4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

Trošku jsem si k rumunskému, až dokumentaristicky laděnému dramatu musel najít důvěru, než mě příjemně pohltila jeho pronikavá autentičnost.. Nelegální potrat je v těchhle končinách hodně o hubu, navíc, když se podařilo sehnat jen laciného „interupistu“, který navíc žádá namísto necelé finanční částky chladnou kompenzaci. Tamní rumunský život svazuje komunistická totalita a pro tyhle dvě spolužačky místní univerzity TO bude solidní oříšek. Zajímavé komorní drama představí dvě protikladné duše, přičemž jedna, ač je v pořádném maléru, se na úkor druhých bezohledně vyškrabe z lecčeho a druhá, která navíc slíbila návštěvu u budoucí tchýně, představuje obětavého člověka, podpořeného hereckým uměním Anamarie Marincy. Apelující drama místy rezignuje na výraznější dějový potenciál, svého diváka si ale spolehlivě najde!! (12.06.2008)

Po estonské Třídě - Klass, zpracováním moderním filmu plném barevných filtrů, zrychlovaček, zpomalovaček a bleskových střihů, přišel pravý opak. V 4m3w2d je kamera často statická, běží minuty a minuty bez střihu - a herci stále mluví, chodí.. - líbilo se mi, když Otilia(?) šla přes most, po schodech dolů zmizela ze záběru a objevila se opět dole, nastupujíc do autobusu. Nebo dlouhá scéna narozeninové oslavy na jeden záběr.. možná právě to způsobilo, že mě tenhle konverzační film vtáhnul. Zde rozhodně neplatí, že konverzace = nuda, hutnost některých scén by se dala krájet. (01.07.2007)

Tohle je opravdu síla. Socialismus se vší parádou, na níž jsme už zapomněli. Špína, šedivost, hnus na povrchu i uvnitř lidí. Rozbité ulice, potemnělá, po setmění vylidněná města, oprýskané domy, veksláci, všude drobné uplácení, arogance i těch nejmenších prodavačů, sprostota jako norma. A samotný příběh o nelegálním potratu - bez patosu, bez přehánění, střídmě vyprávěný, jako něco zajímavého, ale obvyklého - to je skutečný obraz tehdejšího společenského uspořádání. (30.10.2010)

Po shlédnutí jsem konečně pochopil celý název filmu. Vrtalo mi hlavou, proč to jde s těmi čísly tak z kopce. Když jsem pak viděl ten takřka dvouhodinový průvan do života dvou rumunských studentek ještě za totáče, tak jsem to naprosto pochopil. Film o tom, jak je život těžký, nebo spíše o tom, jak si život děláme těžkým. Takže se pořádně obrňte, protože tohle nebude žádná pohoda, ale syrová kýta, která se bude kroutit ve Vašem žaludku ještě dlouho potom. Není nic horšího, než si uvědomit, že na světě je tolik lidí, tolik situací, tolik problémů a jen tak málo cest ven... (11.10.2010)

Vzpomněl jsem si na film Vesničko má středisková, jak tam naběhnul Jan Hartl za Otíkem a oznámil mu, že v kině dávaj výbornej film, kterej musí vidět a zdůraznil, že je RUMUNSKEJ. Já jsem snad žádnej rumunskej film ještě neviděl, takže jsem moc nevěděl, co od rumunskýho filmu čekat. Film se odehrává v období, kdy Rumunsku vládnul pošetilej diktátor Nikolae Posraldescu, kterej si vzal do hlavy, že Rumunů je málo, takže zaved dost šílený zákony, který měly přimět rumunskej lid k tomu, aby se víc rozmnožoval. Jít tenkrát na potrat byl horší zločin, než kdybyste třeba sousedovi ukradli novou Dacii. Dnešní propopulační demagogové by asi hýkali nadšenim. Příběh je o jednom takovym tajnym potratu, odehrává se během jednoho dne a převážně v jednom hotelovym pokoji. Je to dost minimalistický dílo, který spíš vypadá jako nějakej dokument a je znát, že vznikalo ve skromnejch podmínkách. Musim ocenit opravdu hnusnou až depresivní atmosféru, ale celkově to je trochu nuda. Příběh o nějaký rumunský pipce, která si zaplatila potrat, mě prostě nedokáže připoutat k obrazovce. Teď má film hodnocení 82%, což moc nechápu. Pro mě je to průměr. (01.06.2011)