Carlitova cesta

"Měla jsem sen, ale probudila jsem se. A teď ten sen nenávidím." De Palmův a Pacinův komorní melancholický přídavek/alternativní doslov a zároveň protipól k Zjizvené tváři (z níž se tu mihne několik herců), který narozdíl od ní nevypráví o cestě přes mrtvoly, ale o cestě od mrtvol a tu neprovází paranoia mocných, ale smutný fakt, že v téhle branži opravdu nemůžete nikomu věřit a vaše zásadovost a víra v přátelství, loajalitu či čest vás stáhne dolů. Opět výborný Pacinův výkon (když jsem film viděl poprvé v pubertě, Carlito mě uhranul a chtěl jsem být jako on, odsud také černý kožený kabát v mém šatníku) a stejně tak výkon Seana Penna. V době svého uvedení kritika film nedocenila a nevedl si moc dobře ani v kinech, o to většímu zájmu se ale těšil na videu. Lahůdková gangsterka se srdíčkem. (09.01.2003)

Miluji Carlitovu cestu z mnoha důvodů - je to totiž film mnoha vrcholů. Sean Penn podal nejednou obdivuhodný výkon, ale jeho roztěkaná kreace v Carlitově cestě mne ohromí naprosto pokaždé, když film vidím. Schopný De Palma, který se ve své kariéře nevyhnul občasným slabším kouskům, zde podává jedny z nejúchvatnějších nepřerušených záběrů své kariéry (závěr, kdy kamera poletuje po nádraží, je prostě ohromný). A k tomu lahůdkový Al Pacino jako Carlito Brigante, který si prostě musí získat sympatie (a obavy) naprosto každého diváka. Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků vůbec... (02.01.2006)

Tak tahle gangsterka se mi líbila dokonce více, než legendární Kmotr. Jinými slovy mě naprosto uchvátila. Carlito Brigante v podání Al Pacina je přesně tak akorát kladný gangster, že kdyby byl jen o kousek více kladný, už by to byl nerealistický kýč. Kdo mě uchvátil skoro stejně jako on, to je k nepoznání maskovaný Sean Penn, který si tady asi vystřihl životní roli. Tuhle silnou dvojku tady doplňuje sice méně výrazná, ale do koncepce filmu přesně zapadající Penelope Ann Miller. Naprosto brilnatní režie Briana De Palmy jen umocňuje celkový vynikající dojem. Víc takových filmů ! (24.07.2002)

Napodruhé zvyšuji na maximální hodnocení téhle skvělé gangsterky, s De Palmou v plné síle. Zatímco ve Scarface byl Montana dokonale odpozující postavou, "staré školé" Carlitovi Brigantemu, s jeho morálními zásadami ulice (na které tak dojel), divák prostě musí fandit, ačkoliv díky svě drogové minulosti nebyl rozhodně žádným svatouškem. De Palmova schopnost poutavě vyprávět děj a zároveň uchvacovat režijními nápady se projeví už v první dramatické scéně v kulečníkové herně. Závěrečných patnáct minut pak neuvěřitelně graduje a scéna jízdy na sanitním stole s těžce raněným Carlitem a s jeho pohledem na reklamní plakát "cesty do ráje", za doprovodu melancholické písně, je pak nádherně smutná a povznášející zároveň. (14.07.2006)

Tentokrát mne De Palma nezklamal v tom nepříliš pozitivním smyslu - tedy natočil film, který odpovídá modelu, v jakém většinu jeho filmů vnímám. V Carlitovi všechno tak nějak funguje, ale funguje to také tak nějak šedivě, aby v té šedi nakonec zazářilo několik v pravdě geniálních scén. Vrcholem Carlitovy cesty je bezesporu virtuózně zrežírovaná honička na nádraží a k její dokonalosti nemá daleko ani několik dříve se objevivších momentů. Zbytek je tuhle dobrý, tuhle velmi dobrý, ale nikde vynikající. Při srovnání s jinou ikonickou gangsterkou od De Palmy, Scarface, musím na jednoznačného vítěze pasovat příběh Tonyho Montany, který si buduje vlastní pravidla a vlastní svět, v němž se cítim skoro tak dobře, jako v tom (nepřekonateném) kmotrovském. Výrazně komornější a intimnější Carlito obsazuje svět budovaný jinými filmy už v minulosti a ten po mě takovou přitažlivost nemá. 70% (25.05.2009)