Čachtická paní

O hodně lepší než Bathory od Jakubiska moc se tu nemoralizuje (u Jakubiska byla Alžběta svatá) a je to i krvavé místy. Konec působí trochu divně koho by zajímalo že nějaký týpek ji miloval víc než to že byla největší vražedkyně v historii. Některé scény jsou zde podané tak jak to údajně skutečně bylo to česání železná panna a další některé jsou naopak změnéné Alžběts měla 4 pomocnice a 1 pomocníka přičemž 3 z pomocnic byly upáleny za čarodějnictví a poslední osvobozena za svědectví a pomocník byl skutečně sťat. (21.02.2010)

Pri neznalosti dejín by ma príbeh celkom zaujal a preto som ani nedal nízke hodnotenie. Hlavne je to lepšie natočené ako Jakubiskova verzia. Ale pri znalosti nepopierateľných faktov je podivné, akú kontroverznú frašku si pani režisérka, scenáristka a herečka v jednom zvolila. V podstate z Eržíbet urobil poctivú katolíčku, trochu aj feministku, ktorá len sem tam niekomu podrezala žilky alebo si len tak zarezala do prsníka a strčila tam vlasy svojho milovaného, ale inak celkom pohoďáčka. Všetko navyše je len komplot. Pritom o čo viac by sa preslávila, keby z hodnovernej historky urobila hororový biják. Nič z toho sa nestalo a pritom tak skvelé obsadenie to má. Najmä môj obľúbenec Brühl tu miestami vystupoval ako by to bol herec brigádnik. (05.05.2021)

Neprávem opomíjená verze příběhu kruté středověké vražednice Erzebet Bathory. Okamžitě se nabízí srovnání s verzí Juraje Jakubiska, která doplatila na své přebujelé umělecké ambice a neukočírované tvůrčí ego. Julie Delpy zastala ve svém projektu hned několik funkcí: vedle režie a scénáře si navrch přibrala i hudbu. A pochopitelně se obsadila do hlavní role, a je moc fajn, že se ze sebe nesnažila dělat (středověkou) sexbombu. Nabídne něco málo ze svých odhalených tělesných partií a nebrání se naturalisticky vyznívajícím scénám. Šikovně maskuje nižší rozpočet, takže z výpravného hlediska toho mnoho neposkytne, film tak mnohdy inklinuje k televizním parametrům. Rozhodně důležité bylo, že svůj film nijak složitě nestaví, neuchyluje se ke zbytečným dějovým odbočkám a celý příběh pojala v optimálním tempu. Do jisté míry, poměrně nenápadně, bortí zaběhané mýty panující kolem zvrhlé ženštiny, což byl osvěžující prvek. Určitě se dalo zapracovat na scenériích, které příliš oko diváka neuchvátí. Kamera ovšem byla plně vyhovující, osvětlovači svoji profesi zdatně zvládali, takže se snímek moc často neutápí ve své tmavosti. Pochmurné tendence mohly být ovšem ještě hutnější. Herci ve vedlejších rolích sice nepředvádějí mimořádně působivé herectví, ovšem k dispozici byl osvědčený William Hurt a Daniel Brühl. Výsledkem snažení je, že v Čachticích zase jednou pustili náležitě žilou. A výrobci omlazujících krémů nebudou mít co žrát. 8/10 (06.12.2020)

Nečekala jsem žádnou perfektní podívanou - ostatně nejen hodnocení ale také celkový obsah tomu podprůměru sám napovídá. Vždy mě zajímalo jak by to asi s Alžbětou Bathory mohlo být doopravdy, ale jedno vím jistě - tento film je mnohem horší než Bathory Juraje Jakubiska. V Bathory od Jakubiska se alespoň někdo spolehl na rozmanitější a smysluplnější scénář, pravděpodobný sled událostí či na historickou podobu nejen kostýmů, ale také všeho ostatního. Zde jste svědky toho, že se hraběnka chová jako lesba, megera, domina, lehká žena, násilnice, masochistka a jako zářný příklad na psychiatrii. Podobně jako se mi nelíbilo celkové zacházení s fakty kolem celého "případu" se mi nezdálo zobrazení Nádasdyho jako tlustého čuněte, který se občas objeví na bitevním poli, ale v ruce stále třímá jablko nebo jinou pochutinu, chodí navštěvovat lehké děvy a prahne po ranci peněz. Nepochybně bude zrnko pravdy na tom, že tato žena se stala jednou z největších záhad historie podobně jako pyramidy v Gíze, ale pravda zemřela s ní(podle skutečnosti ale uhořela). Musím ovšem pochválit dva herce bez kterých by film ode mě pravděpodobně dostal ještě horší hodnocení: Julie Delpy a Daniel Brühl."Pravda byla zazděna za cihlovou zdí, a nás ostatní již brzy pohřbí čas." (23.02.2013)

Jednodušší, naivnější, levnější a celkově horší verze příběhu o Bathory, která existuje jen proto, aby byl konečně doceněn Jakubiskův projekt. V téhle verzi je zajímavá pouze shodná snaha vyprávět příběh nikoli o krvelačné bestii, ale o mocné ženě, která byla ve své době výjimečnou osobností. Ale veškeré složky filmu, počínaje herci a nekonče výpravou, zcela selhávají. Hlavní dějová linka začíná až po smrti Nádasdyho a hraběnka se velice rychle stává marnotratnou stárnoucí milenkou 21letého zajíčka. Dost už bylo fiktivních milenců po boku významných ženských osobností minulosti i současnosti! Takovou scénáristickou berličkou se spíše poukazuje na bezradnost než na cokoli jiného. Dialogy navíc připomínají staré televizní klepy a nikoli život u dvora. Dále těžko mohu uvěřit zámožnosti Erzsébet, když se ve svých střízlivých kostýmech evokujících západní Evropu (kde jen je ta jemná linka mezi Uhrami zmítajícími se boji s Turky a Vídeňskou smetánkou, kterou tak přesvědčivě zosobnila Anna Friel?) pohybuje ve zcela prázdných interiérech i exteriérech. Pakliže si někdo dáte tu námahu, zjistíte, že v posledních 50 letech vzniklo o Bathory hodně balastu, ale až nyní je možné realizovat takové filmy alespoň na reálnějším základu. Děkuji tedy Julii Delpy za snahu. (08.11.2009)