Narciska

Krása nostalgie...

Se la vie!

Síla ženy.

Jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděla. Pokojným tempem vtáhne vás do svého děje a dovolí příběh prožívat spolu s hlavními hrdiny, jako nemý svědek jejich klidného trpění. A název? Ano, křičet se mi opravdu chtělo, kdesi hluboko z mého nitra křik se dral na povrch, nebo to byl lomoz zoufalého člověka, který neslyšně doléhal k mým uším? Nevím a nezáleží na tom, protože, co příběh opravdu navodí a zanechá, je neskonalá pokora a vnitřní klid.

Film o lásce v utrpení.

Postavy možná historické jsou, panovník jistěji než jeho žena. Ale tam nejspíš historický základ končí. Možná byl i na tu dobu osvícený. Rozhodně měl harém, takže Jodhaa byla jednou ze třiceti možná více žen, ty by jí nejspíš záviděly, pletichařily, Jodhaa by měla daleko méně pozornosti atd. a vyprávění by tak nejspíš muselo vypadat jinak. Beru to prostě jako smyšlený příběh, o politickém manželství, z něhož vyroste láska, která má podle mě všechny potřebné aspekty - podřízení se tomu, co je třeba udělat, i když nechceme, protože je to pro vyšší dobro; respekt k citům druhého; důvěra, ale i zkoušky, kterými musí projít; oddanost. A krásná hudba i kostýmy. Nenapadá mě jiný film, kde je láska vykreslena tak hezkým, byť tolik romantickým a romantizujícím, způsobem.

Pro mě jednoznačně filmový skvost. Vypovídá o dobách před skoro stopadesáti lety, natočený před více než padesáti lety a mě se přitom tolik spojuje s tím, co se děje dnes. Je to jiné, dobou, interpretací i umístěním, ale člověk zůstává člověkem, bojuje za svůj sen, i když jsou ostatní proti, neváhá obětovat lidské životy, jen proto, že se cítí mocný natolik, že mu to svět dovolí. Lidé jsou odvážní, když se myslí, že vyhrávají, jak se poměr sil obrátí, hromadně přebíhají k nepříteli, často i za pohnutek mnohem nižších než je záchrana života. Vše je předáváno s citem a porozuměním, se silnou reflexí jednání všech klíčových aktérů, provázeno hlubokými krátkými dialogy, jež by si zasloužily vytesat do kamene. Zdařilost technického provedení je přijatelná myslím i pro dnešního diváka, rozhodně však vítězí cena sdělení, i přes kostrbatý monolog v úvodu, váhu ve světovém dění dává i "pouhému" sluhovi, myslím, že brzy ráda zopakuji.

Nejkrásnější fantazie.