Jodhaa Akbar

(2x) Jodhaa Akbar je především nádhernou pohádkou, není příliš důležité, že jsme pevně ukotveni v polovině 16. století a úvod i závěr je opatřen stručným dějinným přehledem. Způsob, jakým je vyprávěn příběh císařovny Jodhy a jejího protějšku Akbara odpovídá podvědomě té nejustálenější normě orientální pohádky. Dokonce i ta princezna má před svatbou určité podmínky a po svatbě pokračuje obdobným zadáváním úkolů, nežli se svému císaři zcela poddá. On zatímco buduje sjednocení velké říše za pomoci pokroku a diplomacie (a nikoli násilí a tyranie) musí projít životní volbou mezi vlastní matkou a chůvou, která si zatím na jeho dvoře získala výsadní postavení. Chůva ale udělá chybu a při snaze odstranění novomanželky Jodhy narazí. V momentě usmíření mezi Jodhou a Akbarem chybí už jenom pověstná muška, která by pomohla určit, která z krásných panen je Zlatovláska. A sám Akbar, aby se stal skutečně velikým a mezi lidem oblíbeným panovníkem, si nejprve projde anonymně tržiště, aby se inspiroval v tom, co lid nejvíce trápí... K tomu všemu přidejte realistické bitvy, souboje muž proti muži, ale i proti ženě (Aishwarya krásně zužitkovala své zkušenosti z Poslední legie), nespočet nádherných barev, dechberoucí interiéry, kostýmy, hudbu... a je vám blaze po těle i duši. Ashutosh Gowariker po zásadním úspěchu s Lagaanem odpověděl v Jodhaa Akbar hned na dvojí novou lačnou poptávku po dalším opulentním výpravném filmu a opětovném sezdání Aishwaryi Rai a Hrithika Roshana. Ti se nejdříve potkali jako pár v Dhoomu dvojce ve zcela odlišném žánru a dokázali se zde proměnit z postmoderních zlodějů do pohádkového císařského páru. Rai se mezitím stala Bachchanovou, což zde připomíná také průvodní slovo namluvené jejím tchánem Amitabhem. Jednoduše shrnuto, chcete-li začít s Bollywoodem, Jodhaa Akbar patří mezi nejlepší a nejpříjemnější volby, setkáte se tu s pravým jádrem tohoto unikátního filmového světa. _ Na plátně je to pak samozřejmě pravý filmový orgasmus. #festivalbollywoodskehofilmu (25.07.2011)

Indický mýdlový trojdílný epos. Mýdlová opera zmixovaná s historickým velkofilmem, která by všude mimo Indii měla tři díly. Indové to ale zvládli všechno vtěsnat do jednoho tří a půl hodinového filmu, což nahrává pocitu brutálně přetažené stopáže. A ne, že by nebylo kde stříhat - kdyby z toho byly dva velkofilmy, bylo by to i dobré. Takhle jsem přestal vnímat o co kde jde, protože od začátku je jasné, jak to skončí a tříhodinový balast okolo toho je jen namotanou cukrovou vatou na špejli. (18.08.2012)

Romance je pohádka, protože v reálu měl Akbar asi třicet manželek, na druhou stranu doopravdy zrušil poutní daň pro hinduisty a byl nábožensky velmi tolerantní (pozval dokonce i jezuity a uvedená tolerance vydržela Mughalské říši skoro sto let). Film je poněkud jednoduchý, povahy černobílé a protentokrát jsem indickou kýčovitost nepřijal bez výhrad (přestože to má dost pěkných chvilek). Na druhou stranu náboženská snášenlivost je chvályhodná. Trailer https://m.youtube.com/watch?v=vYvl3CIX0zQ (05.11.2017)

Gowariker nakrútil pompéznu historickú fresku lásky medzi ľuďmi pochádzajúcimi z odlišných kultúr, vyznávajúcich rozličné náboženstvá. Gowariker vo všetkých svojich filmov prezentuje silnú národnostnú stránku a tentokrát to robí v tej najlepšej tradícií historických eposov. Chrám v Jaipure a Agra Fort sa vrátili do minulosti aby očarili svojou krásou, farebnosťou a majestátnosťou. Hrithik Roshan hrá svoj štandard a Aishawya Rai predstavuje asi najkrajšie dievča aké som mal možnosť vidieť v sári. Jediná chyba filmu sú akčné scény. Amatérsky natočené a neuveriteľne pomalé. Ako keby sa herci báli, že by prudším pohybom mohli niekomu ublížiť. Inak sa jedná o výborný film, kde znova emócie fungujú na sto desať percent a kde hudba A.R. Rahmana vytvára pôsobivú atmosféru časov minulých. (18.11.2013)

Spracovanie pripomína typické juhoamerické telenovely a kvôli dlho naťahovaným romantickým scénam je film určený skôr pre nežnejšie pohlavie. Objavia sa tu (až) 2 bitky armád, jeden súboj so slonom a niekoľko málo súbojov. Postavy sú jasne diferencované na kladné a záporné. Napriek tomu má divák aspoň možnosť dozvedieť sa niečo o indickej kultúre (histórii menej), zvyklostiach (najmä vzťah islamu a hinduizmu vo vtedajšej multikultúrnej krajine), ktoré sú odlišné od tých európskych. Vidno však, že na peniazoch sa nešetrilo. Kvôli ohromnej stopáži sa môže dať film pozrieť iba po častiach, aspoň u mňa to tak bolo. (03.09.2015)