Smrtící spojení

|| Scenár: Aummaraporn Phandintong, Banjong Pisanthanakun, Sopon Sukdapisit, Parkpoom Wongpoom | Hudba: Chatchai Pongprapaphan | Produkcia: Yongyoot Thongkongtoon, Yodphet Sudsawad, Mingmongkol Sonakul | Distribúcia: GTH, 24 Frames || Hororová struna rozrezonovaná tradičnými prvkami nemocnice, vaňe, zrkadiel, znetvorených tvárí... Vracajúca sa hlavná hudobná téma s obrazovým vysvetlovaním deja šikovne strieda napäté časti posúvajúce príbech. Jeden z lepších ďalekovýchodných hororov, ktorý sa určite dočká amerického remakeu. (13.05.2011)

Tenhle horor se ke mně dostal díky tak trošku podvodným praktikám firmy Mido - na obálku totiž neumístila nic kromě českého názvu, který ovšem nekorespondoval s ničím, co jsem si z asijské hororové produkce pamatoval, a tak jsem tedy koupil zajíce v pytli. No, stále nemám rád thajské horory, jak jsem se mohl přesvědčit. Průběh filmu je klasicky thajsky kašovitý, scény se náhodně mění za naprostého ticha, najednou zaburácí housle, odněkud vyrazí hlava nebo ruka a film ztichne a pokračuje úplně jinde. Ach božínku. Jednou jsem se opravdu leknul, ale kdybych se chtěl lekat, tak jdu na noční procházku do ghetta a nekoukám na horor :) Když konečně přišel zvrat, který jsem vytipnul už po 10ti minutách (a fakt jsem nečekal, že se strefím!), tak to šlo do kytek úplně. Člověk neví, komu má fandit, protože každý se nějak chová a občas udělá něco proti rozumu selskému, svému i proti vlastnímu charakteru, jen, aby byl šok. A co bylo nejlegračnější? Když se nad tím zamyslíte zpětně, tak ten duch tam nebyl vůbec k ničemu... Vystřihněte ho, a film skončí stejně. Pro takové věci existuje krásné slůvko a já ho mám moc rád... (19.07.2009)

Duchařská špička a důstojný nástupce skvělého Shutter od stejného dua režisérů. Od devítky v hodnocení ho dělí závěrečných 20 minut, které do té doby dost dusnému horroru obrušují hrany. Jinak je vše, jak má v jakostní duchařině být. Hafo fungujících lekaček, zneklidňujících momentů, precizní zvuk, bezchybná forma a navrch atraktivní téma siamských dvojčat. I na romantickou strunu se zahraje. Podobně jako v Shutter je předností řádně zohavená vlasatice, která se s tím nemaže. Leč starší horrorový bráška disponuje přeci jen krapet poutavějším příběhem, o zježený chlup větším napětím a lepším zakončením. Ale i tak lze Alone bez uzardění zařadit mezi nejlepší asijské duchařiny. (19.08.2007)

Jako asijská duchařina nese tento horor všechny typické prvky žánru, včetně snadno odhadnutelné pointy. Navíc ale přichází i s něčím novým (viz. scéna ve výtahu, větrák, nebo psychedelický únik před vizemi). Pokud jste neztratili ještě zbytky respektu k hororvo duchařino asijské kinematografii, mohlo by vás spojení uspokojit. (13.10.2009)

Příjemné překvapení na poli asijských duchařin. Já duchařiny nemám moc rád, protože všechny staví hororovou linii na klišovitých lekačkách a mnohokrát viděných postupech. Ani tato duchařina není jiná, avšak narozdíl od většiny ostatních má jednu výhodu: není trapná. Duchařiny typu Nenávist nebo Zmeškaný hovor mě nejen neděsí, ale navíc mi přijdou i trapný a někdy až k smíchu. Proto sem moc rád, že smrtící spojení je klasickou duchařinou, která netrpí trapnými momenty a rozhodně si své hodnocení na csfd zaslouží. Pro mě osobně kvalitativně ještě o 3% lepší. Takže 65% :-) (09.01.2012)