Motanice

Tak tohle bylo vážně otřesné. Zlatý film z '59, protože oproti tomu je tohle jak školní besídka. Herecké výkony otřesné, jde vidět, že to ty herce vůbec nebavilo a obzvláště mě zklamal výkon p. Kostky, který byl celou dobu na ránu. Klidně tenhle film mohl skončit někde na dne stoky, vůbec žádná škoda. (01.04.2018)

Obdobná variace na klasickou pohádku Jana Drdy Dařbuján a Pandrhola. Původní verze má mnohem lepší kouzlo, ale i tahle má pěknou atmosféru konce 80. lét, kdy se točily ještě pěkné pohádky. Ke srovnání postavy z obou verzí : Dařbuján - Sovák/Kostka, Pandrhola - Hrušínský/Vinklář, Smrťák - Lohniský/Lukavský. Starší zpracování bylo po herecké stránce přeci jen o chlup lepší. (17.09.2017)

Tentokrát si adaptace Drdovi pohádky vystačila s televizním rozměrem. Ten ji sice v mnohém svazoval, ale dával větší prostor k herectví, které obstarala garda hereckých bardů. Petr Kostka je sympatický Dařbuján, byl nucen mnohem více předvést ze svého hereckého ranku, než Jiří Sovák, kterému filmová režie dávala možnost volnějšího režimu. U mě zabodoval rozvernější a hravější Kostka na plné čáře. Statkář Pandrhola připadl na Josefa Vinkláře. Vinklář byl zloduch, který při svém parchantství, měl v sobě něco lidského. Trojici doplnil v roli Smrťáka pan herec Radovan Lukavský, který byl vždy ve svém projevu nedostižný a opět prokázal své kvality, když příjemně hlasově opatřil postavu s kosou, kterou lze v podstatě vnímat negativně. Přesto bylo velice obtížné se dotáhnout na Lohniského z filmové verze. Oba zkrátka měli něco do sebe, přičemž každý byl jiný a originální. S vedlejšími rolemi už jsem byl spokojený méně. Až na Blaženu Holišovou v roli Pandrholky, nikdo neutkvěl v paměti. Bylo to dáno i tím, že "kurýrování" se zde smrsklo jen na dvě slabá čísla. Z toho jedno byla habaďúra, neb řezníkova dcera svoje stonání jen předstírala, protože jí nápadník vnucený rodiči,a s malým pinďourem, nevyhovoval. Její Jíra měl zkrátka třicítku v klidu a to rozhodlo. Odbyté léčení ušetřilo divákův čas, ale i tak mohlo být k vidění trochu víc. Většina motivů se nijak zásadně nelišila od své filmové verze. V závěru si Dařbuján naporoučí místo piva a jitrnic koláče a fajnový ohoz. Smrťák neskončí zabedněný v sudu, ale zamknutý v almaře v Pandrholově světnici. Závěr i většina v příběhu je celkem shodná s filmovým předchůdcem, ale rozhodně nedopřává takový řemeslný komfort a zážitek, i když srovnání obou verzí, které od sebe dělí 29 let, je rozhodně zajímavé. Pod pohádkou jsou podepsáni ti nejlepší tehdejší televizní tvůrci. Helena Sýkorová dodala scénář, Věra Štinglová za kamerou, Vadim Petrov dodal hudební doprovod, o zvuk se postaral Hugo Markes a režii obstarala zkušená specialistka na televizní pohádkovou tvorbu Vlasta Janečková. Přesto tahle verze nedisponuje osobitým kouzlem a rozmáchlost omezila na divadelní minimalismus, který je někdy na obtíž a brání působivějšímu vyznění. V neprospěch téhle verze hraje i fakt, že by pod názvem "Motanice" nikdo nehledal adaptaci Drdova literárního díla. Pokud vám nevadí skromnější realizace a televizně fádní kulisy, uvítáte tuhle verzi s povděkem. 50% (05.04.2015)

Nebýt pohádky Dařbuján a Pandrhola od režiséra Friče, možná bych dal i 4 hvězdičky. Toto dílo si ale právě proto srovnání vynucuje. Děj i pointa jsou známé, kulisy jsou sice celkem povedené, ale stísněnější, scénář přizpůsoben nižšímu rozpočtu. Prostě se jedná o chudšího příbuzného. Potěší ovšem zajímavé obsazení. (31.07.2016)

Dařbuján a Pandrhola z roku 1959 zná snad každý. A i já jsem jej viděl mnohokrát a ještě mnohokrát jej uvidím. Toto novější zpracování vypráví tentýž příběh, ale jde zde vidět výrazně menší rozpočet. I samotný děj je dosti zrychlený a vešel se do slabé hodinky. Právě tyto dva faktory snížily mé hodnocení, ale na ty 3z5 to je právem. (19.04.2020)