Jodhaa Akbar

Nedokážu od toho filmu odtrhnout oči ani když má prostou zápletku, je extrémně pomalý a trvá tři a půl hodiny. Jodhaa Akbar je hlavně potěchou pro duši a oko - jeho atmosféru nemá a snad ani nemůže mít žádný západní film a při pohledu na krásně zdobené kostýmy, ve kterých herci pobíhají neméně zdobenými interiéry, jsem v duchu děkoval Bohu (Krišnovi) za vynález HD videa. Ale je mi jasné, že ty jedince, co zívají a nadávají už u Bathory, musí tenhle film zabít. (25.06.2009)

(2x) Jodhaa Akbar je především nádhernou pohádkou, není příliš důležité, že jsme pevně ukotveni v polovině 16. století a úvod i závěr je opatřen stručným dějinným přehledem. Způsob, jakým je vyprávěn příběh císařovny Jodhy a jejího protějšku Akbara odpovídá podvědomě té nejustálenější normě orientální pohádky. Dokonce i ta princezna má před svatbou určité podmínky a po svatbě pokračuje obdobným zadáváním úkolů, nežli se svému císaři zcela poddá. On zatímco buduje sjednocení velké říše za pomoci pokroku a diplomacie (a nikoli násilí a tyranie) musí projít životní volbou mezi vlastní matkou a chůvou, která si zatím na jeho dvoře získala výsadní postavení. Chůva ale udělá chybu a při snaze odstranění novomanželky Jodhy narazí. V momentě usmíření mezi Jodhou a Akbarem chybí už jenom pověstná muška, která by pomohla určit, která z krásných panen je Zlatovláska. A sám Akbar, aby se stal skutečně velikým a mezi lidem oblíbeným panovníkem, si nejprve projde anonymně tržiště, aby se inspiroval v tom, co lid nejvíce trápí... K tomu všemu přidejte realistické bitvy, souboje muž proti muži, ale i proti ženě (Aishwarya krásně zužitkovala své zkušenosti z Poslední legie), nespočet nádherných barev, dechberoucí interiéry, kostýmy, hudbu... a je vám blaze po těle i duši. Ashutosh Gowariker po zásadním úspěchu s Lagaanem odpověděl v Jodhaa Akbar hned na dvojí novou lačnou poptávku po dalším opulentním výpravném filmu a opětovném sezdání Aishwaryi Rai a Hrithika Roshana. Ti se nejdříve potkali jako pár v Dhoomu dvojce ve zcela odlišném žánru a dokázali se zde proměnit z postmoderních zlodějů do pohádkového císařského páru. Rai se mezitím stala Bachchanovou, což zde připomíná také průvodní slovo namluvené jejím tchánem Amitabhem. Jednoduše shrnuto, chcete-li začít s Bollywoodem, Jodhaa Akbar patří mezi nejlepší a nejpříjemnější volby, setkáte se tu s pravým jádrem tohoto unikátního filmového světa. _ Na plátně je to pak samozřejmě pravý filmový orgasmus. #festivalbollywoodskehofilmu (25.07.2011)

,,TVÝM NÁBOŽENSTVÍM JE LÁSKA. TY VLÁDNEŠ MNOHA SRDCÍM“...... /// Tak jo. Vzal jsem si dovolenou a pustil si další indickej film. Na bojišti se motá lidí jako sraček a připravujou se sloni....to by mohla bejt pastva pro voči! Byla! Ale ne až tak pro ty moje. Sjednotit zemi, pro dobro lidu obětovat svý štěstí, propojit náboženství a z rozumu uzavřít sňatek. Skupina Sufiů by ráda na vaši počest předvedla píseň Khwaja Gharib Nawaaz! (Konečně!!! Už jsem myslel, že death metalisté té doby nedostanou šanci!) Napsat, že to byla kravina je kravina. Nečekejte historickej Ironclad, ale spíš telenovelu, protože ,,SRDCE BEZ LÁSKY JE PEKLO SAMOTNÉ“. Co je to vlastně láska ? (a já poprvé mačkám Fast Forward). Romantika všech romantik o překonání intrik a nástrah stojících v cestě k jejímu srdci. Slaďoučká barevná limonáda plná romantických bublinek a spravedlivejch činů s teploušem ve vedlejší roli, ve které obdivovatelé indický kinematografie (a já) můžou nadále obdivovat ten lehce naivní pohled na svět. A jestli se chcete dočkat okamžiku, až se jí Jalaluddin tím svým šibalským kukučem podívá do krásných hlubokých očí – neváhejte a vemte si dovču taky! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že výpravnost Indové (na rozdíl od choreografie bojových scén) zmákli. (Dokonce se pokochám lidským ,,krasohledem“!) 2.) Nevím, že za odměnu se v Indie neposílá do prdele, ale do Mekky. 3.) Jsem stoupenec islámu (zřejmě tedy muslim) a mám si vzít hinduistku. 4.) Potěšil by mě titul ,,AKBAR“. 5.) Thx za titule ,,dwarfred“ a ,,Skvrnda“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (17.08.2011)

Indický mýdlový trojdílný epos. Mýdlová opera zmixovaná s historickým velkofilmem, která by všude mimo Indii měla tři díly. Indové to ale zvládli všechno vtěsnat do jednoho tří a půl hodinového filmu, což nahrává pocitu brutálně přetažené stopáže. A ne, že by nebylo kde stříhat - kdyby z toho byly dva velkofilmy, bylo by to i dobré. Takhle jsem přestal vnímat o co kde jde, protože od začátku je jasné, jak to skončí a tříhodinový balast okolo toho je jen namotanou cukrovou vatou na špejli. (18.08.2012)

Teď jsem se vrátil s kina Světozor, kde jsem se nějak omylem dostal na tenhle epos. Nečekal jsem, že se to zvrhne ve tří a půl hodinový maratón. Dvě hodiny se to dalo vydržet. Klasický Bollywood se zkombinoval s moderními filmařskými postupy, jenže pak už to byla natahovaná otravná mýdlova opera ztracena v nekonečnu. Oceňuji poměrně vtipné scénky, za to bojové choreografie byli hrozně amatérské. 39% a nikdy to už nechci vidět. (09.10.2011)