po tom minulém neúspěchu, že už mě Greenaway nepřekvapí, ale ono jo. Navíc se tu drží celkem na úzdě, takže k nějakému zhnusení tady nedojde. Nakonec dávám 4*, ale slabé, přece jenom to mohlo být kratší a v první polovině snad víc dějovitější. (26.05.2019)

Ďalší Greenawayov kompozičný opus. Nestriedmy, kontroverzný, konšpirujúci, zdanlivo ľahkovážne zhýralý, v skutočnosti dôsledne plastický portrét geniálneho umelca. Bezškrupulózna adorácia i otvorené vyjavenie neduhov Rembrandta van Rijna a dobovej spoločnosti v premyslených naratívnych obrazoch úchvatnej auteurskej inscenácie v šerosvite za sprievodu podmanivých tónov skomponovanej nádhery podľa Pawlika a s koncentrovaným hereckým prejavom obnaženého (metaforicky i doslova) Martina Freemana. Tradičné preplnený intertextuálnymi a intelektuálnymi narážkami, citáciami veľkých umelcov a početnými odkazmi, je zakamuflovaný historický falzifikát Nightwatching neskromným dielom, strhujúcou symfóniou, ktorej línie zžieravo túžim dirigovať maliarskym štetcom ja sám. Po dlhej dobe sa vraciam ku Grenawayovi opäť ohromený - a to som si myslel, že už mi majster filmového plátna ukázal všetky svoje triky. 100% (15.10.2014)